„Na počátku každé cesty je malý krůček, ale na některých cestách musíme ujít víc kroků než na ostatních.“ Tento výrok čínského filozofa Lao-c’ se stal mottem nově vydané knihy Remarkable Treks (v překladu Pozoruhodné treky), na kterou upozorňuje pochvalná recenze na britském zpravodajském portálu BBC. Publikace plná nádherných fotografií, která je v anglickém originále dostupná i na českém trhu, je svérázným průvodcem, sondou do lokální historie popisovaných oblastí, kulturních tradic a společenských zvyklostí obyvatel, které při pěším putování potkáte, i souhrnem rad a vychytávek, co rozhodně nezmeškat, čemu se raději na sto honů vyhnout nebo kde si nejlépe vychutnat s místními jejich oblíbené tradiční nápoje v autentických hospůdkách.

Láká hlavně nepoznané

„Za nejpozoruhodnější výlety a túry jsou obyčejně považovány takové, které nás zavedou do světů a kultur, jež nám připadají jako z jiného světa,“ říká v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC autor knihy Colin Salter. „Pravé kouzlo cestování pěšky ovšem leckdy funguje i tam, kde bychom to nečekali. Doslova za humny,“ dodává. Kdykoli přijdeme na nějaké místo pěšky, musíme vynaložit energii a překonat lenost. Odměnou je nám pak podle něj neskutečná euforie z pohybu a překonání sebe sama, ale i zážitkový bonus ze setkání s ostatními poutníky a místními obyvateli. Ti se totiž budou chovat úplně jinak k někomu, kdo k nim přijel luxusním autem, než k tomu, kdo přišel po vlastních.

Svoboda vykoupená potem

Colin Salter pro sebe objevil kouzlo pěších túr už jako mladík. „Nejdřív mě na výlety vodil hlavně dědeček, vášnivý turista a chodec. V takových šestnácti sedmnácti letech jsem začal chodit do přírody pravidelně s partičkou stejně starých kamarádů. Zažívali jsme tehdy, co je skutečná svoboda, tedy ta vykoupená pocitem odpovědnosti a překonání sebe sama,“ vysvětluje. Nejdřív prošli křížem krážem skotské hory, později se vydali dál do Evropy, na Island a pak až do Spojených států, Venezuely nebo Indonésie.

„Společné výlety, které se později změnily v pěší expedice, nám učarovaly natolik, že jsme se na cestě scházeli pravidelně každý rok. Byly pro nás oknem do nepoznaného světa nových krajin a terénů, poznávali jsme díky nim rozmanitost klimatu i přístupu různých kultur k přírodě a vnímání širších životních souvislostí,“ říká a doplňuje, že ho vnitřně velice obohatilo i setkávání s ostatními „dálkami posedlými chodci“, které při svém fascinujícím putování potkával a stále ještě potkává.

Renesance umanutých chodců

„Při pohledu na přeplněné pláže přímořských turistických destinací, ať už je to na Jadranu, nebo v Karibiku, by člověk mohl nabýt dojmu, že nejšťastnějším způsobem trávení volného času je vyvalování se na lehátku pod slunečníkem, popíjení alkoholu, permanentní přejídání a občasné rochnění se v moři nebo bazénu,“ píše se v recenzi knihy na serveru BBC. Ve skutečnosti je ovšem podle ní epocha masového „líného“ turismu už dávno za zenitem. „Pravda je, že ještě před takovými dvaceti nebo třiceti lety nebyla individuální pěší turistika příliš v módě. To se ale ve světě obézních lidí trpících civilizačními chorobami poměrně rychle mění,“ potvrzuje Colin Salter z vlastní zkušenosti s tím, že chůze v přírodě přináší benefity nejen pro fyzickou kondici, ale hlavně slouží k vyčištění hlavy a duše. „V civilizaci, která nás stále intenzivněji bombarduje miliardami často nevyžádaných impulzů a informací, není nad to se úplně od všeho odpojit, pořádně zadýchat a zpotit,“ radí. Na vrcholu hory s rozhledem do široširé krajiny.

„Není důležité, kolik ujdeme kilometrů ani jak náročný náš pěší výlet je. Osobně dávám poslední dobou přednost příjemným procházkám mezi vesnicemi, kde se zastavuji s místními a povídáme si. Třeba o tom, kde jsem všude byl a kam se chystám,“ vysvětluje autor knihy.

MŮŽETE VYRAZIT: Které jsou nejlepší?

Colin Salter pro inspiraci uvádí pět pěších túr, které celoživotně patří k jeho nejoblíbenějším.

1. Země ohně a ledu (Island)

Délka: 55 km

Trvání: 3 až 4 dny

Start: Laugavegur

Cíl: Thórsmörk

Pěší túra nazývaná také Laugavegur Trail je poměrně náročné, ovšem pohádkově krásné seznámení s fascinující a divokou krajinou Islandu, vytvářenou od pradávna společným působením sopečného ohně a všudypřítomného ledu. Nekonečný koloběh sopečných erupcí zahřívá vodu v mnoha jezerech a řekách tak, že se z ní kouří, aby jen o kus dál po proudu zmrzla v podivuhodné ledové útvary. Ve výchozím bodu túry – v městečku Laugavegur ležícím asi 180 km od metropole Reykjavíku – si každý může vyzkoušet závratný pocit slasti koupele v horké vodě místních řek a lázní.

„Pravé islandské osvěžení přijde vhod, protože tří-, případně čtyřdenní putování divočinou zdejší černé pouště, klesání a stoupání k sopečným jezerům, do hluboce zařízlých kaňonů a na hřebeny pohoří Thórsmörk zdaleka nejsou jen procházkou růžovým sadem,“ varuje Colin Salter. Vzápětí ovšem dodává, že vynaložená námaha rozhodně stojí za to, protože umožňuje na vlastní oči poznat a pochopit, jak kdysi vznikala a byla formována naše planeta.

2. Magie stolových hor (Venezuela)

Délka: 64 km

Trvání: 6 dní

Start/Cíl: vesnice Paraitepuy

Ikonická hora Roraima je nejvyšší vrchol hřebene stolových hor na rozhraní Venezuely, Brazílie a Guyany. Domorodí obyvatelé věří, že její 15 km dlouhý a pět kilometrů široký masiv je ve skutečnosti prastarý zkamenělý obří strom, který na počátku světa poskytoval ovoce a zeleninu širokému okolí.

Stezka vede nejdřív savanou, potom pralesem podél potoků. Asi nejkritičtějším okamžikem je překonání dvou řek, Tek a Kukenán, které je třeba přebrodit. A to i se základním vybavením, jako jsou stany a spacáky, a se zásobami jídla a pití. Druhý a třetí den cesta prochází kouzelnými mlžnými pralesy, v nichž se zachovaly endemické druhy zvířat i rostlin, v okolí spousty vodopádů a množství jezírek. Nejvyhledávanějším cílem na vrcholu Roraimy je bílý sloup označující rozmezí tří latinskoamerických států. „V mlžném pralese i na samotném vrcholu je neuvěřitelné ticho a s ním přichází intenzivní pocit, že se zastavil čas. Je to očistný zážitek na celý život,“ vzpomíná Colin Salter.

3. Nepálská jezera a výhledy

Délka: 130 km

Trvání: 17 dní

Start/Cíl: Lukla

„Výlet k tyrkysovému jezeru Gokyo je úchvatné putování na samé osídlení himálajských výšin. Vede přes ledovce a horská sedla, odkud se otevírají úchvatné výhledy na Mount Everest a další osmitisícové velikány, aniž byste potřebovali horolezecké vybavení nebo riskovali život,“ popisuje Colin Salter sedmnáctidenní trek, který označuje jako túru nejtajnějších snů a jehož nejvyšším bodem je horské sedlo Cho La ležící ve výšce 5420 m n. m.

Pokud se rozhodnete pro tuto exotickou túru, je třeba si na ni rezervovat více času, protože první tři až čtyři dny musíte věnovat aklimatizaci. „To vám ovšem umožní blíže se seznámit se zdejší bohatou kulturou himálajských šerpů a buddhistických mnichů a před samotným výšlapem relaxovat ve vysokohorské krajině nepoznamenané civilizací,“ radí Colin Salter.

4. Za hrady a majáky do Walesu (Velká Británie)

Délka: 352 km

Trvání: 12 až 15 dní

Start: Amroth

Cíl: St Dogmaels

Pobřežní turistická stezka v Národním parku Pembrokeshire Coast v jihozápadním Walesu vede krásnou, zachovalou a patřičně drsnou krajinou s úchvatnými výhledy na moře, rozeklané útesy a liduprázdné písečné pláže, kde není nouze o pozoruhodné historické památky jako přístav v městečku Saundersfoot nebo hrad Pembroke, cestu navíc lemují půvabné věže prastarých kamenných majáků. „Na tomto kousku země zanechaly stopy invaze Římanů, vikingů i dobyvatelů z Normandie. Na každém sáhu je vidět, že tudy procházela historie,“ láká autor knihy na jednu ze svých nejoblíbenějších túr vůbec.

5. Životní cesta dobrodruhů (USA a Kanada)

Délka: 5300 km

Trvání: 5 až 6 měsíců

Start: Campo, Kalifornie

Cíl: Manning Park, Britská Kolumbie

O tom, že na výlet se dá vyrazit nejen na víkend nebo pár týdnů, ale třeba rovnou na půl roku, svědčí zkušenost Colina Saltera. Loni se vydal na dálkovou túru, která vede od mexicko- -amerických hranic přes státy Kalifornii, Oregon a Washington, prochází po hřebenech a úbočích pohoří Sierra Nevada a končí v Kanadě, kousek za hranicemi.

„Po cestě jsem procházel pouštěmi i zasněženými horami, nekonečnými borovými lesy a viděl snad tisíce jezer. Pět měsíců jsem nemyslel na nic jiného, jen na tuto cestu. Vrátil jsem se vyrovnanější, klidnější a o hodně bohatší,“ říká s tím, že podobné dobrodružství už není výlet, ale spíš expedice, na niž je nutné se pečlivě a dlouhodobě připravovat.

Zdroje:

Květy 11/2023

https://www.colinsalter.co.uk/

Autor: Ondřej Mrázek Snímky Shutterstock