Riziko číslo 1: Člověk si neváží toho, čeho dosáhl a co má
Snaha se ve všem zlepšovat může vést k tomu, že dotyčný úplně ignoruje, že se už teď má dobře a daří se mu. Objevuje se tendence úspěch rychle odškrtnout a vrhat se na další a další výzvy. Tenhle ne moc šťastný přístup se projevuje i ve vztazích, které může člověk brát jako samozřejmost, za niž ani není vděčný, nebo naopak i tady bude stále hledat něco nového.
Je to vlastně začarovaný kruh – sílí pocit, že nezáleží na ničem jiném než na splnění dalšího cíle, ale jakmile se tak stane, je třeba hledat nové zdroje dopaminu. Paradoxně pak hrozí, že si člověk bude připadat neúspěšný.
Riziko číslo 2: Člověk odvozuje vlastní hodnotu od dosahování cílů
Občas se stane, že člověk zapomene na sebe a přemýšlí jen o cílech, a pokud je nesplní, nic nemá smysl, on sám nemá žádnou hodnotu. Což je nešikovný přístup zvláště tehdy, pokud si člověk dává příliš velké, nebo dokonce nerealistické cíle. Už proto má smysl si je rozdělit do dílčích kroků a ty plnit postupně.
Pokud to neuděláte, snadno propadnete skepsi, zvláště když budete do toho například narážet na příběhy lidí, kteří uspěli a své plány dotáhli do konce, zatímco váš cíl bude pořád hodně daleko. Vaše hodnota by měla vycházet spíše z toho, že se snažíte nějakého cíle dosáhnout, že o něco usilujete, nikoli jen z toho, zda něco dokážete.
Riziko číslo 3: Posedlost podnikáním
Určitě jste na to také narazili. Na příběh někoho, kdo seknul s prací v korporátu a rozjel vlastní cukrárnu, truhlárnu nebo třeba obchod s designem. Jasně, myšlenka být svým vlastním šéfem je lákavá, a když je kolem vás takových příběhů více, člověk snadno propadne pocitu, že kdo nepodniká a je jen zaměstnanec, je něco méněcennějšího.
Je to samozřejmě nesmysl, už proto, že zdaleka ne každému podnikání sedne. Nehledě na to, že za spoustou skvěle znějících stories, z nichž to vypadá, že se dá uživit třeba díky malé kavárně, jsou peníze, které do projektu musel vložit někdo další a podobně.
Je úplně v pořádku, když chodíte do zaměstnání ve firmě, která patří někomu jinému. Někoho může bavit a naplňovat přesně tohle, navíc mu to často nechává víc času na to, aby se rozvíjel ještě v něčem jiném.
Riziko číslo 4: Sledování guru
Je snadné propadnout některému směru seberozvoje, nebo ještě spíše někomu, kdo o tom píše a točí podcasty či videa. Jasně, do nějaké literatury se vyplatí investovat, něco má smysl sledovat, ale snažte se tomu nepropadnout úplně – nemělo by vám to brát hodně, nebo dokonce většinu času. Musíte žít vlastní život a případně pracovat na svém zlepšování, nikoli jen hltat, co a jak dělají jiní lidé.
Riziko číslo 5: Neustálé kázání o seberozvoji
Setkali jste se někdy s někým, kdo neustále mluvil o sebezdokonalování a práci na sobě? Mívá to různou podobu – někdo se chlubí tím, co všechno o tom čte, další o tom, jaké kurzy absolvoval, někdo líčí, jak vstává každý den v půl šesté a do večere má nabitý rozvrh. Pro ostatní je to většinou nuda, ale ještě horší je, když vás takový člověk začne poučovat a říkat vám, jak byste to měli dělat vy.
Nevyžádaných rad o seberozvoji se dokonce můžete dočkat i od jedince, který má v tomto oboru perfektně načteno, ale na sobě ještě zase tak moc nezapracoval. Špatné rady vám mohou dát i mnozí samozvaní koučové, kteří absolvovali nějaký ten kurz, ale zase, jde především o další teoretiky. Je to stejné, jako kdybyste si nechali radit s investicemi od někoho, kdo ještě nikdy nevydělával peníze. To asi nechcete.