Vyrazily jsme hned další den večer. Proč nejít, říkala jsem si. Jednak jsem v tom Sabinu nechtěla nechat samotnou, jednak mě vždycky zajímalo, jak to na takové párty vypadá. Měla jsem tušit, že se nejde do žádného známého klubu v centru – Sabina přece nesnáší davy a turisty. Místo toho jsme se ocitly u zadního vchodu velkého paneláku v Krči. „Seš si jistá, že jsme tu správně?“ zeptala jsem se s obavou v hlase. Sabina místo odpovědi nadšeně vypískla, když našla správný zvonek a dlouze ho stiskla. Po chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál usměvavý pán s knírem a zval nás dál. Následovaly jsme ho do potemnělé chodby a po schodech dolů. Trochu jsem se začala bát, že na nás dole čekají jen řetězy a pouta a že budeme prodány do otroctví. Řetězy na nás skutečně čekaly, a pouta taky. V prostorném červeném pokoji s velkým ondřejským křížem uprostřed. „Koukej, támhle je gynekologický křeslo!“ Sabina byla jako u vytržení. Kníratý pán nám ukázal šatnu, kde jsme se svlékly do spodního prádla a kolem pasu omotaly ručníky. Kromě BDSM místnosti bylo v klubu ještě několik dalších – třeba místnost s občerstvením, prostor s fantasy tématikou, sauna s vířivkou, intimní pokoj s polštáři, svíčkami a kondomy, a hlavní místnost s barem. Tam byly rozmístěny pohovky a taburety, na kterých se rozvalovalo asi tucet mužů v ručníkách. Zírali na velké promítací plátno, kde zrovna drobná blondýnka prováděla techniku hlubokého hrdla na muži tmavší pleti. Zamířily jsme k baru, Sabina si poručila dvakrát Cuba Libre a koketně si načechrala vlasy. S kamenným výrazem jsem sledovala ženu za pultem, jak do vysokých sklenic s ledem odměřuje panáka karibského rumu. Droga může být teoreticky i v ledu, běhalo mi hlavou. Sabina nevypadala, že by se zabývala podobnými úvahami. Rozverně si se mnou ťukla svou sklenicí a posadila se na barovou židli. „Musíš se usmívat, jinak nikdo nepřijde,“ zasyčela a odhalila i třenové zuby, které běžně při úsměvu neodhaluje. Zřejmě to zabralo, protože po chvíli přišel jeden z diváků na pohovce. Představil se nám jako Michal a poté dlouze vyprávěl o svém zaměstnání u T-Mobile. Sabinu to asi nudilo, protože navrhla jít společně do vířivky. Michal radostně přikývl a shodil ručník, pod kterým na rozdíl od nás žádné spodní prádlo neměl. Vyvalila jsem oči. Zamumlala jsem, že si musím odskočit, a táhla Sabinu za sebou směrem k toaletám. „Viděla jsi to? Ten se teda nestyděl,“ smála se a zaplula do kabinky. „To se nedalo přehlédnout,“ houkla jsem přes stěnu a pustila vodu, abych si opláchla zrudlé tváře. Každý den holt tohle nevidíte. Trhla jsem sebou, když se z kabinky ozvalo pronikavé zaječení a v další sekundě z ní vyběhla vyděšená Sabina s kalhotkami na půl žerdi. Prosvištěla kolem mě, vyběhla ze dveří a než jsem se stačila vzpamatovat, ozval se další hrozivý zvuk - tentokrát to znělo, jako by padaly pánve na dlaždice. Kamarádka ležela vedle povaleného gynekologického křesla, držela se za nohu a klela. „Co se ti, proboha, stalo?“ ptala jsem se, zatímco jsem jí pomáhala zpátky na nohy. „V tý kabince byly pinďoury. Spousta pinďourů, čůrajících pinďourů!“ skučela Sabina a pak mi vylíčila, jak si sedla na záchod a nevšimla si přitom otvorů ve zdi. Jak nám později vysvětlila paní za barem, nevkročily jsme na normální záchody, ale na další místní „atrakci“, kde se scházejí piss fetišisté. Za stěnou poslouchají proud moči a otvory prostrkávají svá přirození, aby mohli přispět vlastní sprškou.
Sabina si pak doma stáhla Tinder. Sice se neseznamuje takzvaně beze studu, ale aspoň má celkem vysoké šance, že na rande v restauraci budou kabinky bez děr.
