MŮJ POHYB

Pohyb pro mě znamená zdraví. Samozřejmě že teď po čtyřicítce je to jiné než ve dvaceti. Dřív šlo všechno samo. Teď si víc dávám pozor, abych si něco neudělala. Párkrát už mi prasklo lýtko nebo jsem si namohla záda. Jsem zkrátka opatrnější, ale radost z pohybu mám pořád. Je to jistý druh závislosti, a navíc si vážím toho, že se hýbat můžu. Třeba teď po covidu, kdy jsem ležela tři týdny v horečkách, jsem byla vděčná i za obyčejnou procházku. Snažím se cvičit každé ráno, jak to vyjde, obvykle ale 10 až 30 minut. Někdy je to jen takové protahování, jindy posilování. Člověk musí vnímat, jak se cítí, a podle toho aktivitu upravit. Ráda se projedu na kole nebo jdu běhat a poslední tři roky jsem propadla józe.

MOJE JÍDLO

Vyrostla jsem na tradiční české kuchyni, maminka je skvělá kuchařka. Naučila jsem se od ní péct a vařit. Ale když jsem poznala svého muže, zjistila jsem, že on si jako profesionální sportovec připravuje mnohem lehčí stravu. Těstoviny, saláty, maso se zeleninou… Vařili jsme si tak každý zvlášť. Postupně jsem na jeho styl stravování ale přešla taky. Samozřejmě že si někdy s chutí dám kachnu se zelím, ale spíš jen výjimečně. Druhá neřest je pivo, pěkně v hospodě s manželem a kamarády. Třeba za odměnu po dlouhé vyjížďce na kole.

Jím pravidelně, snažím se nepřejídat, a když nemám hlad, tak klidně jedno jídlo vynechám. Tělo si samo řekne. Už ho za ty roky celkem znám! S manželem hodně cestujeme a připravujeme si s sebou do auta svačiny do krabiček.

MOJE PRÁCE

Mám ráda, když můžu zařizovat, organizovat, komunikovat s lidmi a být přitom s nimi v kontaktu. Dvacet let jsem dělala sportovní manažerku, zařizovala vše kolem závodů, soustředění a moc mě bavila atmosféra v týmu i vzrušení při závodech. Už je to pár let, co manžel skončil se závoděním, a pořád mi to chybí. Ovšem pracujeme spolu dál. Věnujeme se různým projektům, které se částečně dotýkají cyklistiky, jedním z nich je například WeLoveCycling, kde máme okolo sebe skvělou partu lidí. Další naše aktivity jsou zaměřené na děti a handicapované, kterým se snažíme pomáhat.

MŮJ ŽIVOT

Zásadní pro mě je, aby lidi, které mám ráda a na kterých mi záleží, byli zdraví a spokojení. Důležitá je láska, tolerance a vzájemná podpora. A co mě život naučil? Nebát se zeptat. Nikdo totiž nemůže vědět všechno a lepší než přikyvovat něčemu, čemu nerozumíte, je si to nechat vysvětlit. Mám oblíbené přísloví: Líná huba, holé neštěstí. S Jirkou jsem projela téměř celý svět a zjistila jsem, že jak se chováme k lidem my, tak se oni chovají k nám. Úsměv a pokora nám otevřely dveře v každé zemi. Snažím se tak být vstřícná a milá na lidi kolem sebe.

MOJE JÁ

Mám ráda radost. Jak tu v sobě, tak když ji můžu dělat svému okolí. Jsem ráda s přáteli, ve společnosti, ale i sama na procházce v přírodě. Všeho by mělo být tak akorát.

Zdroj: