Přístup k bakteriím a dalším mikroorganismům se začal měnit na konci osmdesátých let minulého století, kdy padla éra okouzlení antibiotiky. Ukázalo se, že ne všechny bakterie je třeba vyhubit. Imunologové přišli s takzvanou hygienickou hypotézou, která za viníka narůstajícího počtu alergií, ekzémů a autoimunitních onemocnění označila přílišnou čistotu. Stačí méně uklízet, nepřehánět to s osobní hygienou a nebát se nechat děti pořádně se ušpinit a budeme zdravější, tvrdily celé generace imunologů. Jenže současné výzkumy jim za pravdu nedávají a ukazují, že je problém mnohem složitější, než se zdálo. Zásadní vliv na naše zdraví a imunitu totiž mají i symbiotické bakterie. Tedy ty, které s námi žijí, aniž bychom o nich vůbec věděli – na naší kůži, na sliznicích, ve střevech… A s těmi hygienická hypotéza nepočítala.

„Jednodušší než vyjmenovat, kde všude bakterie na našem těle jsou, je říct si, kde by být neměly. Jsou to vlastně jen uzavřené tělní dutiny, které nepřicházejí do styku s okolním světem. Krevní řečiště, dutina břišní, centrální nervová soustava,“ uvádí mikrobiolog Josef Pospíšil z Laboratoře Chomutov. „Ty, které s námi žijí, jsou z velmi starých kmenů a jsou pro nás neškodné. Nebezpečné jsou hlavně ty nové,“ vysvětluje. Vzájemné soužití je výhodné – my jim vytváříme ideální životní prostředí, ony zase zabírají místo, které by jinak obsadil nebezpečný nováček. Jakmile se ‚našim‘ bakteriím něco stane, mikrobiální rovnováha se vychýlí a přichází zdravotní problémy.

Když se moc myjeme

Za část problémů naše touha po čistotě skutečně může. Pomocí nejrůznějších antibakteriálních sprchových gelů, šamponů, mýdel či dezinfekcí ze sebe smýváme hodné bakteriální souputníky a všemožně se snažíme vyhnout nepříjemným, ale přirozeným procesům na naší kůži. Nelíbí se nám, když se potíme, vadí nám, že nevoníme, že se leskneme, loupeme nebo prostě nejsme dostatečně krásní. Domů si nosíme produkty chemického průmyslu, které stejně jako kdysi oslavovaná antibiotika nejsou tak nevinné, jak by se mohlo zdát.

„Z důvodu finančních i časových úspor nebo jednoduše kvůli nedostatku přírodních zdrojů jsme si začali některé látky vyrábět uměle,“ vysvětluje Gábina Jankovská ze společnosti Nobilis Tilia, která vyrábí certifikovanou přírodní kosmetiku. „Dnes víme, že účinky nejsou úplně stejné. Zatímco v rostlině máte stovky látek, které působí společně, člověk si vyrobí jednu izolovanou, která sama o sobě působí jinak a může dráždit,“ pokračuje.

Zákazník si pak musí koupit třeba i několik výrobků, aby potlačil nepříjemné projevy. Typickým příkladem je používání sprchových gelů, které kůži odmastí, a následně je potřeba namazat se tělovým krémem. „Většina výrobků obsahuje ropu. Ta je sice hypoalergenní, ale její velké molekuly kůži ucpávají, narušují přirozenou mikroflóru na povrchu našeho těla a po čase mohou přijít alergické reakce i na tak základní složky, jako jsou voda nebo olej,“ popisuje Jankovská.

I proto současné trendy v osobní hygieně hlásají kosmetický minimalismus. In je používat co nejméně produktů a ideálně volit ty přírodní. Letí přírodní oleje, rostlinná másla, deodoranty, doma vyrobené elixíry krásy, ale třeba i mytí vlasů bez šamponu (no-poo), které už zasáhlo i luxusní kadeřnické salony. Také kožní lékaři doporučují používat toho co nejméně a s hygienou to nepřehánět.

Příliš důkladná léčba

S tím souhlasí i zubaři a gynekologové. Jak ale mnozí z nich uvádějí, vysvětlovat, že bakterie jsou přirozenými obyvateli našeho těla, je často marné. Zubaři bojují s mýty o pečlivém čištění zubů po každém jídle (které mimochodem narušuje sklovinu) i důležitosti ústních vod (zabarvují zuby). Gynekologové se zase potýkají s pacientkami-samoléčitelkami, které si daly za úkol zbavit své intimní partie všech bakterií. Obě skupiny lékařů se shodují – vypuďte přirozené obyvatele a ihned vás kolonizují mnohem nenechavější typy.

To je ostatně i problémem antibiotik. U mnoha onemocnění jsou skutečnou záchranou, ale pacienti jim připisují větší moc, než jakou skutečně mají. Někteří jsou dokonce ochotní opustit ordinaci lékaře jedině s předpisem na antibiotika. Jenže ta neničí jen jeden konkrétní druh mikroorganismů, ale i všechny podobné. Většina antibiotik se navíc polyká, což znamená, že jako první začnou likvidovat mikroorganismy žijící v našich střevech. Ty přitom podle dostupných výzkumů tvoří až 80 procent naší imunity.

V našich střevech žije více organismů, než kdy na planetě Zemi žilo dohromady lidí. Pomáhají nám nejen trávit, ale chrání nás před infekcemi (některé si dokonce umí vytvořit i vlastní antibiotika, aby nebezpečného konkurenta vypudily). Náš imunitní systém na nich ‚trénuje‘ – potká-li pak vetřelce mimo trávicí soustavu, tak ví, jak ho zlikvidovat.

Autorka knihy Střevo není tabu Giulia Endersová uvádí, že v Německu užívá většina lidí antibiotika alespoň jednou do roka. Střevo se přitom s poškozením mikroflóry vyrovnává i několik měsíců a v mnoha případech jde jen o placebo efekt. Nejčastější virové infekce totiž po pár dnech odeznívají samy, ovšem pacient zrovna v té době začne brát tabletky a pocítí úlevu. Skutečné nebezpečí si ale málokdo uvědomuje. Po každé léčbě antibiotiky zůstává hrstka přeživších. Zdravotní problémy už sice hostiteli nezpůsobí, ale do své genetické informace poctivě zapisuje, jak se příště antibiotikům bránit.

Zdravá špína

Souvislost mezi vznikem alergií a přehnanou čistotou a šúrováním už tak jasná ovšem není. Imunologové a epidemiologové upozorňují, že dezinfekce a sterilizace (třeba u kojeneckých potřeb) není za běžné situace doma nutná a postrádá v konečném důsledku smysl – sterilní místo se do několika minut opět zaplní bakteriemi, ale jak to celé přesně funguje, nevědí.

Kolektiv německých lékařů pod vedením Juliane Weberové zkoumal výskyt astmatu, alergií a atopického ekzému u školáků v souvislosti s čistotou jejich domova. Jak sami popisují, už pojem čistota nebo uklizenost byl poměrně problematický. Například se ukázalo, že domácnosti s více dětmi, zvířaty nebo zahradou častěji uklízejí, i když vzhledem k množství obyvatel domácnosti to na okolní mikroby nemá velký vliv.

Děti s více sourozenci trpěly méně zdravotními komplikacemi, ale například děti v domácnostech, kde se povalovaly chomáče prachu, mírně častěji trpěly astmatem. Jasná souvislost mezi tím, jak moc se doma uklízí a jak jsou děti nemocné, se ale neukázala.

K podobnému závěru došli i Američané z Chicagské univerzity v týmu doktorky Steinové. Ti porovnávali zdraví dětí dvou izolovaných náboženských skupin – tradičně farmařících amišů a značně industrializovaných hutteritů, kteří se od sebe nijak neliší genetickými dispozicemi. Amišové, kteří přicházeli do kontaktu se zvířaty, půdou a podobně, trpěli výrazně méně astmatem a atopickým ekzémem, ačkoli rozhodně nebyla pravda, že by jejich domácnosti byly méně udržované. Spíš se zdálo, že některý z mikroorganismů v jejich prachu tlumí alergické reakce. O který šlo, to ale tým nezjistil.

Blahobyt, který škodí

Jediným jistým závěrem tak zůstalo, že čím více se posouváme od přírody k civilizaci, tím více alergií, astmatů, ekzémů či zánětlivých onemocnění střev máme. Na vině může být používání příliš mnoha průmyslových produktů – kosmetiky, čisticích prostředků, ale i jídla a chemických látek obsažených například v oblečení nebo v našem životním prostředí.

Mezi psychology se také rozšířil termín biofobie, kdy se lidé natolik vzdalují přírodě, že je vše živé a přirozeně fungující děsí (zvířata, hmyz, rostliny, ale i potravní řetězce nebo přirozené tělesné procesy). Automaticky se pak vzdalují přirozenému životnímu prostředí, přicházejí o důležité imunitní podněty a stávají se citlivějšími ve všech smyslech.

BAKTERIE VÍTÁNY

Věděli jste, že dítě je až do opuštění matčiny dělohy sterilní? Bakteriemi se kolonizuje během porodu, když prochází matčiným lůnem, kontaktem s rodiči a zejména kojením. I proto se připisuje tak velký význam přirozeným porodům, tzv. bondingu (dítě bezprostředně po porodu leží na holé pokožce matky nebo případně i otce), a výživě mateřským mlékem ideálně po dobu prvních šesti měsíců života. Během těhotenství a bezprostředně po narození lékaři nedoporučují u zdravých pacientek žádné speciální diety ani změny v chodu domácnosti. Naopak se ukazuje, že setkat se s různými alergeny či mikroorganismy může mít vliv na zmírnění alergických projevů v budoucnosti, i když rodinná anamnéza není úplně příznivá. Děti narozené císařským řezem a děti nekojené mají častěji problém právě s astmatem, alergiemi, zažíváním nebo celkově s imunitou.

Zdroje: