Když sami prozkoumáte své zážitky se záhadným pocitem, že „tohle“ už jste viděli, zjistíte pravděpodobně, že se s ním nesetkáváte pravidelně nebo často. Možná si jen stěží vybavíte přesnou situaci, ale dojem byl tak silný, že i když zmizel téměř okamžitě, pamatujete si dodnes, že jste ho prožili. Výsledný efekt má na svědomí naše nejbdělejší vědomí – vím, že je nemožné, abych tohle už někdy prožil, ale stejně dobře vím, že to mám v jakési podobě uložené v paměti. Samotný zkrat mezi vedením krátkodobé a dlouhodobé paměti ale pořád zůstává záhadou – co ho způsobuje?
Pravděpodobně i ve zdravém mozku čas od času vznikne elektrický výboj jako u epileptiků a zasáhne právě hipokampus. Ten je v posledních letech považovaný za místo, kde se po celý život tvoří nové mozkové buňky, o kterých se až donedávna tvrdilo, že od příchodu na svět už pouze ubývají. Proto může být citlivější a dráždivější než jiné části mozku. U člověka jeho velikost ovlivňuje třeba prodělaný zánět nebo silný psychosociální stres v dětství. Elektrické výboje může zase způsobit stres, únava nebo celkové vyčerpání. Co přesně se v mozku děje, ale zatím jasné není.
Psychologové proto stále experimentují i s vrstvami paměti a nevědomím. Polští výzkumníci Marcin Małecki a Jerzy Karyłowski zveřejnili v roce 2019 sérii svých experimentů, kdy se pokoušeli vyvolat u svých pokusných osob pocit déjà vu tak, jak se domnívají, že se to děje i v reálném životě. Během testu jim ukazovali sérii znaků připomínajících čínské písmo. Polovinu z nich viděli testovaní poprvé v životě, druhou polovinu jim vědci ukázali zcela podprahově maskované v testu, který se tvářil jako nesouvisející dotazník týkající se intuice. Účastníků se ptali, zda obrázek znají nebo ho vidí poprvé, a zároveň měřili čas jejich reakce.
Ukázalo se, že lidé skutečně častěji považovali za známé ideogramy, které viděli v přípravné fázi experimentu, ale co je důležitější, že u všech takových obrázků potřebovali na rozhodnutí vždy výrazně více času, ať už se nakonec rozhodli pro jakoukoli odpověď. V praxi to podle Małeckeho a Karyłowskeho znamená, že pocit déjà vu může spustit detail, který jsme si kdysi uložili do paměti a objevili ho v nové situaci. Může to být obyčejná sklenička, kterou měla kdysi naše babička, nebo podobné vrásky v obličeji, vůně pokoje nebo slova, která kdysi dávno ani nepatřila nám. Nepotřebnou vzpomínku ale po chvíli zatlačí zpátky do nevědomí potřebnější informace a zbude jen ten třepotavý pocit déjà vu.
Není déjà vu jako déjà vu!
Není déjà vu jako déjà vu!
Psycholog Arthur Funkhouser rozdělil déjà vu na tři další podtypy:
- déjà vecu („tohle už jsem zažil“)
- déjà senti („takhle už jsem se cítil“)
- déjà visite („tady už jsem byl“)
Přečtěte si dál:
Zdroj: magazín Kondice
