Šamanka moderní doby

Šamanka moderní doby
Zatímco tradiční šamani se vyskytovali či stále vyskytují napříč mnoha kulturami, neošamani jsou fenoménem naší západní společnosti. Původní představy o tom, že je vesmír propojený, živoucí a komunikující organismus, po svých předchůdcích přejali, ale upravili si je podle svého.

Když jsem si domluvila s Martinou, která si říká Šamanka z města, první schůzku v její „chýši“ (nejde o žádnou jeskyni, ale pěkný moderní byt v pražské Hostivaři), vůbec jsem netušila, do čeho vlastně jdu. Ezo záležitostem jsem se totiž vždycky spíš vysmívala. V bytě/chýši ovšem vládla příjemná atmosféra a ezo prvků jsem zde viděla překvapivě málo. To se mi ulevilo.

Protože mám odjakživa v terminologii kolem věcí mezi nebem a zemí chaos, požádala jsem Martinu, aby mi hned ze začátku udělala trochu jasno. „Šamanismus je tradičně spojený s přírodními národy, s indiány, Sámy, lidmi žijícími v divoké sibiřské tundře… Zkrátka lidmi žijícími v přírodě. Ale já chci rozšířit povědomí o tom, že šamanismus není vázán pouze na omezenou kulturu či prostředí. Duchové, duchovní průvodci a pomáhající bytosti jsou všude, i ve městech. Není mým cílem kopírovat praktiky přírodních národů, i když základ mého učení v jejich zkušenostech samozřejmě je. Ale myslím, že úkolem ‚moderních‘ šamanů je co nejvíce toto učení přizpůsobit dnešním podmínkám a lidem v nich žijících,“ řekla mi na úvod Martina.

 

SPOJIT LIDI S JEJICH SILOU

Podle ní může mít poslání šamana velmi velký záběr. Někde například šamani zastávali i velmi „praktické“ pozice – mohli působit v roli klasického doktora a ošetřovali bojovníky po boji nebo pomáhali ženám při porodu, udržovali staré písně a historii komunity, hledali místa, kde se dá lovit, předpovídali počasí, říkali, kdy bude nejlepší čas na úrodu, hledali ztracené děti. Také pečovali o duchovní život komunity, vykonávali ceremonie při narození dítěte či smrti. Starali se, aby duše zemřelého v pořádku dorazila „do světla“, komunikovali s duchy zvířat a rostlin… Buď mohl být šaman specialistou na jeden „obor“, nebo zastával více pozic.

„V naší kultuře bych šamana popsala jako někoho, kdo spojuje lidi s jejich silou, ukotvuje je v životě, říká jim o darech duše a duši léčí. A to tak, aby na sobě lidé mohli začít pracovat i sami,“ vysvětluje Martina.

 

ŠAMANSKÉ NÁDOBÍČKO

Jak jsem zmínila, vybavení šamančiny „chýše“ mě překvapilo svou úsporností. Martina k tomu říká, že kdyby na to přišlo, vystačila by si sama pouze s podporou svých duchovních průvodců. „Když jsem ale ve svém prostoru, používám vykuřovadla na vyčištění, pak si podle aktuálního nacítění na klienta sestavím oltář, na něm jsou krystaly a svíčka. Samozřejmostí je buben, který je mým nejpoužívanějším spojencem. Vedle sebe mám také obrázek svého silového zvířete – ledního medvěda –, abych mu projevila úctu i ve fyzickém světě a poděkovala mu za pomoc. Zároveň mám své silové zvíře vytetované.“

Co to ale takové silové zvíře je? Martina mi vysvětluje, že každá bytost – člověk, zvíře, rostlina – tady na zemi má i své ochránce z duchovního světa. „U lidí tomu říkám ‚duchovní gang‘, který může tvořit anděl strážný, silové zvíře, světelný průvodce, předek. Máme je tady všichni, stojí za námi a pomáhají nám. Ideální je, pokud je o pomoc poprosíme. Pokud dojde k propojení, lidé mohou více procítit sílu a podporu svého ‚gangu‘. Mohou zjišťovat, jaký spojenec jim pomáhá v dané situaci a kdy zase jiný,“ vysvětluje šamanka.

Podle Martiny se pak lidé postupně naučí, jak se svými spojenci mluvit a jak zahrnout nové poznání do svého života na Zemi. Vzniká tak zcela nový druh síly, informací a uvědomění. „Anděla strážného si asi umíme představit všichni, silové zvíře bylo krásně ukázáno v Harrym Potterovi, kde měl každý z hrdinů svého patrona, a předek může být někdo z rodu, kdo se rozhodl nám pomáhat zde v tomto životě. Často se může ukázat i jiný předek, který má třeba zkušenosti s náročnou situací, kterou zrovna řešíme, sám se s ní popasoval a přišel nám říci, jak na to,“ pokračuje šamanka ve vyprávění.

 

SEANCE ZAČÍNÁ!

Každé sezení u šamanky Martiny začíná konzultací. Ta může trvat dvacet minut, ale i hodinu. Záleží na nastavení klienta. „Následně si jde klient lehnout a já bubnuji, spojuji se se svými průvodci a ptám se, co můžeme pro klienta udělat. Klient může mít i vlastní prožitky, ať už to, že vidí obrazy, obrazce, nebo k němu mentálně chodí určitá sdělení, má různé fyzické pocity po těle,“ líčí Martina.

Poté klientovi sdělí informace od spojenců a seznámí ho s technikou léčení, jakou provede. „A pak jdeme na to! Nakonec ode mě klient dostane i písemně, co jsme na sezení prováděli. Je to lepší, protože někteří lidé můžou být trochu ‚mimo‘ a všechny informace ode mě si nezapamatují.“

Po sezení reaguje podle Martiny každý klient jinak. Někdo může být unavený, melancholický, plný dojmů, nechce mluvit ani sdílet. Musí to v sobě pořádně vstřebat. Další může cítit nával energie a hned chce říkat vlastní dojmy, vše si zapsat. „Ideální ale je po léčení odpočívat, zajistit si co nejklidnější zbytek dne, užít si klasické lidské radosti – třeba si pustit oblíbenou komedii a dát si dortík,“ usmívá se šamanka.

 

S ČÍM JÍT ZA ŠAMANEM

Postcovidová doba nás poznamenala hodně, a tak se v poslední době u Martiny dveře netrhnou. Lidé za ní chodí hlavně s bolestí duše. Ti, kteří potřebují dodat sílu a procítit ji. Zjistit, kde ji ztratili a co pro sebe mohou udělat. Lidé, kteří cítí, jako kdyby jim kus sebe sama chyběl, kteří se motají v kruhu starých programů a nevidí cestu ven. I tací, kteří cítí prázdnotu i fyzicky a potřebují vrátit energii zpět. „Také za mnou přijdou klienti, kteří mají rádi příběhy jako já. Můžu jim díky šamanské cestě zprostředkovat příběhy jejich duše, co zažila, kde cítí bolest a jaké jsou naopak její dary, síla. Jde o informace, které je mohou inspirovat v současném životě,“ doplňuje Martina.

Celý proces funguje tak, že se šamanka dostává do „jiných světů“, kde dostává informace. Třeba o traumatech z minulých životů, z rodiny, z dětství. Z míst, která si klienti sami nepamatují a nemají šanci si pamatovat. „Pak se ptám, jak toto trauma můžeme uzdravit, co chce duše, co může dotyčný udělat sám, co můžu udělat já. Je to napůl energetická práce, kdy se dotyčnému vrací uniklá síla, a napůl informační, kdy mu řeknu, co stalo, co jsem viděla a jaké rady dostal od svých spojenců, aby se mohl léčit.“

Martina mi líčí, že skrze ni informace jen procházejí, a tak mě zajímá, jak se pak sama po šamanování cítí. „Můžu mít vizi a vidět určitou část našeho setkání jako obraz. Nejčastěji ale prociťuji informace na celém těle… Je těžké to popsat slovy, je to jiný druh vnímání, než známe z tohoto světa. Ale prostě tu zprávu cítím a pak ji procítím i emočně – třeba prostřednictvím vzteku, bezmoci, strachu, zoufalství. Cítím se stejně jako klient v té situaci. Obvykle se mi i ukazují duchovní spojenci, ke kterým má člověk blízko. Například ke křesťanům přicházejí andělé apod.“

 

ZMĚNA ŽIVOTNÍ CESTY

Martinu znám z dob studií, a proto vím, že její profesní dráha byla dlouhá léta spojená s redakcí jednoho bulvárního média. Po pracovním setkání s ezotericky založenou ženou během reportáže se však něco stalo a ona si uvědomila, že se jí světy mimo ten náš velmi dotýkají. Začala na sobě tedy pracovat. „Zhruba rok jsem zkoumala, jak nejlépe přijímám informace z jiných světů, ladila vztahy se svými duchovními průvodci. Říká se, že šamanské cestování je řemeslo jako každé jiné a cvičení dělá mistra. V další fázi jsem šamanovala pro kamarády a známé. Poté jsem už cítila, že je čas se ukázat i ostatním a přes různé bloky a strach jsem nakonec vytvořila webové stránky, ukázala se světu a s tím i všem z mého okolí, kteří dosud o mé šamanské práci neměli ani tušení,“ popisuje.

Martině se od té doby obrátil život vzhůru nohama: „Práci jsem sice ještě nějaký čas neměnila, ale celkově jsem se uklidnila, uvědomila jsem si svou hodnotu a začala si nastavovat hranice. Potkala jsem muže, který konečně nebyl blbec, a konečně jsem začala mít zdravý vztah.“ Postupně také hledala odpovědi uvnitř sebe místo zmatečného hledání venku. Opustila práci v médiích a dopřála si delší pobyt v Nepálu, kde se rozhodla věnovat se šamanismu víc a pro další lidi.

 

KDYŽ JDE ŠAMAN ZA ŠAMANEM

Na závěr naší návštěvy se nemohu nezeptat, zda šamanka taky chodí ke svému šamanovi. „Ano, taky potřebuju někoho, kdo mi pomůže, když se nedostanu k jádru svých problémů. Je to vlastně nutnost pro všechny, kdo sami takto pracují. Mám dobré zkušenosti s kineziologií a nedávno jsem byla nadšená i kvantovou regresní terapií. Ráda zkouším techniky mimo šamanismus, abych se dostala ze své zóny a nesnažila se do toho zasahovat,“ uzavírá Martina naše sezení.

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.