Michael Lynn strávil desítky let tím, že zkoumal, proč lidé dávají nebo nedávají spropitné. Jeho výzkumy, publikované v prestižních časopisech, ukazují něco fascinujního: lidé, kteří systematicky odmítají nechat spropitné, mají často společné osobnostní rysy.
Nejde o příležitostné zapomenutí ani o jednu špatnou zkušenost. Jde o pravidelný vzorec chování, za kterým se často skrývají autoritářské sklony, narcistické rysy nebo nízká schopnost empatie. Jednoduše řečeno: těžko se vcítí do situace druhých.
Zajímavosti o spropitném
- Spropitné jen slabě souvisí s kvalitou obsluhy.
- Více ovlivňuje sympatičnost číšníka než rychlost servisu.
- Lehký dotyk na rameno zvyšuje spropitné o 20-30%.
- Napsané "Děkuji" na účet zvyšuje spropitné.
- Představení se jménem funguje lépe než anonymní obsluha.
Moc a kontrola
Výzkumníci přišli s další zajímavou teorií. Někteří lidé používají nedávání spropitného jako způsob, jak ukázat svou nadřazenost. Není to ekonomická úvaha. Je to symbolické gesto moci.
Představte si to: sedíte v restauraci, objednáváte si, jíte, popíjíte víno... a pak na konci ukážete "kdo je tu pánem" tím, že nepřihodíte ani korunu. Je to tak trochu jako dětské "já tě nepozvu na narozeniny", jen o něco sofistikovanější.
VIDEO: Už jste viděli robotického číšníka? Není to hudba budoucnosti, i u nás už vesele roznáší jídlo a nápoje
V Česku to máme jinak
Férově řečeno, v Česku není spropitné povinné jako třeba v USA, kde číšníci žijí převážně z výdělků od hostů. U nás je to spíš gesto uznání dobré práce. Ale právě proto je zajímavé sledovat, kdo ho dává a kdo ne.
Lidé, kteří nikdy nedávají spropitné, často argumentují principiálně: "Proč bych měl platit navíc? Vždyť už platím účet!" To je sice logické, ale psychologie ukazuje, že za tímto postojem může stát víc než jen matematika.
Kulturní rozdíly
V Japonsku by vás číšník doběhl a vrátil vám peníze, kdybyste se pokusili dát spropitné. Považovalo by se to za urážku. Dobrá obsluha je samozřejmost, ne něco, co vyžaduje extra odměnu. V některých evropských zemích je spropitné už zahrnuto v ceně. A pak je tu Amerika, kde se na vás za 15 % spropitné budou dívat jako byste jim ukradli rodinné stříbro.
Co to o vás vypovídá?
Pokud nedáváte spropitné nikdy a z principu, může to naznačovat určitou rigiditu v myšlení. Pokud ho nedáváte, protože máte zrovna zaplatit nájem a bojujete o přežití, to je úplně jiná. Kontext vždycky hraje roli. A co když jednou zapomenete? To se stane každému a rozhodně z vás nedělá sociopata. Psychologie zkoumá dlouhodobé vzorce, ne jednotlivé případy.
Příště, až budete sedět u stolu a někdo bude dlouze přemýšlet, jestli nechat dvacku nebo ne, vzpomeňte si. Možná to není jen o penězích. Možná sledujete živou ukázku toho, jak se osobnost promítá do každodenních rozhodnutí. A pokud jste ten, kdo nikdy nedává spropitné? Nebojte, psychologové vás nesoudí. Jen vás zajímavě pozorují.
