V 80. a 90. letech se začaly výzkumy zaměřovat na porovnávání spokojenosti rodičů versus bezdětných párů. Víte, jaké byly nejčastější závěry studií? Větší spokojenost v partnerském životě vykazovaly páry žijící bez dětí. Například v roce 2014 zkoumali britští vědci z Open University pocity štěstí na vzorku pěti tisíc bezdětných lidí i párů s dětmi. Zpovídaní měli ohodnotit kvalitu svého partnerského vztahu a opět se ukázalo, že lidé bez dětí jsou se svými vztahy obecně spokojenější než páry s dětmi. Studie potvrdila, že lidé, kteří mají děti, mají větší tendenci k vzestupům a pádům. Mají sice ve svém životě o něco více radosti, ale také více stresu a negativních emocí.
Páry s dětmi zažívají více stresu
Možná by stačilo nahlédnout po ránu do některé z českých domácností a nepotřebovali bychom ani žádnou studii. Typický den v rodině s malými dětmi se většinou odehrává ve znamení shonu a stresu. Probouzení dětí, oblékání, příprava jejich snídaně a svačiny, hektický odvoz do škol a školek, vracení se pro zapomenuté úkoly. Oproti tomu bezdětné páry se zvládnou ráno pomilovat, dát si teplou sprchu, společně posnídat, políbit se na rozloučenou a v klidu se odebrat do práce. A večer zajít třeba do kina nebo na masáž, o čemž si partneři s dětmi mohou nechat jen zdát. Je vcelku jasné, kdo z těchto dvou skupin pociťuje negativní emoce a kdo je odpočatý a spokojený.
I jiné studie ukazují, že po narození dětí klesá míra vnímaného štěstí. V páru vzrůstá tenze, stoupá míra negativní komunikace (hádky, výčitky apod.). Rodiče prožívají více strachu a vyčerpanosti než bezdětní, mají častěji finanční potíže, hůře spí a také mají více problémů ve vztazích. Pokud se ale někdo rozhodne tyto věci nepodstupovat a nemít děti, většinou budí zvědavost, podezření a dostává se mu i opovržení.
„Nemám děti, protože je nechci.“
V Česku je téma dobrovolného života bez dětí totiž stále docela tabu. V Americe vznikla už před desítkami let mezinárodní nezisková organizace vytvořená pro single osoby i páry, které nikdy nechtějí mít děti s názvem No kidding. První pobočku založil Jerry Steinberg ve Vancouveru v roce 1984. V Kanadě existuje poboček velké množství, také ve Spojených státech a dalších zemích, od roku 2014 má organizace i českou skupinu na facebooku.
Podle aktuálních dat navíc žen, které se vědomě rozhodly pro život bez dětí, přibývá. Vede je k tomu mnoho důvodů, ať už se chtějí věnovat primárně časově náročné práci, mají obavy, že by nebyly dobrými matkami, nikdy po dětech netoužily, nebo se třeba bojí, že by dítě nedokázaly uživit. Některé prostě jen k dětem nemají žádný vztah, neumějí s nimi komunikovat, dětský svět jim nic neříká. Měli bychom je za to odsuzovat? Nemyslím si. Je to s trochou nadsázky podobné jako třeba s jídlem. Pokud nemáme rádi rýžový nákyp, chceme ho mít každý den na talíři? Pravděpodobně ne. Pokud nás děsí výšky, asi nepolezeme na stometrovou rozhlednu. Proč by si pak ženy, které cítí, že jim bude lépe bez dětí, měly pořizovat potomky?
Litovat mateřství patří mezi největší současná tabu
„Já to dítě neměla mít!“ Slyšeli jste někdy z úst matky tuto větu? Pravděpodobně ne, pokud se nejednalo o vaši velmi blízkou přítelkyni nebo třeba sestru. Stěžovat si nahlas na to, jak je mateřství občas náročné, jak vyčerpávající je nespat několik let v kuse nebo řešit každý měsíc dětské nemoci či skloubit péči o dítě se zaměstnáním, natož najít si čas jen pro sebe – to jsou témata, která se zkrátka otevřeně neřeší. „Udělala sis děti, tak co si teď stěžuješ? Víš, co by za to daly jiné ženy, co nemůžou otěhotnět?“ slýchaly by unavené maminky nejspíš od svého okolí, kdyby řekly nahlas pravdu. A tak raději mlčí.
Odpověď na otázky, zda má žena právo veřejně litovat mateřství, hledala například fotografka Diana Karklin. Do své knihy Undo Motherhood sesbírala příběhy žen z různých zemí, které by si znovu nevybraly stát se matkou. V intimních rozhovorech přiznaly, že své děti sice milují, mateřství je pro ně ale past nebo příčina depresí. Své pocity frustrace a životního zklamání často skrývají, trpí samy a potají. I když o děti pečují, mateřství je pro ně noční můra, kterou dennodenně žijí. Dítě zkrátka není věc, kterou můžeme ve lhůtě 30 dnů vrátit do obchodu, ani pes nebo kočka, kterou v případě nouze dáme do útulku. Nechtěné těhotenství netrvá devět měsíců, ale celý život.
Také izraelská socioložka Orna Donathová v roce 2016 vypracovala studii o ženách, které litují mateřství. Jmenuje se Regretting Motherhood: A Sociopolitical Analysis a autorka v ní vedla rozhovory s 23 matkami ve věku od 25 do 75 let. Jediným předpokladem výběru žen bylo, že na otázku „Kdybyste mohla vrátit čas, stala byste se znovu matkou – se vším, co dnes víte a se svými dnešními zkušenostmi?“ odpověděly jasným „Ne“.
Bezdětné ženy nejsou sobecké mrchy
Jedním z častých názorů, s nimiž se bezdětné ženy setkávají, je jejich údajná sobeckost. „Než aby se staraly o druhé, starají se jen samy o sebe“ bývá jim vytýkáno. S tím ale nemohu souhlasit. Sama mám dvě kamarádky, které se rozhodly nepořizovat si děti, obě se angažují v různých charitách a aktivně pomáhají svým sestrám i přátelům s výchovou jejich dětí. Zkrátka to jsou skvělé tety. O fenoménu moderních hlídacích tet píše hezky třeba Patricia Sotirinová, profesorka komunikace na Michiganské technologické univerzitě a autorka několika odborných publikací. „Přišel čas konečně s tím něco dělat a přestat se tvářit, že se společnost a rodina nemění. Na bezdětné tety a ženy bez dětí obecně se stále díváme skrz prsty, ony přitom mají ve stále více rodinách velice pozitivní a důležitou roli, bez níž by mnozí rodiče zaplakali. Musíme si to uvědomit a bezdětným tetám věnovat respekt a úctu, jakou si zaslouží,“ řekla britské rozhlasové stanici BBC.
Také Nikola Šrubařová, správkyně skupiny No Kidding Czech – Dobrovolně bezdětní na sociální síti Facebook, vnímá, že lidé bez dětí někdy s láskou pečují o děti cizí. „Mnozí naši členové se o děti svých příbuzných nebo i o cizí děti starají rádi, pracují třeba jako učitelé nebo sociální pracovníci. Rozhodně to neznamená, že by děti neměli rádi nebo s nimi měli nějaký problém. Potom je ale zase hezky vrátí rodičům nebo prarodičům a jsou rádi, že doma mají klid. To je u nás docela časté,“ sdělila pro Deník.
Přestaňme proto soudit ženy, ale i muže, kteří děti z jakéhokoliv důvodu mít nechtějí. Nic nám do jejich rozhodnutí není. Každý má právo prožít svůj život v naplnění a štěstí. Pro někoho to znamená pořídit si hejno ratolestí a mít stále plný dům, jiný touží objevovat cizí kultury, meditovat kdesi v ášramu nebo vést nadnárodní firmu se stovkami zaměstnanců. Plodit děti opravdu není společenská povinnost. Nikdo není lepším člověkem jen proto, že má děti, stejně tak ani život s dětmi není lepší nebo horší, než ten bezdětný. Je jen diametrálně odlišný.
Tip na knihu o bezdětných
Není pouze jeden důvod, ale souhrn několika důvodů a životních okolností, které mohou být příčinou bezdětnosti. Žiju bez dětí (CPress, 399 Kč, vychází i jako e-kniha) od Martiny Hynkové Vrbové je kniha o tom, co může být příčinou bezdětnosti, a o tom, čím naplnit život, pokud se nepodaří otěhotnět. Odpovídá ale i na takové otázky, jako na co jsou bezdětné ženy citlivé, co je zraňuje a jak se vůči okolí uzavírají a proč se některé svobodně rozhodnou pro život bez dětí.
Zdroje:
autorský článek
https://www.researchgate.net/publication/273291332_Regretting_Motherhood_A_Sociopolitical_Analysis
