Popravdě neznám aktivnějšího člověka než jste vy. Kde se vlastně vzala ta vaše láska k pohybu?

Už v dětství, kdy jsem začala tancovat. Mrzelo mě, že rodiče nikdy ke sportu netíhli a ani nás k němu nevedli, tak jsem si ho našla sama. V první třídě jsem začala chodit na balet a lidové tance, což mi vydrželo až do deváté třídy. Klasické sporty, které se dělaly při tělocviku ve škole, jako třeba vybíjená nebo házená, mě moc nebavily. K míčovým hrám jsem se ale dostala obloukem před pěti lety a propadla jsem beach volejbalu, ten je skvělý na celkovou kondici. V létě venku je to samozřejmě nejlepší.

Po porodu vašich dvou dětí jste prý začala s kickboxem. To není zrovna nejběžnější sport maminek.

To je pravda, chodila jsem na něj aktivně asi 4 roky, ale neprala jsem se. Kickbox mě strašně nabíjel energií, dnes v něm závodí i moje dcera. Taky jsem začala chodit na spinning, kterému se věnuju dodnes. Spinningové kolo mám i doma v ložnici, a když nestíhám, sednu na něj alespoň na půl hodinky. U čeho pak ráda přemýšlím a pouštím si muziku, tak je běh. S dětmi jsem taky začala jezdit pravidelně na hory a dost jsem se v lyžování posunula. I když teď už tolik neriskuju.

Kolikrát týdně se tedy hýbete?

To je různé, záleží, v jaké jsem zrovna kondici. Ideálně se ale snažím mít pohybovou aktivitu každý den. Chodím jak do posilovny, tak i na skupinové lekce, které střídám. Patří mezi ně body pump s nářadím a činkami, kdy posiluju systematicky celé tělo, svaly jsou pak krásně vyrýsované. Do toho dělám power jógu a pilates.

Co když vás tlačí čas?

Tak si doma udělám alespoň protahování, protože svaly se s věkem opravdu zkracují. Nehýbám se ani tak kvůli dobré postavě, ale už jsem si na sport natolik zvykla, že ho potřebuju. Navíc, když často cvičíte, máte dobrou fyzičku a pak už o ni nechcete přijít.

Stane se, že se vám někdy hýbat prostě nechce?

Ano, ale musím to překonat. Když jsem třeba 14 dnů nemocná, tak se mi pak opravdu nechce. Nebo po dovolené, na které se kromě plavání válím u moře. Důležité je se rozjet! Hodlám se hýbat do pozdního věku, protože ani ten není překážkou. Cvičit může opravdu každý.

Kolik kilometrů běháte?

Mám u domova 4 kilometrový okruh, který běžím vždycky.Ale když se cítím dobře, klidně si to protáhnu.Většinou spojím běh i s posilováním na venkovním workoutovém hřišti, anebo alespoň vyběhnu schody do šestého patra. A když se necítím, provádím indiánský běh, kdy část trasy jdete rychlochůzí, část běžíte.

Ještě praktikujete tai-či?

Ano, i když mám pocit, že to není ani tak sport, jako spíše meditace. Dříve jsem tak vnímala i jógu, ale je pravda, že při ní zapojujete zase úplně jiné svaly. A to mě vlastně na sportech baví nejvíc, že při každém tělo funguje úplně jinak. Vyzkoušela jsem si třeba sportovní balet pro dospělé a myslela si, jak to bude lehké, když jsem ho přeci dělala v dětství. Ale dalo mi to pořádně zabrat! Mám ráda tu pestrost, kdy každý den cvičím něco jiného.

A co regenerace?

Na tu bych určitě doporučila Kryocentrum, kam se chodím otužovat. V kryosauně je mínus 120 stupňů, má to grády! Je plná sportovců nebo operních zpěváků, protože je super jak na regeneraci svalů po zranění, tak i jako skvělá prevence před nachlazením.

Je vůbec nějaký sport, který byste si chtěla ještě zkusit?

Teď mě nic nenapadá, skákala jsem už i s padákem. Ale co se mi opravdu moc líbí, tak je kajaking na divoké vodě v Tróji, kajakáři mě fascinují. Ale to už asi nedohoním, i když nikdy neříkej nikdy.

Zdroj:

magazín Kondice 10/2022