Vtěle je nejspíš máte i vy. Miniaturní plastové částečky, které bývají součástí kosmetických přípravků, zubních past nebo pracích přípravků se objevují ve vodě, kterou pijeme, i ve vzduchu, který dýcháme. „Najít se samozřejmě dají i v půdě. Skrze potraviny se pak mohou dostat i do našeho těla. Co tam dělají, se ještě přesně neví. Už teď ale máme jasno v tom, že pro vodní živočichy představují hrozbu,“ říká Jan Freidinger z Greenpeace, který je koordinátorem projektu Plast je past.

Ošidnost mikroplastů spočívá v tom, že je kvůli jejich velikosti na rozdíl od klasického plastového odpadu často vůbec nevnímáme. Tak schválně: Napadlo by vás, že barevné abrazivní perličky, které obsahuje váš peeling, zatěžují životní prostředí stejně, nebo dokonce ještě více než plastové lahve? Na první pohled to vypadá nelogicky: Vždyť petku tvoří nesrovnatelně větší množství plastu. Jenže plastové láhve a další obaly se většinou dají zrecyklovat. Zato mikroplasty často nezachytí ani čističky odpadních vod. Nejde totiž zdaleka jen o zmíněné abrazivní mikroperličky z peelingů a zubních past. Velká část mikroplastů má tak malé rozměry, že je okem vůbec nepostřehnete. V kosmetice jde o případy, kdy se plastové částice používají k ovlivnění textury přípravků (dělají je krémovější) nebo třeba k tomu, aby opticky vyplnily vaše vrásky.

Výzkum vědců z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR před několika lety ukázal, že v litru upravené pitné vody zůstává 300 až 900 částic mikroplastů. Mají-li totiž v průměru méně než 10 mikrometrů, je pro úpravny vody velmi obtížné takové částice zachytit. Studii českých odborníků publikoval i prestižní časopis Science of the Total Environment.

Plastová zrníčka ve vašem peelingu možná vypadají jako něco, nad čím lze mávnout rukou. Jsou malinká. Problém ale představují obrovský. Vědci odhadují, že v oceánu momentálně plave 236 tisíc tun mikroplastu a další tuny plastových částeček leží u dna. O důvod víc zajímat se o etikety kosmetických přípravků stejně důkladně jako o ty na potravinách.Tlak spotřebitelů je také důvodem, proč řada kosmetických firem začíná od používání mikroplastů upouštět a hledat k nim efektivnější a ekologičtější alternativy. V peelingových přípravcích se místo brusných částeček například stále častěji objevují rozemletá kávová zrna, sůl nebo třeba přírodní jíly. Místo plastových částic se používají i nejrůznější chemické látky, které si umí s odumřelými kožními buňkami poradit lépe.

Na cestě k zákazu

Než však mikroplasty z kosmetických přípravků zmizí nadobro, bude to ještě chvíli trvat. V některých zemích už je kosmetika s jejich obsahem zakázaná. Například v USA nebo ve velké Británii už si přípravky s mikroplasty nekoupíte. Rizika, která s sebou plastové mikročástice nesou, si uvědomuje i Evropská unie.

„Ta před několika lety vydala svou Plastovou strategii, která krom jiného hovoří také o zákazu mikroplastů v kosmetice. Evropský parlament loni na podzim zákaz pdpořil a vyzval Komisi, aby zákaz od roku 2020 připravila. Samozřejme o tom budou jednat ještě členské státy, ale vidíme předběžnou shodu na tom mikroplasty zakázat," přibližuje Jan Freidinger z Greenpeace.Než se tak stane, nezbývá než zkoumat etikety kosmetických přípravků. Nebo si stáhněte některou z aplikací, která ekologičnost vaší kosmetiky ohlídá. Doporučujeme třeba Beat the Microbead App. A pokud nechcete na nákupy chodit s tahákem ani s appkou, sáhněte po přírodní kosmetice, případně se zajímejte o takzvanou biodegradabilitu neboli rozložitelnost kosmetického přípravku.

Vodítkem a zárukou, že po vaší kosmetice nezůstane v přírodě ani stopa, jsou nejrůznější bio a eko certifikáty. V případě těch českých se dívejte po CPK a CPK BIO, u světových třeba po NaTrue, EcoCert nebo BDIH. Pozor, necertifikovaná přírodní kosmetika může mikroplasty klidně obsahovat!Další (a nejradikálnější) možností, jak si pojistit, že vaše krása nepůjde na úkor přírody, je začít si kosmetiku vyrábět doma. Stačí se zapsat na některý z kurzů výroby domácí kosmetiky. Přesvědčí vás tam, že to vůbec není tak komplikované, jak to na první pohled vypadá.

Zdroj: www.greenpeace.org, www.sciencedirect.com