P.S. Co jsme si z velké cesty přivezli?

Hromadu zážitků, z nichž si v duchu můžeme vybírat jako z bohatého archivu, jaký trhák si zrovna dnes v mysli přehrajeme. (A stovky fotek, jež nám pomohou nastartovat začátek děje.)

Haldy špinavého prádla, zablácených bot a děravých tepláčků. (U malých chlapečků by to chtělo nějakou speciální pancéřovou technologii na oblast kolen.)

Čistou hlavu, utříděné myšlenky, nové nápady. (Adventní usebrání jsme letos výjimečně začali už na jaře.)

Nová přátelství. (A utvrzení těch stávajících.)

Nejhodnotnější suvenýr jsme si ale přivezli zpoza severního polárního kruhu. Prozradila nám ho nejprve moje silná intuice, ačkoliv testy mi ještě dva týdny sveřepě tvrdily opak. Nakonec se ale vzdaly a přiznaly dvě čárky. Při plavbě ze Švédska jsme tak měli jen tři palubní lístky, cestovali už jsme ale ve čtyřech. Cestoval s námi malinkatý otužilec. Sportovec jako Adámek, protože spolu i v pátém měsíci denně cvičíme a občas běháme. Nomád, neboť už toho teď nacestoval jako někdo za celý život. A každopádně šťastlivec, na kterého čeká báječný bráška se svým čtyřnohým hlídačem. Ostatně Junior měl ke svým nedávným třetím narozeninám dvě přání – pejska a miminko. Splnili jsme obě, musíte tedy uznat, že jsme se opravdu vytáhli. Jen nemám nejmenší tušení, čím to trumfneme příští rok. Poníka bych doma poměrně nerada.

Každopádně je tím jasná odpověď i na další častý dotaz, zda plánujeme na příští rok nějaké další dobrodružství. To největší.

Krásné Vánoce, zdravé tělo, šťastnou mysl, radost v srdci a kopec lásky vám všem!

Zdroj: Aneta Málková

Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.