Jaká byla vaše cesta k pohybu?

Ke sportu jsem byla vedená odmalička tátou – dělala jsem atletiku, hrála tenis… Pohyb byl pevnou součástí mého života nejen v dětství, ale i dospívání. Nikdy jsem sportovat nepřestala. Na Novém Zélandu, v zemi triatlonu, kde jsem po absolvování gymnázia strávila necelý rok, jsem začala hodně běhat a to mi zůstalo. Dnes cvičím s vahou vlastního těla, využívám prvky pilates a jógy. Po absolvování kurzu zdravotní tělovýchovy mě začali zajímat klienti, kteří jsou buď po úrazech, nebo mají vrozené pohybové vady – bolestivé klouby, problémy s páteří. Absolvovala jsem kurzy Pavla Koláře a jeho DNS metody. Stále více poslední dobou také cvičím s dětmi, vnímám, že právě dětem dnes přirozený pohyb chybí. Často žasnu, kam až to rodiče nechají zajít – skoliózy, kyfózy, zkřížené syndromy, různé deformity páteře dnes nejsou výjimkou ani u třináctiletých školáků. Na vině jsou nejen hodiny strávené u počítače a tabletu, ale především nedostatek pohybu. Baví mě pracovat s lidmi, kteří to potřebují, a sledovat jejich pokrok. Umožnit jim normální fungování bez bolesti.

Jací lidé vyhledávají vaši pomoc?

Ke mně nepřijde klient, který sportuje a cítí se fit. Ten sám dobře ví, co dělat. Mám lidi mezi 13 až 65 lety, kteří nejsou odmalička vedení ke sportu, nedokážou jít sami do studia nebo do fitka, nejsou zvyklí mít režim, potřebují osobní přístup. Tím pádem se stávám i jejich psychologem. Druhou skupinou, co ke mně chodí, jsou sportovci, kteří už mají zaběhlou svoji rutinu, ale trápí je nějaké bolesti – například běhají nebo jezdí na kole, ale neumí pracovat se středem těla. U mě hledají kompenzaci jednostranného přetěžování.

Jak si mohu představit vaše lekce?

Nejsem příznivcem cvičení, kde je daná pevně struktura prvků, které jsou po sobě vždy stejně každou hodinu. Na lekci pokaždé přijdou různí lidé, a právě jim se snažím lekce přizpůsobit. Skupinové lekce vždy obsahují různé intenzity, kde se střídá dynamika (výskoky, skoky, odskoky) s posilováním. V lekcích vycházím z DNS metody Pavla Koláře, to kombinuji s posilováním středu těla a pilates. Učím lidi správnému dechovému stereotypu. Nemám strukturovanou hodinu, která je pokaždé stejná. Individuální lekce pak šiju přímo na míru klientovi. Obecně bych svoje cvičení nazvala zdravotní tělovýchovou. Každý pohyb nebo pozice je správná, když je správná postura – to znamená správné zacentrování kloubů. Cílem je naučit se vnímat svoje tělo. Hýbat se a fungovat v běžném životě bez bolesti.

Jaké partie řeší ženy ve věku 40+? Co je trápí nejvíc?

Řeší všechno. Není nic, co bych zařadila na pomyslný žebříček nahoru – boky, břicho, povislé paže, stehna… Je to takový balíček. Možná bych vypíchla záda. Ta dostávají hodně zabrat. Ženy řeší přetížení páteře a z toho plynoucí bolesti, kyfotickou hrudní páteř, ramena u uší, některým ženám se dělá boule u krční páteře (hrb značí přetížený trapéz). Obecně lze rozličné potíže s páteří přičíst k hornímu a dolnímu zkříženému syndromu. Takové stavy vyžadují nápravu postury – správným dýcháním, aktivací středu těla a následným posilováním. Na to se v průběhu lekcí se ženami, ale nejen s nimi, soustředíme. A není to maličkost, jak by se mohlo zdát. Paradoxně nastavení do pozic cvičení DNS je často pro lidi těžší než udělat desetkrát za sebou dřep. Nastavit páteř, ramena, lopatky a aktivním břišním válcem je náročné – v nastavení zpravidla nevydrží dlouho, protože je jim to nepříjemné. Špatné pohybové stereotypy, které máme zažité, nás stáčí zpět do kulatých ramen a dalších věkem získaných deformit.

Co dalšího ohlídat, když s cvičením začínám po čtyřicítce?

Především jde o to posílit střed těla. Klienty učím správně dýchat, posilovat hluboké svaly břicha, aby dělali dobře provedení. Když se budete nutit do cviků, které jsou relativně těžké, a budete je špatně provádět, problém se bude prohlubovat. V individuálních lekcích jde o to rozpoznat, kde má kdo silné a slabé stránky. Pracovat na reparaci. A když má slabý střed, začínáme tam. Výhodu mají ženy, které jsou zvyklé sportovat celý život. U nich pak pracujeme na přeučení špatných pohybových stereotypů. U žen, které začínají v pokročilém věku, je důležité dbát na to, aby začaly právě posílením středu těla. Od toho se pak odvíjí všechny cviky.

Co je největší výzvou při sportu pro ženy ve zralém věku?

Čeho si všímám, když pracuji s padesátnicemi, šedesátnicemi, přestože třeba pravidelně cvičí jógu nebo pilates, vyhledávají jen takovou zátěž, která jim vyhovuje. Ochota vystoupit z komfortní zóny u nich bývá menší než u mladších ročníků. Pakliže si se mnou zacvičí, projeví se to jak v počtu opakování cviků, tak v tom, jak se tělo během cvičení chová, a také na výrazu v obličeji. Právě u nich je nutné vyjít z komfortní zóny, aby se tělo posunulo dál. Není přitom cílem při cvičení padat na ústa, vtip je v tom odhalit funkční práh, kdy se svaly začnou třepat. Chvíli v něm setrvat, ale nepřehnat to, aby tělo v pozici nekolabovalo. Teď učím hodinu týdně manžele 60+, oba jsou lékaři, a vidím u nich raketové zlepšení. Říkají, že lépe fungují s vnoučaty, ale vidím i zlepšení postury s tím, jak se tělo napravuje. Takže i po šedesátce se dokážou svaly adaptovat na pohyb.

Co bývá motivací žen začít cvičit ve středním věku?

U žen 50+ je motivace spíše zdravotní, aby je tělo nebolelo. To je něco, co ženy ve věku 20, 30 neřeší. Ty chtějí vypadat dobře kvůli partnerovi, sebevědomí. Žena po přechodu, ve věku, kdy vnoučata již má, řeší zdravotní stránku, že ji bolí páteř, klouby… Mimochodem bolest kloubů neznamená sedět na zadku a necvičit. Naopak existují cviky, které posilují okolí kolen, ramen i krku, které pomáhají zmírnit bolesti. Jen je třeba znát míru. Častou motivací žen 50+ je také, aby zvládaly vnoučata. To znamená, aby jim fyzicky stačily a mohly tak mít plnohodnotnější život.

Jak pomáhá cvičení s únavou? Může ji zmírnit?

Určitě, to platí v každém věku. Samozřejmě únava může mít mnoho příčin a mohou za ní být i vážné zdravotní potíže. Ale co se týče takové té běžné únavy od denního stereotypu, na kterou jsme zvyklí, na ni cvičení zabírá úplně nejlépe. Unaveným ženám doporučuji cvičení denně. Aktivuje nás a dodá energii.

Je v pokročilém věku výhodou přizvat si na pomoc trenéra?

To je výhodou v každém věku, ale pokročilém zvlášť. Dobrý trenér nejenže ohlídá již zmíněný funkční práh, naučí také správný dechový stereotyp a správné nastavení v pozicích. Můžeme pak začít vnímat svoje tělo a posouvat se dál. I já mám svého trenéra a chci ho mít, aby mě posílal do nekomfortů. Pak vidím extrémní zlepšení.

Co je pilates

Pilates je zaměřené na posílení svalů celého těla, zejména hlubokých břišních a zádových svalů a svalů pánevního dna. Veškerý pohyb vychází ze středu těla – core (hluboké břišní svaly). Rytmické cvičení s vlastní vahou zlepšuje koordinaci, sílu, flexibilitu i dech.

Co je DNS metoda

Základem metody dynamické neuromuskulární stabilizace (DNS) podle Pavla Koláře je práce s pohybovými stereotypy. DNS učí, jak přeprogramovat nefunkční pohybové stereotypy a optimalizovat tak pohybové chování, abychom mohli fungovat bez bolesti. Důraz klade na správný dech a práci středu těla, který je po celou dobu cvičení aktivní.