Projekt Stezka Českem je značená trasa, která vede po obvodu celého Česka a nabízí tak přes 2000 kilometrů, díky kterým se podíváte na místa, kam by vás možná jinak vaše plány jen tak nezavedly. Dálkovou trasu ve stylu amerických treků dal dohromady Martin Úbl ve spolupráci s Klubem českých turistů. Sám k tomu říká: „Měli jsme s kamarády pocit, že tady něco takového chybí. To, jak se to rozběhlo, všichni lidi kolem a zájem, je něco, co jsme nečekali. Mně, a věřím, že i mým kamarádům, to dělá obrovskou radost.“
Nejdřív vznikla Severní větev stezky, která vás povede z nejzápadnějšího bodu Česka na ten nejvýchodnější, a poté se přidala Jižní větev, která vede naopak z té nejvýchodnější částí na tu nejzápadnější. Nejde ale jen o trasu vyznačenou v mapě. Jde o celý koncept i se spřátelenými místy a takzvanými Trail Angles. To jsou lidé u kterých se po cestě můžete zastavit. Přespat, načepovat si vodu, usušit se nebo prostě jen pokecat. My jsme potkali dva Trail Angles a bylo to skvělé setkání. Ale je třeba vědět, že těhle „dobrých duší“ na trase ještě není tolik, abyste přespáváním u nich pokryli celou etapu. Je potřeba dobře kombinovat a vybírat. Na stránkách stezkaceskem.cz ale najdete praktická doporučení na ubytování a přespání po celé trase.
My jsme chtěly jít na lehko a mít luxus sprchy a klidného přespání každou noc, takže jsme volily penziony a horské chaty.
NA START PŘES CELOU REPUBLIKU
Ačkoliv je Stezka Českem nádherná, tak s jednou věcí je potřeba počítat: dostat se na nejzápadnější nebo nejvýchodnější bod Česka vám zabere nějaký čas. S největší pravděpodobností celý první den vašeho výletu. My jsme se s Aničkou rozhodly začít přesně na opačné straně než já na jaře. A to na nejvýchodnějším bodě stezky. Jedná se o místo na česko-polské hranici ve Slezských Beskydech. Cesta z Prahy nám zabrala skoro 7 hodin a k bodu jsme ještě přibližně čtyři kilometry šly. To znamená, že na start jsme se dostaly až skoro po osmi hodinách cesty. A čekalo nás ještě prvních 16 kilometrů. Rovnou vám můžu říct, že to byl na první den celkem ambiciózní plán. Přidejte si k tomu brzké ranní vstávání a taky celý den brutálního deště. Byla to opravdová zkouška, jestli tenhle výlet společně zvládneme. Střídaly jsme se pravidelně v tom, kdo kňourá a kdo podporuje, a na naše první nocoviště jsme se dostaly promočené na kost. Beskydy nás zkrátka přivítaly ve vší parádě: mlhou, deštěm a větrem. Každopádně není nic, co by nespravila bramboračka, Radegast a horká sprcha. Jsem ráda, že jsme nevolily spaní venku, ale rozhodly jsme se pro ubytování v horských chatách, které jsou naštěstí rozmístěny po hřebenech v příhodných vzdálenostech
BESKYDY V CELÉ SVÉ… MLZE
Na Beskydy jsem se moc těšila. Mám je daleko, a tak jsem v nich zatím byla jen jednou. Stezka nabízí krásnou trasu po hřebeni, přes všechny důležité body a zajímavosti. Beskydy jsou zajímavé i tím, že nejsou tolik osídlené. A tak vám sice nabídnou chaty na strategických místech, ale jinak za celý den nemusíte potkat ani živáčka, natož nějakou hospodu. Druhý den se probouzíme a těšíme se na krásné výhledy a prozkoumání téhle části Česka. Počasí ale má trochu jiné plány a tak jdeme celý den v mlze a strašném vlhku. Zjednoduším to, takto vypadal celý náš přechod Beskyd, který jsme si naplánovaly na čtyři dny. Přes 100 km s převýšením kolem 4 tisíc metrů. Nahoru dolu.
Nejkrásnější je pravděpodobně cesta z Lysé hory na přehradu Šance a potom celá část okolo Pusteven. Tam se nám líbilo hodně. Sice stále nebyly žádné výhledy, ale na Pustevnách najdete nádhernou architekturu a stoprocentně si naplánujte zastávku na jídlo na Chatě Libušín. Je nově zrekonstruovaná a ponechaná v původním duchu. Bude vás přecházet zrak a vaše chuťové pohárky budou nadšené z místního jednoduchého lokálního menu. Absolutní radost. Po jídle na Pustevnách se posuňte na Radhošť a zajistěte si spaní na Chatě Radegast. Vaří tam výborné borůvkové knedlíky. Jak už asi tušíte, touto částí jsme se rozhodly projíst, a byla to dobrá volba, protože po tom, co jsme sešly z hor už jsme o dobré jídlo moc nezavadily. Natož o borůvkové knedlíky.
Přestože beskydská část stezky byla celkem náročná na podmínky, které nabízely především déšť a mlhu, zvládly jsme ji docela statečně. Jen čtvrtý den jsme si trasu zkrátily, protože nám nepůsobila vůbec žádnou radost a upřednostnily jsme sejít o trochu dřív a deset kilometrů k ubytování si ukrojit autobusem. Trochu nás vykolejilo, že jediná restaurace v obci nebyla otevřená, a tak závěr Beskyd zpečetila houska se sýrem, spánek přes deset hodin a kurýrování úplně rozmoklých nohou.
KONEČNĚ VÝHLEDY
Je čas sejít z hor a navázat na Beskydy Podbeskydím. Ráno si kontrolujeme všechny puchýře a vybavení a vydáváme se na další část Stezky. Před námi posledních 58 km. Ponorka zatím žádná, tak je čas nahodit batohy, rozloučit se s paní v penzionu a vyrazit. Vychází sluníčko a tak se nadšeně vydáváme na trasu. V ranním nadšení si říkáme, že bude skvělé využít zkratku. A sakra, chvíli jdeme pěšinou, pak loukou a najednou jsme v křovinatém lese. Vize suchých bot pro dnešek mizí a nálada pod bod mrazu padá ve chvíli, kdy se objevujeme na pastvině plné krav, které Anička nemá úplně nejraději. Jenže chceme se tři kilometry vracet, nebo to radši trochu hecnout a jít dál? Volíme druhou variantu, přebíháme pastvinu, potok a jsme zpátky na cestě. Doporučení? Nesnažte se hledat zkratky, pojďte Stezku tak, jak je. Dobrou náladu nám vrací všudypřítomné jabloně a švestky a taky po čtyřech dnech v mlze slunce a krásné výhledy. Přesně takhle si totiž člověk to cestování představuje, jít na sluníčku, sem tam si lehnout do trávy, posadit se na pařez. Prostě si to užívat. Já osobně mám taky moc ráda, když cesty vedou přes různé vísky a městečka. Strašně mě baví pozorovat zahrádky a potkávat místní. Taky mám ráda malé vesnické konzumy a hospody. To jsou prostě věci do kterých chcete nahlédnout a přesně to nás následující dny čeká. Jdeme po krásných meandrech Odry, touláme se lesy a loukami a poslední noc si neplánovaně dopřáváme přespání v nádherném resortu farmy Klokočov.
Celé její okolí a Oderské vrchy jsou nádherné a rozhodně se nejedná o nudnou etapu mezi Jeseníkem a Beskydy, jak je občas vnímána. Naopak mám pocit, že to je část Česka, kam bych klidně vyjela na dovolenou. Výhledů, pastvin a luk se nemůžeme nabažit. Farma je sama o sobě nádherným místem. Je známá chovem koňského plemene Norik, je citlivě zrekonstruovaná a má výbornou restauraci a pokoje, kde se budete cítit jako v ráji. Na závěr Stezky jako dělané. Užíváme si poslední večer, se synem majitelů popíjíme pivo a kocháme se výhledy a částí Česka, které jsme díky Stezce objevily. Závěrečné shrnutí: kamarádství to jedině posílilo, naše nohy a schopnost zvládat mlhu a déšť taky. Stezku doopravdy může jít každý a cesta může být cíl.
Zdroje:
- Kondice 4/2023
- https://www.stezkaceskem.cz/
- https://www.beskydyportal.cz/
