Martina Dvořáková sestavila pro tyhle účely audit domácnosti. Na webu jejího projektu si můžete stáhnout pdf a do něj si poznačit, kdo je za co na kolik procent zodpovědný. Neobsahuje pouze položky, které si běžně pod pojmem domácí práce představíme a kvůli kterým se nejvíce hádáme, ale mnohem širší spektrum aktivit. Rodiče malých dětí budou zajímat kolonky „noční vstávání“, „krmení“, starších dětí se týká „buzení“, „vypravení dětí“, „příprava svačiny“, „úkoly“, ale i mnohem méně nápadné „povídání s dětmi“, „čtení“ nebo nepopulární „pomoc na záchodě“. Skutečně překvapivé může být „plánování programu na víkend“, „sezónní oblečení“ nebo „starost o fotky“ – napadlo vás někdy, že i toto je práce? Ano, je. Stejně jako domlouvání pravidel užívání počítačů, tabletů a telefonů nebo řešení sourozeneckých konfliktů.

To všechno je „neviditelná práce“, se kterou často operují feministické teorie a genderová studia. Kromě toho, že není vidět na trhu práce – nezapočítává se do HDP ani jiných ekonomických ukazatelů – většina lidí ani netuší, co obnáší. Laicky řečeno je to skutečná práce, která sice nezmění dějiny ani číslo na výplatní pásce, ale musí se udělat. Zajišťuje chod domácnosti, fungování rodiny, vhodné podmínky pro jednotlivé členy i jejich zapojení do společnosti. Kromě úklidu, vaření a praní, které si lidé v souvislosti s domácími pracemi vybaví nejčastěji a které lze považovat za práci fyzickou stejně jako například nákupy jídla i oblečení, doprovázení dětí do institucí či na kroužky nebo přítomnost na dětské oslavě, patří k neviditelné práci i mentální zátěž a emoční práce, která je leckdy mnohem náročnější.

„Zejména v USA se dnes pojem emoční práce masivně užívá ve významu jakékoliv mentální zátěže. Americká socioložka Arlie Hochschild jím ale původně popisovala především práci se svými emočními projevy,“ vysvětluje zakladatelka Férové domácnosti a přidává příklady. Emoční práci vyžaduje, pokud s dítětem podesáté hrajete pexeso, které vás nebaví, pokud se snažíte rozveselit nemocného potomka, ačkoliv je vám samotné pod psa, nebo když během svátků usilujete o všeobecnou pohodu a nezapomenutelný zážitek, ačkoliv trávíte čas s rodinnými příslušníky, kteří vám nesedí. Stejně tak vyžaduje emoční práci třeba komunikace s učiteli, trenéry, úředníky, personálem v obchodě, zdravotníky a tak dále. Těm všem obvykle není možné zcela otevřeně říct, co si o nich myslíte, pokud s nimi máte vy nebo vaše rodina vyjít. Je to taková role letušky v boeingu jménem každodenní realita. Mentální zátěž pak představuje udržení domácnosti v chodu – kdy je potřeba co udělat, plánování programu i volného času, ukládání si do paměti nejrůznějších termínů, informací, jmen, harmonogramů, časů a podobně.

Zmíněný dokument je primárně určený k tomu, aby se nad ním partneři sešli a domluvili se na lepším fungování. U každé položky je možné zaškrtnout, kolik času jí věnuji já, partner/ka, děti, výpomoc nebo vůbec nikdo. Pokud vás právě napadlo, že by to byl konec vašeho vztahu, audit lze provést i jinak. „Projděte si ho sami a zamyslete se, co byste mohli udělat vy sami, aby vám v tom bylo lépe. Můžete si najít třeba tři aktivity, které skutečně děláte neradi, a zkusit je převést na toho druhého. Důležité je ale přenést veškerou zodpovědnost za ně – tedy žádné připomínání, že už je to potřeba,“ vysvětluje Martina Dvořáková, jak to také může fungovat.

Přidává jeden ilustrační příklad: pokud se domluvíte, že partner například uvaří večeři, pak nejde jen o samotné vaření, ale partner by si měl zajistit nákup, ale následně po svém kuchyňském výkonu i uklidit. To je skutečně férové rozložení, protože jinak se může snadno stát, že na jednu večeři padnou ingredience, které jste měla v plánu použít jiný den na jiné jídlo, a uspořený čas vynaložíte na úklid, protože váš muž vaří ve velkém stylu a i na jednoduchou polévku využije většinu nádobí, které vlastníte. Taková pomoc často končí klasickou větou: „To si to radši udělám sama!"

Zdroje:
autorský text
podcast Kondice.cz
FérováDomácnost.cz