Tenistka Bára Strýcová: Výchova dítěte je rozhodně těžší než tenisový turnaj

V první řadě vám chci za Kondici moc pogratulovat k tak obrovskému úspěchu na letošním Wimbledonu. Jaké byly vaše první pocity?

První pocit byl ten, že jsem tomu nemohla uvěřit. Potom mě zaplavil pocit štěstí. Máte pocit, že lítáte, a jste hrozně moc šťastní!

Čekala jste, že by právě tato čtyřhra s hráčkou Sie Su-wej mohla být vítězná?

Letos v únoru jsme si napsaly, že bychom se mohly zkusit vrátit a zahrát si. Upřímně jsem nepřemýšlela o tom, že by to mohlo vyjít tak, že vyhrajeme Wimbledon. Zápas od zápasu jsme ale hrály lépe a sehrávaly jsme se. Jak jsme postupovaly turnajem, tak jsme zdolávaly jednotlivá kola. Ve čtvrtfinále si řeknete, že by bylo skvělé dostat se do semifinále, v semifinále toužíte po finále. No a když už se dostanete až do samotného finále, tak chcete vyhrát trofej a zvednout ji nad hlavu. Abych byla upřímná, do finále jsem si zas tak nevěřila, ale v průběhu zápasu, kdy se nám dařilo, jsem začala věřit, že by to mohlo vyjít.

Co bylo vaší největší motivací?

Vracela jsem se kvůli sobě, abych ukončila kariéru a uzavřela si tuhle etapu sama v sobě. Před sebou mám ještě dva turnaje – v Praze a na US Open. Ve Wimbledonu jsem si ale přála uspět nejvíc. Je to moje srdcovka. Žádnou vnější motivaci nepotřebuji. Byla jsem motivovaná tím, že kdykoli jdu na kurt, chci ze sebe vydat to nejlepší. A samozřejmě na kurtu trávím čas bez syna, což je taky motivace. Když už jsem na těch pár hodin bez něj, tak abych z toho vytěžila to nejlepší.

Jak jste úspěch slavila?

Ještě jsem ho neoslavila. Zatím nebyl čas a jsem hrozně moc unavená a vyčerpaná. Navíc mě v docela brzké době čekají další dva turnaje. Ale takový úspěch by se oslavit určitě měl, takže nebojte, oslava bude.

Definitivní konec kariéry

Pořád si stojíte za tím, že ukončíte kariéru? I po výhře Wimbledonu?

Byl to můj poslední Wimbledon. Přirovnala bych to asi k tomu, když píšete knihu. Wimbledon byl její poslední kapitola a ty poslední dva turnaje jsou takové PS. V Praze si to užiju hlavně s místními fanoušky, hraju od 31. 7. a doufám, že přijde co nejvíc lidí a budou fandit. Na US Open se pak rozloučím s celou svojí kariérou. Chci skončit, protože cítím, že je to tak správně. Je skvělé, že je to po takovém úspěchu. Chci mít čas věnovat se svému synovi.

 Jak si mateřství užíváte?

Čas se synem si stále užívám dosytosti. Asi jako pro každou mámu to pro mě bylo ze začátku vše úplně nové, jedna velká neznámá! Když se Vincent narodil, měla jsem obavy, abych vše zvládla – jestli budeme mít rytmus a vše správně načasované. Vše si ale časem dobře sedlo. Samozřejmě jsou pořád momenty, kdy jsem z toho kolotoče unavená, ale být doma s dítětem pro mě byla opravdu krásná věc. Jezdili jsme hodně za mými rodiči, takže jsem si to užívala se vším všudy.

V čem vás role mámy nejvíc zaskočila? Ať už negativně, nebo příjemně?

Mateřství mě překvapuje neustále, každý den. Stále se učím, neustále se vše mění. Největším oříškem je synův spánek, protože odmalička není moc spavec, takže to bojujeme, občas je to vysilující, ale nic, co by se nezvládlo. Příjemně mě mateřství překvapuje pořád – jak se Vincent rychle učí, jak vnímá, ví, o čem se bavíme. Vše má své plusy a minusy, ale pro mě má mateřství mnohem více plusů než minusů.

Co vám přijde na výchově dítěte vůbec nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě trpělivost vše synovi donekonečna vysvětlovat. Maličkaté děti dělají především ty nebezpečné věci – lezou, skáčou a strkají prsty přesně tam, kam nemají. Snažím se synovi vše vysvětlovat, někdy pohár trpělivosti ale přeteče, a tak se občas stane, že zvýším hlas, ale snažím se, aby to bylo co nejméně.

Kam se hrabe turnaj na noční vstávání

Kdybyste měla být upřímná – co je náročnější: tenisový turnaj, nebo noční vstávání ke kojení?

Rozhodně noční vstávání ke kojení a vůbec výchova dítěte. Tenisový turnaj mi v porovnání s tím přijde taková brnkačka.

Udržovala jste se během dvouapůlleté tenisové pauzy ve formě?

Fungovat jsem opět začala, když bylo synovi půl roku. Začala jsem pomalu běhat, postupně denně minimálně 10 km. Začala jsem si přidávat cvičení s vlastní vahou. Hrát a naplno trénovat tenis jsem začala až letos v březnu. Od ledna jsem ale plně jela tenisovou kondici. Já jsem k tomu absolutně neměla chuť, ani sílu. Tělo mi celou dobu říkalo, že je ještě čas. Své tělo jsem poslouchala hodně a přistupovala jsem k tomu podle svých pocitů.

Jak se cítíte teď, jste spokojená se svojí kondicí?

Spokojená jsem, samozřejmě dělám, co můžu podle toho, jak mám hlídání. Ale snažím se alespoň 4x do týdne dělat kondiční tenisovou přípravou, která je specifičtější. Sem tam si chodím zaběhat, to mi dělá dobře na vyčištění hlavy. Kondiční příprava se soustředí především na to, abych se cítila dobře na kurtě, což se děje, takže spokojená jsem.

 Jaké to bylo vrátit se po delší přestávce znovu na kurty?

Návrat byl po 2,5 letech a první ostrý turnaj jsem absolvovala v Madridu. Vše bylo jedna velká neznámá. Vůbec jsem nevěděla, co očekávat – hrát tenisový zápas v tréninku a pak ten naostro, to je něco úplně jiného. Byla jsem nervózní a měla jsem i obavy, jak to zvládnu já i moje tělo. Ale byla jsem nakonec mile překvapena. Cítila jsem se výborně na kurtě a hrály jsme necelé dvě hodiny a myslím, že jsem byla i konkurenceschopná, tak to mělo i svá pozitiva.

Co pro vás vlastně znamená Wimbledon? Je to taková alfa a omega každého tenisty?

Na Wimbledon se těším vždycky moc. Je to můj nejoblíbenější a nejdůležitější turnaj, na který jsem se těšila už jako malá holka. Čiší z něj historie tenisu. Je velmi speciální. Pro mě letos bylo nejdůležitější udržet si pocit, abych si to především užila a abych předvedla svůj nejlepší výkon.

Jak vidíte dál svoji sportovní kariéru, budete chtít pokračovat například jako trenérka?

Zatím konkrétní plány nemám. Těším se, že budeme cestovat s Vincentem, že to bude cestování bez raket. Být v klidu a odpočinout si. U tenisu bych ráda chtěla zůstat i dál, třeba jako supervize mladým holkám, které nastupují. Předat jim své zkušenosti. Tenisový svět nechci rozhodně úplně opouštět, přece jen je to velká součást mého života, ale uvidím, kam mě vítr zavane.

Čas jen pro sebe? To tenistka nezná

Co dělá Bára Strýcová ráda, když má pauzu od mateřských povinností, nehraje tenis nebo netrénuje ve fitku?

Momentálně taková situace není. Když mám hlídání od tchyně nebo mojí mamky, tak „volný čas“ věnuji vždy tréninkům, kondici nebo fyzioterapii. Vyloženě čas pro sebe tedy nemám, protože ho využívám pro tréninky. Ale nenaříkám, to jsem si zvolila já. Po ukončení kariéry ale plánuji, že se pohýčkám na kosmetice, relaxační masáži a taky mám ráda jen tak být v tichu sama se sebou nebo si zajít s kamarády na dobrou kávu a koláček.

Co vám nejvíce na mateřské usnadňuje život?

Mám ráda prostorná a praktická auta, což splňuje moje Toyota RAV4, se kterou jsem maximálně spokojená a do které se vejde úplně všechno. A to mi věřte, že těch věcí potřebuji opravdu hodně nejen pro syna, ale i pro sebe – moje tenisové vybavení. Máme doma i Toyotu Hilux, která je skvělá v tom, když třeba vyrážíte na

kola, což my děláme často, že je můžete vzít s sebou. My jsme rodina Toyota aut, která opravdu dost milujeme.

Jak trávíte letošní léto?

Především tenisově, jak už jsem zmínila. Kromě turnajů mám za sebou i tenisový kemp pro děti. Pak odlétám do Ameriky. Bude to hodně aktivní tenisové léto. Až se vrátím, ráda bych si jela odpočinout k moři.

Zdroje:

• Eva Fraňková, redaktor
• Bára Strýcová, tenistka