Nemáte rádi dovolenkový blázinec? Pak je pro vás okolí jezera Ledro v regionu North Garda Trentino ideálním místem na dovolenou. Leží v sevření hor, obklopené lesy a o 600 výškových metrů výš než Garda, proto tu bývá chladněji, což je v létě příjemné (voda přitom mívá 24 stupňů).
Dostanete se sem za dvacet minut z Riva del Garda tunelem, anebo po staré rozbité cestě Via Ponale.
Tu rozhodně nesmíte vynechat, ať už bydlíte na Gardě nebo na Ledru. Je sice prašná, rozbitá, plná kamení a její druhá půlka se točí v ostrých zatáčkách nahoru, ale nabízí dechberoucími výhledy na Gardu, které pak nahradí krása sevřeného údolí Ledro. Je vhodná pro pěší nebo horská či gravel kola, my ji dokonce z Riva del Garda na Ledro projeli na elektrokolech.

U vyhlídky Belveder opustíte výhledy na Gardu a dále už pokračujete údolím Ledro dalších 300 až 400 výškových metrů k samotnému jezeru. Cesta vedla lesem, kolem vinic, zahrádek a hlavně v sevření krásných hor. Zeleň místního údolí by lékaři měli předepisovat jako terapii pro unavené oči. Byla tak uklidňující, že nás nerozhodila ani píchnutá duše půjčeného elektrokola, s jejíž opravou jsme hodinu zápasili.

Česká stopa

Obyvatelé údolí Ledro měli „tvrdý chleba“. Až do ledna 1851 byly jejich jediným spojením se světem „kozí stezky.“ To změnil zámožný obchodník Giacomo Cis z obce Tiarno di Sotto. Nechal mezi Ledrem a Rivou postavit a na mnoha místech vyrazit do skal hory Monte Oro již zmiňovanou Via Ponale. Výstavba začala 1. února 1848, skončila 3. ledna 1851. A to bylo, až do roku 1992, kdy se otevřel tunel, jediné spojení Ledra se světem, jezdili tu osobní automobily a taky autobusy přivážející děti do školy v Rivě. „Stalo se mnohokrát, že na cestě uvízlo nějaké auto a autobus do školy k naší velké radosti nedojel,“ vypráví Stefania Oradini, která u Ledra vyrostla. Na dotaz, zda by se někdy přestěhovala pryč, jen rázně kroutí hlavou.

Zdroj: Youtube

Sedíme spolu v restauraci Maggiorina a studujeme jídelní lístek, jehož specialitou jsou gnocco boemo (velké české kynuté knedlíky). S nutelou, domácí marmeládou, zelené s pistaciovým krémem. A můžete si je objednat i s gulášem. Na rozdíl od našich knedlíků jsou kulaté, připomínají ty, co se u nás občas servírují nasladko. A najdete je na menu několika dalších restaurací v okolí.„V létě dělám 200 až 300 knedlíků týdně,“ vypráví majitelka restaurace Valerie Spagnoli. „A taky vaříme 150 kg švestkové marmelády, se kterou jsou knedlíky nejoblíbenější.“ Do babiččina receptu se už dávno nedívá a nyní chce na jídelní lístek přidat bezlepkovou variantu.Knedlíky však nejsou jedinou českou stopou. V květnu 1915 se tohle osamělé údolí ocitlo na frontové linii první světové války, a místní byli evakuováni. Nasedli do přistavených vlaků, dobytčáků s prostou lavicí, a po pěti dnech dorazili do Českých Budějovic, odkud putovali do Příbrami, Buštěhradu, Ptic, Nového Knína a dalších míst. Měli zůstat pár týdnů, zůstali do konce první světové války a navázali tady celoživotní přátelství, které se propsalo i do kuchařských knížek dědících se z generace na generaci. Řada místních navíc do Česka jezdí rok co rok.

Co ještě podniknout?

Ale pojďme zpět k jezeru Ledro. Dostalo mě. Svou modří, mírnými vlnkami, sevřením hor a klidem. Na pláži v Puru, která se považuje za nejkrásnější na Ledru, budete sami i v parném létě, zatímco Garda bude obsypaná lidmi.
Kousek od Molina odbočujeme k Land Art, což je umělecká galerie místních umělců skrytá v lese. Jedná se okruh dlouhý 2,6 km, najdete tu vyřezávaná zvířátka, umělecké artefakty jako krávy z kamene či kovového šneka. Nechybějí houpačky pro děti či obří magnetofonová kazeta ve větvích stromů. Tady to baví děti i dospělé.
Stejně jako via ferrata Fausto Susatti vedoucí na vrchol Cima Capi (909 metrů nad mořem). Trek začíná v městečku Biacesa, odkud se asi hodinu a půl stoupá lesem na začátek via ferraty. V lese je příjemně, lehce pofukuje vítr, na což později budeme vzpomínat, až se budeme grilovat v ostrém letním sluníčku.
Pod ferratou vytahujeme vybavení z batohu. Oblékáme se do sedáku, připínáme si k němu jistící ferratový set, který má tvar písmene „Y“, bývá vybaven tlumičem pádu neboli brzdou a je zakončen dvěma karabinami. Na hlavu patří horolezecká přilba, která by nás v případě potřeby ochránila před padajícím kamením. A vyrážíme na čtyřicetiminutový překrásný výstup. Občas pod sebou máme velkou hloubku, jindy kráčíme po skalní římse… A mezitím se nám otevírají překrásné výhledy na jezero Garda i na druhou stranu, do semknutého a zeleného údolí Ledro.
Poslední úsek na vrchol Cima Capi už jdeme bez jištění. Fotíme se u vrcholového kříže. Po doplnění energie sestupujeme k sedlu Foletti Biacesa, kde odbočíme k další jištěně cestě Mario Foletti. Bylo to krásně strávené dopoledne. Jednu věc jsem ale během pobytu na Ledru nestihla. A tím je výjezd na kole do horského sedla Tremalzo (1830 metrů nad moře).
O důvod víc, proč se sem zase brzy vrátit.

Zdroj:

autorská reportáž