Důvodů, proč u nás dětí s vadným držením těla a skoliózou přibývá, je mnoho – úbytek přirozeného pohybu během dne, sedavé zájmy, ale i málo pestrá strava a dědičnost. Většina dětí prosedí půl dne ve škole a místo toho, aby odpoledne běhaly venku nebo chodily na tenis, plavání či fotbal, dávají přednost hrám na počítači, sjíždění nových videí na internetu nebo chatování s kamarády přes mobil. A jejich záda jen tiše trpí. „První problémy se obvykle objeví po nástupu do školy, kde děti ztrácí čas a prostor hýbat se. Zatímco v mateřské škole si neustále hrály, pobíhaly, skotačily, v první třídě už musí dopoledne prosedět v lavicích. Dlouhodobým sezením se ale děti hrbí, ochabují jim břišní svaly a záda se kulatí, což může mít později následky v mnoha bolestech zřetězených po celém těle i migrénách,“ upozorňuje hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.
Přestávka by se měla trávit aktivně
Velké procento dětí školního věku má také problémy s bolestmi hlavy, kloubů a větší únavou, za kterými mohou stát přetížené svaly trupu a šíje. Příčinou je kombinace psychické a fyzické zátěže – statický sed při vyučování s nedostatečnou fyzickou kompenzací. Nejhorší scénář vidí odborníci ve třídách, kde je pohyb dětem zapovězen i o přestávkách. Přitom svaly na zádech je potřeba protahovat, stejně jako končetiny. Pokud se navíc dítě nemůže o pauze projít nebo proběhnout, trpí tím i jeho psychika a schopnost soustředit se. „Chápu pohled učitele, že při jeho dozoru se nestane žádný úraz a má klidnou třídu před sebou, ale pokud děti nemají průběžně pohyb mezi hodinami, mají pak horší soustředění na probíranou látku nebo opakování. Nejsou takzvaně osvěžené a bude to mít vliv i na jejich prospěch, počínající vztah ke vzdělávání a to ani nemluvíme o tom, že svaly, tvorba kostí a tvarování páteře berou za své. Na druhou stranu existují i osvícení ředitelé a kantoři, kteří dovolují dětem hrát fotbal s měkkým míčem na chodbách, školy mají pingpongové stoly, ve třídách jsou koberce na hraní i žíněnky na skákání,“ míní fyzioterapeutka.
Omluvenky z tělocviku nejsou dobrý nápad
Povinný školní tělocvik mají děti základních škol obvykle dvě hodiny týdně. Jenže to nestačí, shodují se odborníci. Problém vidí také v úrovni tělocviku na některých základních školách. „Na prvním stupni učí tělesnou výchovu pedagog, který se nikdy nesetkal se zdravotním tělocvikem. Na pedagogických fakultách se tento obor neučí. Děti pak na tělocviku běhají okolo tělocvičny a hrají vybíjenou (hrbí se). Výborná je na školách například horolezecká stěna, která podporuje tzv. zkřížený pohybový vzor. Když jsme se jako miminka učili plazit a lézt, střídali jsme křížem ruku a nohu a přitom jsme měli páteř napřímenou – stejný princip pohybu umožňuje i lezení po stěně,“ uvedla Iva Bílková. Hlavně na druhém stupni se pak vyskytuje spousta dětí, které školní tělocvik nemusejí a dokonce ho nemají rádi i někteří žáci, kteří jinak sportují. Ti, které nebaví, jako důvody uvádějí: „děláme pořád jedno a to samé dokola“, „hodiny jsou nudné, nezáživné a otravné (a to mám sport rád/a)“, „tělocvik s gymnastikou je nudný“, „hry mi nejdou“, „na základní škole jsem měla špatnou učitelku a nebaví mě kolektivní sportování“.
Další šokující zjištění: narůstá počet dětí, které jsou z hodin tělocviku osvobozeny lékařem. Častým důvodem bývá paradoxně skolióza. „Bohužel se v takových případech projeví zastaralý názor, že školní tělocvik škodí páteři. To považuji za nešťastné. Vždyť dítě má vadné držení páteře, protože mělo nedostatek pohybu, svaly málo posílilo a ty neudržely vzpřímenou páteř proti gravitaci. A když už má šanci se protáhnout, zaběhat si a posílit svalový korzet, který drží páteř vzpřímenou, tak ho zase na hodinu posadíme na lavici do tělocvičny. Je šílené, když mi dítě se skoliózou, které k nám chodí na cvičení, řekne, že ze školního tělocviku je uvolněné. Nechat takové dítě v klidu je velmi přežitý názor, pokud chtějí rodiče svému dítěti pomoci, měli by dbát na to, aby mělo pohybu naopak co nejvíc,“ tvrdí zkušená fyzioterapeutka Bílková.
Děti by se měly hýbat tři hodiny týdně
Jak by tedy měla vypadat ideální pohybová aktivita školáků? Podle lékařů je pro zdravý vývoj dítěte ideální strávit minimálně tři hodiny týdně v pohybu – a nemusí jít jen o kolektivní sport. Mnohdy stačí místo jízdy autem chodit do školy a ze školy pěšky, jezdit na koloběžce, na kole, lézt po stromech, skákat a běhat v parku či na hřišti. Cokoliv je lepší než sedět u počítače nebo ležet na gauči a sledovat Netflix.
„Není nutné mít sportovní kroužek na každé odpoledne, ideální je jednou až dvakrát týdně 90 minut. Čím akčnější, tím z hlediska fyzioterapie přínosnější – děti si zlepší pohybovou koordinaci, zvýší kapacitu plic, která formuje ideální tvar hrudníku a napřímení hrudní páteře, posílí záda a bříško. Do pokojíčku doporučuji žebřiny a místo židle k psacímu stolu gymnastický míč pro aktivní sed. Dítě se může občas pohoupat, zakroužit, tím si procvičí svaly v oblasti pánve i vzpřimovače páteře a udržuje mentální aktivitu i pro učení. Na míči se dá navíc zábavnými cviky výborně protáhnout celé tělo,“ doporučuje Iva Bílková.
Zdroje:
Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT
https://perpetuum.cz/2019/03/skolni-telocvik-zabava-nebo-opruz/
