Sportu se věnujete celý život, co všechno děláte za aktivity a kolik hodin denně cvičíte?
Úplně nejraději běhám. Dříve jsem běhávala každý den 7 až 10 kilometrů, nyní běhám jen třikrát týdně. Mám problém s kolenem, natéká mi kvůli několika operacím s přetrženými vazy a s menisky. Jeden den běžím, druhý den si dávám oraz.
Kdy nejraději běháte?
Běhám ráno ještě před prací s klienty, než začíná můj bootcamp, který jsem založila před 15 lety. Se skupinkou nadšenců se scházíme třikrát týdně ráno v 6:45 a cvičíme nebo běžíme. Také díky tomu, že jsem instruktorkou ve fitness, každý den předcvičuji hodinu cvičení Les Mills Bodybalance, hodinu posilování středu těla – core, párkrát týdně mám kardio trénink v tělocvičně. To všechno dopoledne. Odpoledne mám pak čas na sebe.
A jak ten čas pro sebe vyplňujete?
Chodím se pravidelně otužovat plaváním ve Vltavě, jednou týdně se pak s partnerem snažíme vyjet na výlet na kole. K šedesátinám jsem dostala jednokolku Unicycle, trvalo mi hodně dlouho, než jsem udržela balanc a začala na ní jezdit, ale už jezdím! Mám z toho velkou radost, je to náramně těžké a po výletě mě příjemně bolí celé tělo. Na posilování středu těla a nohou je to úplně nejlepší, mnohem účinnější než posilování na strojích. Navíc je to venku a s kamarády.
Venku máme aktuálně mráz a sníh, co vy a zimní sporty?
Ty mě taky baví! O víkendech jezdíme na hory na běžky nebo na snowboard. A v létě zase na kolo, nebo jedeme na letiště a skočím si jen tak z letadla. Také jezdím s partou holek na dračí lodi, občas vyjedeme na nějaký závod. Baví mě jezdit i na kajaku, hrát tenis, baví mě lézt po skalách a tak dále. Ale den není nafukovací a prostě všechno, co bych chtěla dělat, se mi nějak do mého harmonogramu nevejde.
Neznám nikoho, kdo by byl takový nadšenec do sportu jako vy!
Sport je v mém životě činnost, bez které bych opravdu žít nemohla. Naučil mě disciplíně a vytrvalosti. Díky sportu dokážu překonat nepříjemné překážky ve svém životě, mám spoustu dobrých kamarádů, zažívám hodně legrace a radosti, nakonec mě i živí. Můj život má díky sportu smysl a plán, nejsem zvyklá něco „ošulit“, nejsem zvyklá podvádět, vše se snažím dělat dobře a dokonale. Sport už pomohl i spoustě mých klientů vybruslit z nějaké zapeklité životní situace.
Měla jste někdy období, kdy jste na sport přesto neměla ani pomyšlení?
Jestli jsem chtěla někdy se sportem seknout? Tak to nikdy! Naopak. Vždy, když jsem měla úraz a nemohla se hýbat, snažila jsem se rozhýbat alespoň to, co na mém těle bylo pohyblivé. Pohyb rovná se život, tak proč se přestat hýbat? Vždycky říkám: Přestaneš se hýbat, zarezneš a už to neroztočíš! A to by byla velká škoda.
Patříte mezi naše nejlepší a nejstarší kaskadérky, na jaké své pracovní úspěchy jste nejvíc pyšná?
Nejstarší kaskadérka opravdu jsem, nejlepší už asi ne. Jsou nové, mladé holky, které trénují a dělají náročné scény. Mně už se nechce padat z oken a pod auta, tělo už se těžko regeneruje. Pyšná nejsem, ale vážím si toho, že mi mé tělo umožnilo být aktivní kaskadérkou více jak 30 let. Že jsem hrála možná ve stovce filmů, potkala se s nejslavnějšími světovými hvězdami jako Brad Pitt, Liam Neeson, Dolph Lundgren, Heath Ledger, Wesley Snipes, Jackie Chan, Angelina Jolie, Vin Diesel, Orlando Bloom, Ryan Gosling.
Jaké kousky jste si ve filmech například vyzkoušela?
Jsem ráda, že za celou tu dobu jsem žádnou scénu nezkazila – ať už se jednalo o srážku aut, hoření, padání z oken, ze skal, různé rvačky, honičky, topení se ve vodě. A vážím si toho, že ještě teď si mě občas do filmu pozvou, protože je potřeba dublovat starší herečku, nebo zahrát nějakou starší postavu, která je ve filmu nějakým způsobem zabita, či odněkud spadne. Doufám, že si ještě v nějakých filmech zahraju. Alespoň do té sedmdesátky!
Vaše práce je jeden velký adrenalin. Co je pro vás nejnáročnější?
Kaskadérství je prostě náročné povolání. Musíte být celý den v kostýmu a čekat na svou scénu, která bývá kolikrát v tom filmu klíčová a nelze ji pokazit. Musí být na sto procent natrénovaná a připravená. Nic se nesmí pokazit, protože jde skutečně o život. Když má něco vybouchnout metr před vámi, musíte běžet, ale nesmíte do výbuchu vběhnout. Když vás má nabourat auto, tak to musí být načasované na vteřinu, když hoříte, musíte vědět, jak se chovat, když to začne pálit. V davových scénách si musíme dát pozor na komparz, aby se nám tam „nemotal“, na všechny rvačky je vymyšlená náročná choreografie, při pádech z výšek musím umět rozložit dopad na co největší plochu těla.
A co zranění?
Zranění jsem si přinesla vždy z tréninků. Přetrhané vazy v koleni, každé rameno operované, několik zlomenin – nohy, ruce, obratle i nos. To je život. Teď se mi to podtrhlo a sečetlo a nějak mě tělo začíná bolet. Ale nikdy bych neměnila a nedělala něco jiného. Bylo to a je stále zábavné!
Před několika lety vám lékaři diagnostikovali nádor na mozku. Vy si z toho ale nic moc neděláte, že?
Ano, mám nádor v mozkovém kmeni a to mě trochu omezuje. Někdy tlačí na trojklanný nerv a je to šílená bolest. Byla jsem s tím už několikrát na ozařování gama nožem. Ale já se prostě nedám. Někdy špatně vidím, protože mám ten nádor také na zrakovém nervu. Člověk si prostě zvykne na všechno, ale nesmí se tomu poddat. Snažím se dělat jakoby nic a vždycky si říkám, že by to mohlo být všechno ještě horší. Prostě žiju s nádorem, a když mě bolí hlava, snažím se něco rychle dělat a zabavit mysl jinak.
Co na to lékaři?
Ti mi zakázali cvičit už před lety. Teď se mi stal další průšvih, začalo mi vynechávat srdce. Bylo mi zle, šla jsem k doktorovi a prostě si v sobě nosím kardiostimulátor. Aby mi to srdce klapalo pěkně, jak má! Co už asi horší být nemůže, je to moje koleno. Lékaři mi chtějí dát kovovou endoprotézu. Ale já pořád ještě nechci a pořád se snažím dělat všechno s tímhle úplně na kost obroušeným kolenem. Každý den chodím spát se zábalem, aby to do druhého dne splasklo. To už asi fakt jedu přes závit, ale nic s tím neudělám. Chci se hýbat, chci sportovat, chci předávat zkušenosti ostatním, chci vést lekce. Pojedu, dokud nespadne řemen. Až spadne, půjdu na tu operaci.
Ke kaskadérství vás prý přivedla láska k parašutismu. Zaskáčete si ještě dnes?
Ano, jasně že skáču. Mám skvělého partnera, který je také parašutista, takže si vždycky vymyslíme, co budeme ve vzduchu dělat, aby to nebyla nuda. Ale skákání věnuji už jen pár víkendů v roce. Pořádám také kurzy parašutismu, kde klienty vycvičíme a oni si skočí z letadla. Ne v tandemu, sami. Vždycky odcházejí z letiště jako velcí hrdinové a já z toho mám radost.
Jste samý sval, nemáte na sobě gram tuku. Hlídáte se i v jídle?
Já si myslím, že zdravé tělo je schopno fungovat na jakékoli stravě. A moje strava je velice jednoduchá. Vlastně jím celý život úplně stejně. Vůbec mě nerozhodily nějaké novinky, které sem přišly po revoluci. Asi jsem nikdy neměla hamburger nebo všechna ta jídla z fastfoodů. Tam vůbec nechodím. Nechodím ani do restaurací. Mám nejradši, když si večer uvaříme třeba nudle, trochu sýra na to a hotovo. Nebo brambory, máslo, rajče. Nebo knedlíky s vajíčkem, palačinky s marmeládou. Mám ráda úplně co nejjednodušší a nejrychlejší jídla. To, co mi dělala máma, když jsem byla malá. A samozřejmě, že si dopřeju cokoli, na co mám chuť. Ale já nejsem rozmlsaná, takže mám takové trapně nijaké chutě.
Kromě všeho toho cvičení se chodíte i otužovat do Vltavy. Jak dlouho v ledové řece vydržíte a kolik kilometrů uplavete?
Otužování se nepočítá na kilometry, ale na minuty. Je pravidlo, že jak je voda studená, minimálně tolik minut by v ní měl člověk pobýt. Já tam v ní nesedím jak paša, ale plavu. Takže teď ve třístupňové vodě bych měla plavat 3 minuty, ale vždycky si to alespoň o minutu protáhnu. V legraci říkám, že na otužování nemám talent, protože opravdu toho podkožního tuku moc nemám a strašně rychle prochladnu. Opravdoví otužilci tam vydrží mnohem déle než já a uplavou v té ledárně klidně kilometr. Dělám to hlavně pro zdraví. Nemám rýmy, kašle, už nechodím tak nabalená a hlavně to naše večerní plavání ve Vltavě považuji také za jistý druh meditace. Zhluboka dýchám, objímám vodu, mlčím a jsem najednou součástí té vodní říše. Pokaždé je to super zážitek a já jsem pořád vykulená, že to mohu zažívat.
