Mám jednu známou, která už léta hubne. Bohužel má postavu opravdu nepěknou. A k ní i nepěknou povahu. Malá prsa, obrovské břicho, žádný zadek, hubené nožičky a neustále temnou náladu – vše je špatně, všechno špatně dopadne, všichni si o ní myslí něco špatného. Když jsem ji jednou potkala v těsném běžeckém dresu, bylo mi jí až líto. Tak nějak se mi zdálo, že i když shodí 20 kilo, pořád bude mít postavu nehezkou.

Lámala jsem si nad jejím problémem hlavu i na dovolené u bazénu. Co můžete udělat, když jste vzorové jablko? Hrušky mají svůj fanklub, s velkým poprsím vám odpustí kdekdo kdeco. Tedy muži vám odpustí. Ale když máte široká ramena, úzké boky a mezi tím obrovské povislé břicho? A přesně v tu chvíli si na vedlejší lehátko přišla rozložit své propriety žena, která jako by té mé známé z oka vypadla. Doslova mě to praštilo do očí. Vždyť ona má hrb!

Krásná postava není jen o kilech a typu křivek

Znám přece holky, které měly ramena široká jako profesionální ragbista, ale přesto to byly sexy ženy, po kterých se kdekdo otočil. Znám přece holky, které mají pár kilo navíc, ale na nezájem si stěžovat nemůžou. A znám i holky, které celý život poslouchají vtipy o lentilkách pod kobercem, ale stejně i ty lentilky dokážou nosit hrdě. Problém je v tom, když ty své nedokonalosti ještě posílíte tím, jak stojíte.

Když se Eliška rovná pro fotografa do prvního typického špatného postoje, stála přede mnou má známá jako vyšitá: hlava shrbená dopředu, ramena svěšená, prsa ukrytá hluboko vzadu, pod nimi visící břicho, zadek stažený dopředu a pod tím vším hubené nožky. Heuréka! „Jenom to, že se správně postavíte, vám ubere během pár vteřin klidně několik kilo!“ potvrzuje moje dojmy Eliška Lechnerová, která se zaměřuje na péči zejména o ženy po porodu a s nejrůznějšími bolestmi těla. Na jejím instagramovém profilu je čas od času vidět i porovnání „před“ a „po“. Rozdíl je někdy do očí bijící, někdy jen tak nějak příjemnější na pohled.

Nezáleží ani tolik na tom, zda klientka přišla s kily navíc nebo hubená jako lunt. Obojí vypadá v nesprávném postoji hůře, než by muselo. Důležité pro okamžitý efekt je, jak moc je zvyklá se hýbat. Rozhýbaná těla zkrásní skutečně během pár vteřin. Ta ztuhlá potřebují i několik lekcí s odborníkem. Chce to trpělivost, protože nováček může snadno podlehnout pocitu, že zas tak moc necvičí a že by pár sedů lehů nebo výdrž v prkně udělaly lepší službu. Pokud ale cvikům dáte šanci a skutečně se budete snažit je provést co nejprecizněji, postupně zjistíte, že jsou těžší, než se zdálo, a že makají svaly, o kterých jste možná ani nevěděli. „Teprve když zvládnete precizní provedení a dokážete mít pod kontrolou všechny svaly, můžete si cvičení ztěžovat. Tím, že cvik zpomalíte,“ směje se Eliška. Ono se v rychlém provedení totiž leccos ztratí.

Potlesk pro královnu

Na závěr našeho téměř tříhodinového cvičení/focení mám telefonát kvůli jiné reportáži. Když dohovořím, kárá mě Eliška: „Dominiko, já vás viděla! To je tak typické! Hodinu tu cvičím s klientkou, jde jí to výborně, rozloučíme se – a já ji pak potkám s telefonem u ucha cestou na oběd a už zase visí!“ Polije mě horko, přesně vím, že jsem visela. „Správný postoj nelze vycvičit. Je to naše vědomé rozhodnutí,“ klade mi lektorka na srdce.

Správné postavení je přitom skutečně pro tělo příjemnější. Nikde nic netáhne, nebolí, nevisí, netíží. Ale je to stoj aktivní, plný energie. Všechno povolit a „zůstat viset“ je jen špatný zvyk. A jak mě ujišťuje Eliška, je zodpovědný i za to, že se cítím špatně. Moje tělo nemůže správně dýchat, krev nemůže proudit a okysličovat, mozek si bere informaci, že venku je zle. „Představte si, jako byste na hlavě měla korunu. A noste ji hrdě jako královna,“ usmívá se Eliška Lechnerová, když se loučíme.

Kdybych měla odvahu říct své známé, ať se staví v Eliščině studiu v Letech u Dobřichovic, myslím, že by zabila dvě mouchy jednou ranou. Vylepšila by si postavu a třeba by konečně odešla i s úsměvem. Tak kouzelný správný postoj může být!

Zdroj: Pohybové studio Pohni s lety