Večer, sedíte v obýváku s hrnkem čaje a koukáte na obrazovku. Všichni čekají, až padne jedno jméno. Kulatý stůl ztichne a napětí by se dalo krájet. I vám se zrychlí tep. A stejně to nevypnete. Nové díly reality show Zrádci znovu ukazují, jak silně na nás tohle napětí funguje.
Psychologové z University of Chester o britské předloze Zrádců napsali, že podstatou je skutečnost, že lidé se přirozeně zajímají o jiné lidi. Diváci mohou sledovat, jak se tvoří první dojmy, vztahy a skupiny a jak se hráči navzájem posuzují.
Strach tak akorát
Strach umí být skvělou zábavou, dokud nás neohrožuje. Dánští vědci vybavili 110 návštěvníků strašidelného domu měřiči tepu a zjistili, že pocit zábavy s narůstajícím strachem zpočátku stoupá a později klesá. Lidé si strach užívají nejvíc, když je ho tak akorát. U Zrádců si divák užívá napětí i obavy o oblíbené hráče a nic mu přitom nehrozí.
K tomu se přidává takzvaná morbidní zvědavost. Psycholog Coltan Scrivner ji popisuje jako motivaci dozvědět se víc o možných hrozbách. Podle něj má kořeny v tom, že nebezpečí je užitečné pozorovat zpovzdálí, a lidé z takové bezpečné dávky strachu umějí čerpat požitek.
Tajemství nás drží u obrazovky nejsilněji. Zvědavost je podle neurovědců hlad po informacích. Mezi tím, co víme, a tím, co chceme vědět, vzniká informační mezera. A ta bývá nejsilnější u věcí, o kterých toho víme tak akorát. Kdo je zrádce? Divák ví jen tolik, aby se chtěl dozvědět víc.
VIDEO: Patří Zrádci k vašim večerním rituálům? Zkuste i jiné
Detektivové z gauče
Při sledování napínavé reality show se cítíme jako detektivové. Hráči i diváci se chytají vodítek, o kterých si myslí, že lež prozradí:
uhýbání očima,
zadrhnutý hlas a nervózní gesta,
příliš dlouhé a detailní vysvětlování,
rozčilená reakce na obvinění,
náhlé ticho při hlasování,
přehnaně hlasité obviňování druhých.
S trochou nadsázky lze říct, že podezřelé je úplně všechno. Jenže ve skutečnosti lež poznáváme hůř, než by se zdálo. Metaanalýza 206 studií s více než 24 tisíci posuzovateli ukázala, že lidé správně rozliší lež od pravdy v průměru jen v 54 procentech případů. Lež odhalí u 47 procent, pravdu za pravdu označí u 61 procent. To je skoro jako kdybyste si hodili mincí. O tom, jak poznat lháře podle slov, si přečtěte v samostatném článku.
A manipulace? Ta často zabere tam, kde skupina uvěří člověku se sebejistým vystupováním. Stejný mechanismus znáte třeba z firemních porad, kde nejhlasitější člověk skupinu přesvědčí. Kdo se zadrhne, riskuje, že ho ostatní budou považovat za nedůvěryhodného. O tom, co stojí za tím, že podezíráme i nevinné si můžete také přečíst na Kondice.cz.
Proč tedy milujeme Zrádce? Strachu tak akorát, hledání záhad s nápovědou a lhaní podle pravidel hry: přesně to nám Zrádci servírují, a to v dávce, kterou zvládneme. Jakmile díl skončí, zhasneme, tep se zklidní a my už přemýšlíme, komu budeme věřit příště.
Alena Obrtelová
- Autorka je certifikovaná transformační a somatická koučka a andragožka.
- Má dlouholetou zkušenost z vedení týmů a HR.
- Věnuje se tématům osobního rozvoje, vnitřních krizí, hranic a rovnováhy mezi prací a životem.
- V koučování propojuje systemický přístup se somatickými metodami a prací s tělem.
Související články
