Proč s dětmi cestovat

Proč s dětmi cestovat
Zabalili jsme v klídku den před odjezdem, vyjeli jsme v kteroukoliv denní dobu, zastavili na spoustu pomalých káviček. Přečetli jsme spoustu knih, u západů slunce probrali všechny otázky života, vesmíru a vůbec, a co jsme nenaspali v noci, to jsme dohnali na lehátku na pláži. To bylo kdysi za dávných časů, když jsme byli jen my dva.

S dítětem na palubě obytného vozu je třeba režim od základů změnit a vzdát se původního, byť sebelepšího modelu. Odměnou je pak roztomilá krása přímého přenosu seriálu „Ze života malého objevitele“. Kromě hromady zážitků a neustálého kontaktu s přírodou se na cestě obrátí vzhůru nohama i úplně všední věci jako jídlo nebo hry.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Malý gurmet, nikoliv gurmán


Plná lednička, nákupy s dovážkou až do kuchyně, při procházce svačinka v bistru na náměstí. I dvouletý prcek vás s přehledem zvládne chytit za ruku a s kulišáckým výrazem táhnout k oblíbené palačinkárně. Střih. Lofoty, souostroví v severním Norsku. Spontánně jsme si sem zajeli ze sousedního švédského Laponska, potřebných 1300 km na cestu tam a zpět totiž ve skandinávském zeměpisu znamená kousíček. Původně zamýšlených pár dní se protáhlo na dva týdny a naše zásoby jídla se ztenčovaly tak dlouho, až zbyla jen hořčice a olej. Jídlo v Norsku (ostatně jako vše) je pro nás drahé, a proto jsme za celou dobu koupili jen dva nanuky. Musím ale přiznat, že mě jako mámu ke konci opravdu frustrovalo vysvětlovat, že to už taky nemáme. Juniorek situaci rychle pochopil a vždy, když viděl můj nešťastný výraz, reagoval: „To musíme taky koupit, maminko?“ Jak dojemná byla poté jeho reakce na první nákup ve švédském supermarketu: „Jé, houstička! Špagety! Dokonce i jablíčko a zelí máme! Dám si taky sýr, jupí!“ A ta neskutečná radost, když jsme sjeli na jih a konečně nakoupili kopec ovoce a zeleniny. Tři dny nejedl nic jiného! I dnes, více než měsíc poté, dá před zmrzlinou přednost melounu.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Hojnost versus skromnost

Když jsem byla těhotná, měli jsme s Tomem pár představ o sobě jako rodičích. Jedna z nich byla, že nebudeme z bytu dělat hračkárnu. Budeme vybírat střídmě, v decentních barvách, nejlépe ze dřeva. Střih. Vyklízíme byt pro nájemníka před cestou. „Co je v těch krabicích?“ „Hračky.“ „A tady?“ „Hračky...“ „A tady?“ (...)
Dodávka není nafukovací, a tak ze slušně vybavené herničky zůstala většina doma. Snad si to jen nenamlouvám, ale zdá se mi, že menší výběr chlapečka postrčil k větší kreativitě. Najednou si dokázal s plastovými zvířátky sám hrát a povídat klidně hodinu. Nebo jezdit pár autíčky venku po lavičce. V několika málo knížkách objevil spoustu nových detailů.
Upřímně, určitě nezvládnu udržet takto skromný režim i po návratu. Nicméně můžu s radostí doporučit ten, který jsme praktikovali před odjezdem. Hračky rozdělit, část nechat vždy někde ve skříni a po čase prohodit s těmi, které již trošku omrzí.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Ahoj, hello, hola, hallo, hej!

Člověk je sociální tvor. Jen se vzájemně domluvit. Zpočátku naší výpravy Adam očividně nechápal, proč ostatní hovoří tak divně. Na dětech je ovšem krásné, že ačkoliv jeden žvatlá španělsky, druhý anglicky a třetí česky, nijak jim to ve vzájemné komunikaci nebrání. Pokud chtějí, vždycky se nakonec nějak dohodnou.

Aneta Málková Zdroj: Aneta Málková

Malý otužilec

Také někoho z vás fascinuje, když maminky při patnácti stupních nasazují dětem čepice? Náš syn míval na hřištích pravidelně o vrstvu méně než ostatní děti, doma v bytě jsme topili jen pár dní v roce a na chalupě nám nad ránem šla v zimě pára od pusy. Ještě před dvěma lety po zmínce o Wimu Hofovi následovala otázka „Kdo??“, nad naším sprchováním studenou vodou dost lidí nechápavě kroutilo hlavou a běhání v mrazu (do minus deseti) mě už klasifikovalo do kategorie „nějaká divná“. V posledním roce se však otužování stalo velmi trendy, média a sociální sítě se zaplnily fotkami lidí nořících se do řek a sudů s ledovou vodou. Ani my jsme na cestách nezůstali pozadu. Když se můžeme vysprchovat v malinké koupelničce v autě, nebo skočit do studeného moře, u nějž parkujeme, volba je jasná. Koupalo-li se naše dítko včera v jezeře s parádním plovoucím molem na blbnutí, dnešních devatenáct stupňů, zataženo a větřík ho nijak neodradí. A je-li v zábavním parku vodní atrakce, zkazí názornou ukázkou tvrzení ostatních nebohých rodičů, že dnes na to vážně není vhodné počasí. Známá běžecká poučka říká, že neexistuje špatné počasí, pouze špatně oblečený člověk. Rodičovská verze by mohla znít: Neexistuje špatné počasí, pouze chybějící kompletní sada oblečení s sebou.

Tak otužilcům zdar a zase příště!

Adamova velká cesta

Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.

Předchozí z rubriky

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.