Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.
Česká republika? Super!
Schválně. Tipnete si, jak lidé nejčastěji reagují na odpověď, ze které země pocházíme?
Ale ne, neobrátí oči v sloup! (Evropskou zahraniční politiku skoro nikdo nesleduje.)
Ani se nezeptá, zda jsme součástí Ruska nebo ještě dále v Asii. (To se dle průzkumů může lehce stát při setkání s Američanem, ale – ruku na srdce, kdo z nás správně vyplní slepou mapu Spojených států?)
Nepadají jména jako Havel, Jágr, Čech.
Obvykle následuje: „Á, Česká republika, no super! Praha je nádherné město, tam jsme byli/ chceme vyrazit. A vaši lidi jsou fajn, takoví v pohodě. Máte dobré pivo, že?“
Aneta Málková
Nejsme strýčci Skrblíci
Největší všeobecný přehled mají, zdá se, seveřané. Průměrný Švéd či Nor ví, kde naše země leží, jaké máme sousedy, většinou dokonce i to, že jsme ještě nezavedli jako měnu euro. Praha je oblíbenou destinací pro prodloužené víkendy a její pověst jako krásného města s dobrým jídlem kazí jen znalost přítomnosti kapsářů. I obráceným směrem turistů přibývá, a zatím budíme velmi dobrý dojem. Zejména prý ve srovnání s naším sousedem jako nejčastější národnosti využívající pohostinnosti Skandinávie. Neskrblíme totiž za každou cenu až na hranici přestupků. Nakoupíme si, zaplatíme parkovné, neobcházíme zákazy, nechodíme se sprchovat do kempu, ve kterém nebydlíme (ano opravdu, viděno na vlastní oči, tihle vejlupci do obdoby skauta zřejmě nechodili).
Aneta Málková
Usměvaví pohodáři
Naše rodina již po několik generací tíhne k Řecku. Zejména jeho ostrovy jsou zjevně láska na celý život. Starší generace Řeků měla díky historickým událostem k Česku přirozenou afinitu. U té mladší už se samozřejmě pomalu vytrácí, a tak si názor na nás jako hosty v jejich zemi tvoří nezaujatě. A jaký je? Údajně jsme sympatičtí, slušní. Pozdravíme, a to často v místní řeči, což je pokaždé potěší. (Chápu, cizinec pronášející u nás „to-bry-den“ mi také vždy vykouzlí úsměv na tváři.) Usmějeme se, prohodíme pár vět „small talk“. V restauracích si dopřejeme a necháváme spropitné. V obchodech nespěcháme a nebýváme arogantní vůči personálu. A máme rádi historii a památky, na které jsou místní náležitě hrdí a sami je hojně navštěvují.
Aneta Málková
Pravidelná dávka španělštiny
Balkánci a Poláci mívají pravidelně radost, že mohou mluvit po jejich, protože jim budeme alespoň zčásti rozumět. V Maďarsku toto skutečně nehrozí, zato se v Budapešti a lázeňských oblastech domluvíte anglicky. Ve Španělsku neplatí ani jedno. Tam dostanete plnou náruč rychlého a hlasitého monologu jejich mateřštiny, doprovázenou kupou gest a úsměvů. Ale nebojte, pokud snad budou mít pocit, že jste jim nerozuměli, celé vám to ještě jednou dvakrát zopakují. Nakonec se každopádně vždycky nějak domluvíte. A pokud čistě náhodou narazíte na zrnko zlata v rýžovišti a nějaký obyvatel Pyrenejského poloostrova vám odpoví anglicky, možná se dozvíte i to, že jsme jako cestovatelé zvídaví a akční. Zajímáme se a ptáme se. Nesedíme na jednom místě (no já nevím, takových lidí tedy pár znám, ale asi jezdí do jiné části Středomoří). A sportujeme – chodíme na vycházky, jezdíme na kole, surfujeme.
To není špatná vizitka, co říkáte?
Tak si ji hýčkejme a zase příště!
Čím jedeme
Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME, obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato s výkonem motoru 160 koní, expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro (www.hykro.cz): solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie.
Aneta Málková