Historie vánočky jako tradiční vánoční pochoutky sahá až do 14. století – tehdy ještě nebyla pletená a říkalo se jí calta. O dvě století později už měla známý tvar, který má připomínat povijan, jímž byl Ježíšek v jesličkách zabalený. Pletenec na vánočce vzniká proplétáním jednotlivých pramenů kynutého těsta jako při pletení copu. V dávných dobách ale bylo toto vánoční pečivo výsadou pekařského cechu – jedině pekaři mohli péct tu opravdovou, pletenou z devíti, nebo dokonce i z více copů. Doma si směli lidé pletenou vánočku sami připravovat až od 18. století. Zvláštní, že?

Vánoček se peklo tolik, kolik bylo v domácnosti členů včetně čeládky a navrch ještě jedna největší a nejvíce zdobená vánočka, která patřila na štědrovečerní stůl. Mohl ji rozkrojit jen hospodář a to z praktického důvodu – věřilo se totiž, že vánočka přinese v novém roce úrodu. Staročeským zvykem bylo do této štědrovečerní vánočky zapéct i minci: kdo ji při krájení našel, tomu měla přinést štěstí.

Pravá vánočka se plete tradičně z devíti pramenů. Čtyři spodní představují zemi, slunce, vodu a vzduch. Prostřední tři prameny propojují rozum, cit a vůli. A vrchní dva symbolizují vědění a lásku.


Díky tomu, že vánočka byla z kynutého těsta, měla symbolizovat rozrůstání majetku a prosperitu. Často tvořila i součást vánoční nadílky a hlavně v chudých horských oblastech to byl dárek vítaný, protože bílé pečivo, v němž se nešetřilo tukem, kvalitní moukou, rozinkami a ořechy, bylo opravdu vzácné. V nemajetných domácnostech se vánočka dokonce připravovala z dostupného bramborového těsta.


Tipy na přípravu domácí vánočky:


Všechny přísady musejí mít kvůli správnému kynutí stejnou pokojovou teplotu – hlavně vejce, kvasnice a mouka.

Na vánočku se hodí polohrubá mouku, kterou je potřeba předem prosát, aby se provzdušnila a těsto bylo kypřejší a lépe kynulo.

Cukr by měl být jemný pískový bez hrudek.

Vejce můžeme dát celá, ale lepší je použít jen žloutky.

Tuk dělá vánočku vláčnější. Ideální je máslo, případně s trochou čerstvého sádla. Tuk musí být rozpuštěný, ale ne horký, jen vlažný.

Vykynutí těsta záleží na droždí. To by mělo být čerstvé, bez pachu, neokoralé.

Základem je kynutí

Dobře vypracované těsto se nechytá rukou ani válu, je husté, hladké a lesklé. Necháme je v míse pod utěrkou zvolna kynout v teplé místnosti, asi 2–3 hodiny, ale ne přímo u zdroje tepla. Rychlé vykynutí je špatné – těsto po upečení totiž stejně rychle spadne. „Nejdůležitější pro výrobu dokonalé a vláčné vánočky je použití kvalitních surovin bez náhražek,“ říká Jana Šustková, ředitelka kvality z Libeřských lahůdek. Používejte proto kvalitní mouku, tradiční máslo, čerstvé voňavé droždí – to je záruka, že vaše vánočka bude mít úspěch. Jana Šustková zásadně radí použít provzdušněnou mouku.


Mouka musí být vzdušná

Prosátí mouky přes síto, a to i několikrát za sebou tedy rozhodně nepodceňujte. Právě díky tomu se do mouky dostane vzduch, který ji načechrá, a těsto pak lépe i rychleji kyne, navíc nelepí. Při samotném pletení dbejte na dostatečné utahování copu. „Pokud byste vánočku nedostatečně utáhli, přestane držet tvar a při pečení se může povolit do stran. Proto se při pečení používá špejle, kterými se vánočka propíchne,“ říká ředitelka kvality z Libeřských lahůdek. Nakonec vánočku potřete před vložením do trouby rozšlehaným vejcem. Co dělat, pokud je vánočka během pečení tmavší, než by se nám líbilo? „Pokud tomu chcete zabránit, a již jste zkusili špejlí, že vánočka ještě není hotová, ale barvičku už má, přikryjte ji alobalem a počkejte, než se propeče.“

Zdroje:

https://www.mora.cz/rada/tipy-jak-upect-vanocku-jeji-historie-a-symbolika/

www.liberskelahudky.cz