Co vás jako vystudovanou lékařku západní medicíny přivedlo k alternativě, tedy józe, psychosomatice a práci s tělem a emocemi pomocí biodynamických masáží a dalších relaxačních technik?

Možná vás to překvapí, ale byla to právě práce na záchranné službě ve výjezdových skupinách. Někdy na přelomu 20. a 21. století jsem si začala všímat, že kromě výjezdů typických pro záchranku – infarkty, ‚mrtvičky‘, dopravní nehody – začalo přibývat výjezdů k nespecifikovaným obtížím, jako je bušení srdce, točení hlavy, náhlé kolapsy, úzkosti. A mě zajímalo, čím to je a proč se to děje. Tím jsem se dostala k problematice stresu, jeho akutnímu a chronickému působení a k psychosomatice jako takové.

Teď už vím, že ne všechny emoce, které v rámci naší cesty životem prožíváme, odžijeme. A právě tyto zapouzdřené emoce se mohou určitou patopsychologickou cestou zafixovat v somatu, tedy v těle, a v něm způsobovat různé potíže. Začala jsem proto hledat cesty, jak tomu předcházet, a tak jsem se dostala právě k biodynamické psychoterapii, biodynamické práci s tělem.

Tyto směry nabízí konkrétní nástroje, jak pracovat se stresem. Jak se může stres nastřádat a jaké konkrétní následky může chronický stres mít?

Většinou se to ukazuje na příkladu lovce mamutů, který jde pralesem a vidí mamuta. To je pro něj stres. Jeho smysly najednou začnou monitorovat situaci kolem a odpověď na tu situaci je buďto útok, bojovat s mamutem, nebo únik, utéct před ním. Útokem nebo útěkem se tak vybije všechna energie nakumulovaná v těle v situaci ohrožení.

Bohužel u moderního civilizovaného člověka to není tak jednoduché, protože se nám k reakci ‚útok nebo útěk‘ připojuje ještě naše racio, naše hlava. Protože nemůžeme jenom tak vrazit lidem facku, utéct před nadřízeným nebo se s ním třeba dohadovat. A tak náš mozek celou situaci nějak zracionalizuje, přizpůsobí ji sociálním konvencím, společenské situaci, vymyslí nějakou odpověď, ale k čemu nedojde, je právě vybití nahromaděné energie – emocí. Ať už v boji, nebo v útěku. V běžné každodenní praxi to tedy nějak s nadřízeným domluvíme, děcka pošleme do kouta nebo jim dáme nějaký jiný úkol, ale to, co bychom ze sebe potřebovali dostat, nakumulovaná energie a ji doprovázející napětí, v těle zůstává. To potom může působit blokády některých tělesných systémů, což při dlouhodobém neřešení této situace přispěje k tomu, že tělo začne stonat i fyzicky.

Jak poznám ty blokády?

Blokády jsou především na úrovni svalové. Všimněte si, jak lidé chodí. Většina má hlavu vtaženou mezi ramena, ramena shrbená, jako by nesli balík všech svých starostí na zádech. Tím se zužuje hrudník. Proto má spousta lidí, kteří mají velké starosti, častý, opakovaný stres, potíže s dýcháním. No bodejť by se nadechli, když mají hrudník stažený! Některá stažení a blokády jsou právě následkem povrchního dechu. Když je sval stažený, nemusí jít o celý sval, stačí jen určitý úsek, i krevní cévy, které tudy vedou, jsou zúžené. Sval se dostatečně neprokrvuje, s krví se tam nedostane požadované množství kyslíku, hormony, imunitní buňky, a také se neodvedou odpadní látky metabolismu, které potřebujeme dostat z těla ven.

Může se to projevit nejen bolestí v různých částech těla, ale postupnou poruchou celého metabolismu, dokonce i s projevy takzvaných psychosomatických onemocnění, jako jsou například lupénka, akné nebo ekzém. Právě na kůži jsou projevy těchto blokád hodně vidět. Psychosomatické onemocnění ale může postihnout i jiné tělesné orgány (srdce, střeva, plíce, žlázy s vnitřní sekrecí a další).

Ke zmírnění nebo odstranění stresu a jeho projevů používáte speciální biodynamické masáže. O co se jedná a na jakém principu fungují?

Při biodynamických masážích jde konkrétně o velmi jemné doteky, kdy terapeut po těle vyhledává stažená místa a blokády ve všech vrstvách těla, tj. v kůži, podkoží, vazivu, svalech, kloubech i na okostici. Jsou to právě ty blokády, které vznikají nahromaděným napětím od neodžitého stresu a nevybité energie. Tyto překážky se dají rozpustit dotykem. Místa se tím znovu oživí. Uvolní se to, co nebylo vybito, v jiné podobě. Ne útěkem nebo útokem. Ale postupnou místní a tím i celkovou relaxací, tedy aktivací parasympatického nervového systému.

Když dotykem rozpustíme napětí, ta místa se znovu prokrví a přes kůži, játra a ledviny se všechny toxiny dostanou ven z těla. Následkem toho se člověk uvolní a uleví se mu, zejména když vyloučení toxinů pomůže správným pitným režimem. Někdy tuto techniku masáží používají i psychoterapeuti, když se jim pacient takzvaně neotevře a nechce mluvit o svých potížích. Tím, že se uvolní toto tělesné napětí a jím způsobený blok, dojde k situaci, kdy se klient začne spontánně svěřovat, co ho trápí, co prožil, a dobereme se k tomu, s čím pak můžeme pracovat dál.

Své klienty učíte také různé relaxační techniky. Jak může nicnedělání, tedy relaxace, prospět našemu zdraví?

Záleží na tom, jak to nicnedělání prožijete nebo neprožijete. V podstatě takový dobrý, zdravý spánek je také nicnedělání, je to relaxace a pomáhá. Pokud chceme relaxovat v bdělém stavu, je principem většinou pustit všechno z hlavy a soustředit se na to, co mi říká tělo. Což je pro západního člověka strašně složité, pokud se to nenaučí.

Proto existují i meditativní techniky, kdy se naopak pracuje s pohybem. Jsou to různé meditace, které vymyslel například jogínský guru a učitel Osho. Protože působil na Západě a viděl, že západní člověk neumí jenom sedět, ‚nebýt v hlavě‘ a soustředit se dovnitř, do nitra svého těla a rozpoznávat jeho signály, tak přišel s meditacemi, které začínají pohybem a končí naprostou relaxací a meditativními prožitky.

Na stejném principu funguje i jóga. Mladá děvčata většinou vyhledávají dynamické styly: power jóga, hot jóga, ashtanga jóga. Požadují dynamiku, chtějí se zapotit. Na druhé straně jin jóga, hatha jóga, tchaj-ťi jsou úplně ideální z hlediska vnitřního soustředění a relaxace. Vedle pěti základních smyslů (čich, zrak, hmat, sluch, chuť), kterými vnímáme a přijímáme signály z vnějšího prostředí, máme uvnitř našich svalů, kloubů a svalových úponů receptory citlivé na tah, tlak, bolest a teplo. Jenže my jim nevěnujeme pozornost, protože to neumíme. Místo toho jsme neustále zaměřeni na okolí.

Při správné relaxaci, když se podaří vypnout hlavu, člověk začne vnímat tyto signály z těla. Je zajímavé, to znám zase ze záchranné služby, že v momentě, kdy tyto receptory začnou lidé vnímat, většinou je zprvu vnímají jako diskomfort a ohrožení. A proto si myslím, že vznikl nárůst tísňových výzev na různé nespecifické obtíže, jako je točení hlavy, sevření na hrudi, dušnost, která má naměřené hodnoty odpovídající nějaké patologii. Když jsem se pak pacientů ptala, co dělali, jaké měli poslední období, odpovídali: „Jo, já jsem teď měl hodně stresu, hodně práce, řešil jsem spoustu věcí. Ale tohle se mi stalo teď, byl jsem s pejskem na procházce, sedl jsem si k večeři a teď najednou takováto situace.“ No ano! Protože jakmile vysadí impulzy z vnějšku, udělají si pohodu, v tu ránu jim tělo začne říkat, co mu nedopřáli, co se mu nelíbí, co mu chybí.

Jak pomáhají konkrétní relaxační cviky předcházet nahromadění stresu?

Techniky a metody, které používám, vedou k tomu, že se člověk v klidu naučí projít celým svým tělem, zjistí, kde má jaké napětí, stažení, bolest, zatuhnutí, a současně může pracovat i s dechem. A pomocí svého dechu se učí vnitřní prostor uvolňovat a rozvíjet. Je to, jako když máte zpívající fontánu nebo vodotrysk s ucpaným potrubím. Když klient v rámci relaxace, případně terapeut pomocí dotyků, ono potrubí vyčistí (uvolní napětí způsobené životním stresem), fontána se zase rozezpívá a rozezvučí. Voda, tedy energie našeho vlastního těla, zase vytryskne.

Celá biodynamika je postavená na tom, že každé tělo má svou schopnost sebeuzdravování. Akorát náš způsob života tuto schopnost více či méně blokuje a my se ji snažíme znovu obnovit. Ale na to musíme své tělo znát a poslouchat, co nám říká. Už mám dost? Už fakt nemůžu? Dnešní člověk je hodně zaměřený na úkoly. Také jsem byla kdysi taková, musím ještě tohle, ještě tohle a ještě tohle, a až to budu mít všechno hotové, tak budu mít čas na sebe. Ne. Pak jsme všichni hin. A na sebe čas pro samé povinnosti nikdy nemáme.

Východní přístup je, že nejdříve musím být já v pohodě a pak všechno kolem do sebe zapadne. A to je hezká filozofie. Já vím, že to nejde udělat naplno, ale občas si na ni vzpomenout je fajn. Na druhou stranu současný postmoderní člověk si chce život takzvaně „užít“, ale na všechny formy požitků nemusí mít čas, příležitost, peníze. I tyto situace jsou formou stresu z nemožnosti naplnit své touhy. Důsledky na úrovni psychické, fyzické a někdy i sociální jsou ale stejné.

Celý rozhovor s

Celý rozhovor s MUDr. Danou Hlaváčkovou si můžete poslechnout v podcastu zde. Techniky biodynamické práce s tělem jsou součástí body-psychoterapeutického přístupu. Seznam psychoterapeutů a odborníků vyškolených touto metodou najdete na www.vycviky.cz.


Zdroj: dlporadenstvi.cz