Jak se liší přístup k józe u nás na Západě od toho v Indii?

Lidé mají pocit, že v Americe je úplně jiný přístup než v Indii a že u nás v Česku je to zase jinak. Ale ono už někdy od 60. let minulého století se jóga stala globální záležitostí. Většina kvalitních učitelů z Indie, kteří uměli učit a uměli jazyk, tehdy odešla. Většinou do Ameriky, někdy do západní Evropy a tam učení přinesli. Osobně jsem studovala v Kalifornii u velmi kvalitního indického učitele, který uměl anglicky. Takže zásadní rozdíl bych v současné době, kdy je svět propojený, asi neviděla. Dokonce bych řekla, že kvalita v Indii může být o něco nižší tím, že tam nastal odliv elit. Moje zkušenost z Indie je, že jóga je tam o něco méně líbivá. Pro Indy je běžné vstávat ve 4 hodiny ráno a začít den očistnými technikami, dělají to i nejogíni. Takže každé ráno kolektivně zvrací, strkají gázu do krku, vyplachují nos roztokem slané vody – džala néti. U nás se prodávají takové hezké malinké konvičky, v Indii ke mně přišel učitel a vrazil mi půllitrovou konev do ruky a řekl mi, že minimálně ten půllitr si musím nalít, jinak to nemá smysl. Pak mi dal ještě šňůrku, že si ji musím protáhnout nosem až do dutin k mozku a zase zpět. To jsem nezvládla. V Indii líbivost, kterou známe u nás na Západě, není. Jóga u nás je trošku upravená, aby ji západní člověk akceptoval. Hezká podložka, hezké oblečení, a když se čistí nosík, tak se nalije jenom trošku vody a je to takové uhlazenější.

Jógových stylů dnes existuje nespočet – stačí se podívat na nabídku jógových studií. V čem se jednotlivé styly odlišují?

Existují klasické styly, jako je hatha jóga nebo iyengar jóga. A pak je dalších padesát tisíc stylů, ve kterých se už vůbec nikdo nevyzná. Ani já se v nich neorientuji. U poloviny z nich ani nevím, co ty názvy znamenají. To jsou styly, které vznikly ve 20. nebo 21. století a většinou z komerčních důvodů se jim dal inovativní název. Protože moderní člověk má rád novinky, takže se to teď tak dělá. Ale zpět k tématu. Učím iyengar jógu, což je klasická hatha jóga, kam patří dechové techniky, meditace, samozřejmě ásanová praxe, je však specifická tím, že klade důraz na naprosto precizní nastavení těla. Klíčová je tím pádem velmi hluboká koncentrace už při ásanové praxi. U pokročilých se pak může objevit v průběhu praxe i stav meditace a pránajáma. Všechno v jednom. Kdežto hatha jóga to má rozdělené.

Koncentrací máte na mysli obrácení pozornosti k tělu, k tomu, co se děje v těle, kde mám chodidla, kyčle, hrudník, bradu… Musím kontrolovat spoustu věcí najednou. Co se v tu chvíli děje?

Na lekcích iyengar jógy se buduje inteligence v těle, ale nekontroluje se tam spousta věcí najednou. Kontrolují se jedna po druhé. Vy nemůžete mít víc myšlenek v hlavě naráz, můžete mít vždycky jenom jednu. Mohou jít rychle za sebou. Ale ani to není ideální, protože přeskakování pozornosti má člověk v běžném životě dost a je z toho přetížený. Mnohem lepší je koncentrovat se na jednu věc a pak přejít k druhé. Proto je v józe klíčové pomalé tempo. Nikam nepospícháme, soustředíme se na zpomalení.

Je tento druh jógy vhodný pro ženy 40+?

Ano, přesně pro ně je ideální. Ženy v tomto věku to nemají jednoduché. Chodí do práce, děti ještě nejsou odrostlé, některé se už starají o rodiče, domácnost… Zátěž je vysoká a ženy jsou logicky unavené. Já jsem také unavená, byť v době povinného „feelgoodismu“ to není populární říkat. Zatímco ve dvaceti máme energii na rozdávání, ve čtyřiceti to je jiné. Páteř klesá pod tíhou života, ramena se choulí dopředu, bedra jsou přetížena. A právě v této době je jóga skvělým lékem.

Jak se poprat s pocity trapnosti nebo nemístnosti začátečnice ve středním věku? Zvlášť pokud se ocitne na lekcích mezi mladými ženami a dívkami?

Dnes jsem byla cvičit a byla jsem tam nejstarší – říkala jsem si, jestli mám tedy nárok tam ještě být, nebo musím cvičit už doma se zataženými záclonami. Takže pocity žen 40+ naprosto chápu. Lepší je vybírat lekce pomalé jógy, které v pohodě zvládnou, než přijít mezi mlaďošky na power jógu. Ženám, kterým je 55+, nikdy aktivně necvičily a s jógou začínají, doporučuji najít si lekci speciálně určenou pro začátečnice ve věku 55+ nebo terapeutické lekce jógy. V takových lekcích se více používají jógové pomůcky – pásek, bločky, židle – a jsou vedeny v pomalém tempu. Nepraktikuje se ve stylu dynamické jógy – rychle nahoru, rychle dolů. Takové lekce v pohodě zvládnou, budou se cítit dobře, a ještě jim pomohou. V Americe jsou tyto lekce už naprosto běžné. I já se ve svých lekcích zaměřuji na skupiny, které mají už nějaké zdravotní problémy nebo jsou úplní začátečníci. Baví mě lidem pomáhat a pozorovat, jak se zlepšuje jejich fyzický stav. V józe vedené na výkon nevidím moc smysl.

Chodí vám do lekcí začátečnice, které se snaží urvat lekci, jedou na výkon, tlačí se do pozic silou?

To jsou časté začátečnické chyby těch, kteří přicházejí do lekce s egem. Takoví lidé se nejen v lekcích, ale i v běžném životě snaží splnit požadavek, udělat pozici… Pro ně může být jóga skvělý nástroj transformace. Časem zjišťují, že není nutné dát si nohu za hlavu, ale že podstatné je, jak se u toho cítí, co se děje uvnitř těla. Ženy přes 40 obvykle už ambice chození přes limit nemají, a proto se s nimi lépe pracuje.

Jak ženám 40+ může jóga pomoci s projevy menopauzy, která se objevuje v důsledku rozhozených hormonů?

Jóga obecně pracuje s endokrinním systémem. Když půjdete do pozice salamba sarvangásana (pozice stoje na ramenou), působí to na štítnou žlázu a celý endokrinní systém. Je to velmi silná pozice. Každá pozice, pokud je dobře provedená, působí na celý hormonální systém. Jóga zpomaluje proces stárnutí, nezastavuje ho, ale zpomalí. Proto jogíni a jogínky vypadají tak dobře. Jóga může oddálit nebo zmírnit projevy menopauzy i premenstruační syndrom. V průběhu menstruace zase existují pozice, které by se vůbec dělat neměly. Chce to mít zkušeného učitele, který vám poradí. Takže jógu doporučuji ženám v každém věku, nejen v menopauze.

Učíte také jógu pro těhotné. Jsou tam nějaké speciální požadavky na to, co neprovádět, na co se soustředit víc?

Často když ženy otěhotní, tak mají pocit, že musí začít cvičit jógu, protože je to právě teď zdravé. Nicméně se to nedoporučuje. Pokud předtím necvičily jógu, tak začít v těhotenství s něčím novým není úplně ideální. Ale pakliže předtím ženy jógu praktikovaly, tak je to v pořádku. V prvním trimestru můžou cvičit bez omezení. Jsou i ásany, které se nesmí dělat. Jako obrácené pozice, rotace… A poslední trimestr je už hodně specifický. Ženy cvičí většinou na židli, jsou spíše pasivně v pozicích a pomůcky jim pomohou být v té pozici nastavené správně. Je to vlastně takový terapeutický styl jógy.

Když jógu cvičíme špatně, dostáváme se nevhodně do pozic, můžeme přetěžovat určité svalové skupiny. Můžeme se lámat v kříži, přetěžovat kyčle, zápěstí… Na co dát jako začátečník pozor, abych si neublížila?

Jóga může ublížit. Není to populární tvrzení, ale já to běžně na lekcích říkám. Podobně jako když půjdete běhat, nebudete umět techniku, nikdo vám k tomu nic neřekne, tělo nebude zvyklé na zátěž, střed těla bude povolený, nebude správně fungovat bránice, bude povolené pánevní dno…, tak se během úplně doděláte. U jógy je to stejné. Pokud je někdo začátečník, tak rozhodně nedoporučuji začínat někde on-line nebo podle videí. Opravdu je potřeba učitele, který vás opraví a do pozic technicky správně navede. Pokud má někdo zdravotní problémy ve smyslu, že už ho záda bolí, nebo je přítomný jiný problém s pohybovým aparátem, tak je dobré nejdříve zajít za fyzioterapeutem, který vás naučí cviky, které nejprve uvolní bránici, posílí střed těla, a pak teprve jít na lekci jógy. Jóga není samospasitelná. A začátečníci by měli jít do kurzu pro začátečníky. Když půjdou někam na veřejnou lekci, kde se střílí jedna pozice za druhou, tak si mohou zase ublížit.

Jóga tedy není vhodná pro lidi, co už mají bolesti. Je ještě nějaká skupina lidí, pro které není jóga vhodná?

Jóga je vhodná pro každého, ale ne každá jóga. Existují různé styly. Jsou styly, kde se jede dlouho, plynule v podstatě bez vysvětlování, a naopak styly, které jsou nastavené více terapeuticky, takže tam pak záleží, jaký styl si člověk vybere. Pokud lidé mají problémy s pohybovým aparátem, tak mohou místo fyzioterapie chodit na jógu, ale bude to terapeutická jóga. Někdy jógová terapie je mylně považována za terapii duše.

Vy učíte i terapeutickou jógu?

V iyengar józe jsou ještě vyšší stupně výcviků, kde ideálně učitel učí i terapeutickou jógu. Je s tím propojená. Když učím běžné lekce, tak do nich prvky terapeutické jógy zahrnuji, protože i když lidé zdánlivě nemají problém a bolesti, tak je dobré krizím předcházet. Jógu učím tak, aby to bylo dobře i po fyzioterapeutické stránce.

Existuje velká skupina lidí, kteří cvičí jógu, protože mají dobrý pocit, že jim jde. Strčí si nohu za hlavu, udělají skvělý most, hluboké záklony. Jsou to jedinci hypermobilní. Na co si dát pozor, když jsem hypermobilní?

Já sama jsem hypermobilní, a to zvláštním způsobem. Hypermobilitu mám v rukách, loktech a jedné noze, zatímco druhou nohu mám tuhou. Takže musím na každou stranu pozice dělat různě. Ale zase pak chápu ty tuhé i hypermobilní klienty, jak se cítí. Což je výhoda pro učení. Rozpoznat hypermobilitu je odpovědnost učitele. Z vlastní zkušenosti vím, že 80 % žen má v kloubech hypermobilitu. Obecně se říká, že pro hypermobilního člověka ani jóga není a že by měl chodit někam cvičit a posilovat. Podle mě jógu praktikovat mohou, ale musí se v ní učit zpevňovat se. Což je mnohem těžší a klade to nárok na velkou inteligenci, kterou si v těle postupně vyvíjí. Když je někdo tuhý, což jsou většinou muži, tak ti to mají jednoduché. Nemusí nad tím, jak vstupují do pozic, extrémně přemýšlet. Mají velkou výhodu. Protože když to nebudou úplně extrémně táhnout silou, tak se jim na lekci jógy nemůže nic stát. U hypermobilních lidí je třeba velmi precizní práce a je odpovědnost učitele poznat hypermobilního člověka. Říct mu to, samozřejmě tak, aby se necítil stigmatizován, a pak s ním pracovat tak, aby se naučil zpevňovat a držel klouby v takovém nastavení, aby se neprolamovaly. I když to lidé nevědí, že jsou hypermobilní, tak to nevadí, ale jejich učitel by to měl vědět. Například poznám, už když ten člověk přichází na hodinu, jestli je hypermobilní.

Jak se pozná hypermobilita?

Když se opřete rukou o stůl a bude se vám prolamovat loket dopředu, tak jste hypermobilní. Když se předkloníte s napnutýma nohama a cítíte, že se kolena prolamují vzad, tak jste hypermobilní. Nebo si můžete dát ruce před sebe dlaněmi vzhůru, a když jdou lokty do X, je tam hypermobilita. Když se úplně dotknou, tak to je extrémní hypermobilita.

Je potřeba cvičit technicky správně. A to neohlídám podle videa ani podle Instagramu, kde jsou vidět jogínky v exotických prostředích, na pláži, na nejvyšší věži města…, které ale cvičí špatně. V pozicích jsou prohnuté, zlomené. Jaká jsou rizika, když budou technicky špatně cvičit pět, deset let?

Zlikvidujete si pohybový aparát. Klouby, páteř a pak se na to nabalují další problémy. Co se týče Instagramu, tam si často nejsem jistá, že to jsou jogíni. Daleko častěji jde o gymnastky, které skončily s kariérou, tak teď cvičí jógu, protože je populární. S jógou tyto fotky ale nemají nic společného. Fotit se na Instagram také nemá s jógou nic moc společného. Instagram obraz jógy hodně deformuje. Protože jóga není o tom dát si nohu za krk. Já si ji tam nedám. Teď jsem to zkoušela. Moje dcera si ji tam dá, protože děti mají klouby pohyblivé. Jóga je o tom, co se děje ve vaší hlavě. Tělo používáte jako nástroj. A to, že tělu pomáháte, předcházíte bolestem zad, nebo si i vyřešíte pohybový problém, je pozitivní vedlejší efekt, ale není cílem udělat extrémní pozici. Takže já vesele učím dál, přestože si nohu za krk nedám. I když před dvaceti lety jsem si ji tam ještě dala.

Jóga je skvělá forma psychohygieny, spousta lidí ji za tímto účelem cvičí. Aby si vypnuli myšlenky a vyvážili to, že třeba celý den se věnují mentální činnosti. Co jóga naučila vás?

Upřímně přiznám, že jsem založením neurotik a emoce mi lítají nahoru a dolů. Jóga mi začala dělat dobře a samozřejmě tělo použijete jako nástroj k tomu, aby se s hlavou dělo něco lepšího. Ale ona to nemusí být jóga. Někdo bude dělat bungee jumping, někdo bude jezdit na motorkách, někdo bude praktikovat ásany. Ale v momentě, kdy se začnete na něco soustředit, protože jogínem je každý, kdo se hluboce soustředí na jeden objekt, tak se dostáváte blíž k bytostné harmonii, která nám je přirozená. Můžete sedět, cvičit u toho, to je jedno. V momentě, kdy se na něco budete hluboce soustředit, tak člověka přestanou ovládat nekontrolované řetězce myšlenek, vyčerpávat vás a vzbuzovat nechtěné emoce a dostáváte se do většího klidu.

Takže klíčem je soustředěnost?

Je to soustředěnost. Pokud půjdete na lekci a jen budete po učiteli opakovat nějaké pozice a budete u toho přemýšlet, jak pak půjdete s kamarádkou na latté a jestli si na Instagram dneska dáte nějakou fotku, nebo ne, tak nepraktikujete jógu. Je to dobré, stále děláte formu strečinku, což je lepší než ležet doma na gauči, ale není to jóga. Protože tam není přesah hluboké koncentrace.

Získejte více informací o lektorce Apoleně Tůmové

Poslechněte si audio rozhovor s Apolenou zde.

Zacvičte si s Apolenou Tůmovou zde.