Nejhorší možnou variantou je spoléhat na to, že vám se přece nic stát nemůže. V případě napadení platí dvojnásob, že štěstí přeje připraveným. To je i jeden z důvodů, proč se instruktor moderní sebeobrany Pavel Houdek na svých kurzech zaměřuje předně na psychiku: „Fyzickou sebeobranu vás naučím za patnáct minut.“ Cílem je dostat se v co největším pořádku z krizové situace, nikoli přeprat chlapa jak hora. „Ženy jsou vychovávány k tomu být hodné, zticha a pasivní, ale to je hned první věc, kterou musíme rozbít. Hlava a sebevědomí jsou nejdůležitější,“ dodává Houdek, který díky svému působení v oblasti pomoci obětem kriminality ví, co se děje v reálném světě. Křehké myšky z jeho kurzů odcházejí jako lvice.

Připusťte si nebezpečí

Běžkyně je zkrátka dobrá kořist – pohybuje se sama a v odlehlejších lokalitách. „Když budete žít v nastavení: mně se to stát nemůže, pak je téměř stoprocentní jistota, že v případě napadení zamrznete,“ podotýká instruktor s tím, že dvě třetiny lidí, jsou-li terčem přepadení, na které nejsou připraveni, se na nic nezmůžou a ztuhnou, což je přirozená reakce. Mít plán pro všechny případy zvyšuje naději, že nezkoprníte.

Cílem není zůstat doma

Snadno by se psaly tipy jako: nechoďte ven sama, potmě, běhejte jen po městě, případně nenoste krátkou sukni. „Nechceme ženy vyděsit, aby se vyhýbaly svým oblíbeným aktivitám a seděly doma. Cílem je osvobodit je, aby se nebály dělat, nač jsou zvyklé, ale zároveň si uvědomovaly rizika a mohly se na ně připravit. Sebevědomí pramení z toho, že se mám v případně nouze oč opřít,“ vysvětluje Pavel.

Kdybyste byla agresorem…

Zkuste si malé cvičení: vžijte se do role pachatele, například loupežného přepadení. Kde byste na sebe číhala? Nejspíš si vybavíte dvě tři místa. A teď si projděte svou běžeckou rutinu. Možná podbíháte tunelem pod kolejemi není tam vidět a dva muži vám snadno zatarasí oba východy. Stejně rizikový je několikasetmetrový úsek hustého křoví nebo temná ulička, kudy málokdo chodí, ale i výtah. „I když si třeba zaběhnete, zkuste si trasy plánovat tak, abyste se takovým místům vyhnula. Anebo na nich buďte více pozorná,“ radí Houdek.

Zdánlivé maličkosti mohou zavařit

Jste na sebe pyšná, že pravidelně běháte, a neváháte to dávat na odiv světu prostřednictvím různých aplikací? U profilu nechybí ani vaše fotka? Vězte, že takové Endomondo, Strava či Runkeeper fungují pro pachatele útoků se sexuálním podtextem jako samoobsluha. Tím spíš, pokud pravidelně běháte svou trasu ve stejný čas. Už s větším úsilím to lze vysledovat i naživo. Rada tedy zní: nesdílejte nic veřejně a pokud možno měňte trati i denní dobu. Sluchátka v uších jsou problematická, neboť vás připraví o většinu vjemů okolo. Když vás bude chtít někdo přepadnout zezadu, dozvíte se o tom až v momentě kontaktu, a to je pozdě. Pokud útočníka uslyšíte, máte čas zareagovat. Pavel Houdek zmiňuje studii prováděnou ve vězení mezi pachateli sériových znásilnění a loupežných přepadení. Ta potvrdila, že na prvních místech mezi faktory, které přispívají k tomu, že si vás agresor vybere jako oběť, figuroval poslech hudby, případně surfování na telefonu – zkrátka minimum pozornosti.

Věřte svojí intuici

Radši udělat dva trapasy než se stát obětí násilí. Zná to z vyprávění i Houdek: „Spousta napadených skutečně řekne:,No, mně se ten chlap nějak nezdál.‘ Zároveň dodávají:,Ale bylo mi blbý se otočit, běžet jinam, neprojít kolem něj, nenastoupit s ním do výtahu. Co by si o mně pomyslel?‘ “ Téměř každá oběť tušila, že se schyluje k něčemu divnému, ale vlivem společenských konvencí ten pocit v sobě zadupala. Houdek důrazně doporučuje své intuici věřit: „Radši urazte někoho, koho ostatně vůbec neznáte.“

Přitáhněte pozornost

Samotný řev je příliš obecný. Raději křičte: „Hoří!“ Každý se bojí o svůj majetek. „Z viktimologických studií víme, že faktor, který nejvíc ovlivní ochotu lidí pomoci někomu v nouzi, je jednoznačnost situace a na druhém místě vizibilita,“ uvádí Pavel. Pravděpodobně někdo zavolá policii nebo sám pomůže. „Lidé si myslí, že jsou ostatní lhostejní víc, než je pravda,“ povzbuzuje.

Mýtus: Nemá cenu se bránit

Podle instruktora sebeobrany si ženy často myslí, že nemá cenu se bránit, protože silnějšího muže stejně nepřeperou a jen jeho agresi vystupňují. „Že je to nesmysl, dokazují i studie. Jakákoli obrana velice razantně (o třetinu) snižuje nejen riziko dokonání trestného činu, ale i rozsah zranění. Je to vcelku logické: když vím, že můžu, proč bych vám ještě nenaložil? Chlap obranu nečeká a je to pro něj komplikace,“ vysvětluje Pavel.

Jste běžkyně, tak utečte

Využijte své aktuální přednosti: jste v běžeckém, běhat umíte, po padesáti metrech se nezadýcháte. Odstrčte agresora a vezměte nohy na ramena. „Je nepravděpodobné, že by vás někde naháněl, to se děje spíš v hororových filmech,“ říká Pavel. Že jste běžkyně, je teď vaší ohromnou devízou: „Když vám někdo v normálním životě řekne:,Když se ti bude něco dít, tak uteč,‘ není to vždy reálné. Máte podpatky, sukni, nesete notebook…“

JAK SE BRÁNIT

Kdybyste se měla zamyslet a na první dobrou vypálit, kam byste nejpravděpodobněji útočníka udeřila, nejspíš vám na mysli vytane rozkrok. Jenže to by bylo ve většině případů spíš kontraproduktivní. Raději se zaměřte na účinnější slabiny, kterými jsou oči a krk. Možná si představujete, že vás agresor lapí zezadu a někam si vás odtáhne. I to je méně pravděpodobná varianta. „Když bych někoho přepadával, zastoupím mu cestu. Je to pro mě výhodnější, protože se oběť lekne a zastaví. A já mám na práci útok, než se za vámi někam hnát,“ říká Pavel Houdek. Útočník funguje jako sociální predátor s jediným cílem. Jak jej dosáhne, nad tím moc nedumá. Ale vy můžete!

Zdroj:

www.moderni-sebeobrana.cz