Přiznám se k něčemu. Ještě před rokem jsem smažené bramboráky považovala za nedotknutelnou klasiku. Pánev, olej, trocha majoránky a hotovo. Žádná diskuze.
Pak jsem jednou večer neměla náladu řešit mastnou pánev, hodila těsto do trouby jen tak ze zoufalství a... výsledek mě upřímně překvapil. Křupavé okraje, zlatavý povrch, uvnitř měkké. A žádný těžký pocit potom. Od té doby dělám bramboráky téměř výhradně takhle. A vždycky, když to někomu ukážu, slyším totéž: „Proč mi tohle nikdo neřekl dřív?"
Celý problém smažených bramboráků není brambora. Je to olej, do kterého se namočí. Nastrouhané brambory ho vsáknou jako houba a vy to pak celý večer cítíte. Trouba to řeší elegantně. Stačí potřít plech, dát na něj placky a nechat teplo udělat svou práci. Povrch se zatáhne, okraje zezlátnou a vy dostanete přesně to, co chcete. Křupavou kůrčičku bez koupele v oleji.
Při smažení brambory olej aktivně vsáknou. V troubě se naopak voda z brambor vypaří, povrch se zpevní a vznikne ta správná křupavost. Přirozeně, bez tuků navíc. Jednoduché, ale účinné.
Tohle je nejčastější námitka, kterou slýchám: „Zkoušela jsem to, ale byly jak guma." Vím, o čem mluvíte. Sama jsem to tak měla, než jsem přišla na jednu věc, která celý výsledek mění.
Zásadní krok
Vymačkejte vodu. Opravdu důkladně. Brambory jsou z velké části voda a pokud ji tam necháte, trouba ji bude muset nejdřív vypařit, než začne péct. Výsledek? Bledá, měkká, gumová placka. Žádná sláva.
Stačí nastrouhané brambory dát do čisté kuchyňské utěrky a pevně zmáčknout. Pokaždé se divím, kolik vody vyteče a přitom je to tak jednoduchý krok. Tohle je celé tajemství. Opravdu nic víc.
VIDEO: Soutěž o nejlepší bramborák a jeho příprava
Základní recept pro 4–6 osob
Mám ráda recepty ze surovin, které má každý běžně doma. Tenhle je přesně takový. Z tohoto poměru vznikne 8–10 placek. Pokud máte větší hlad, jednoduše zdvojnásobte dávku.
- 800 g brambor
- 2 středně velké cibule
- 1 vejce
- 2 lžíce hladké mouky
- 3–4 lžíce oleje (olivový, slunečnicový — obojí funguje)
- sůl, pepř
- volitelně: majoránka, prolisovaný česnek, tymián
Troubu předehřejte na 220 °C, horkovzdušný režim. Plech vyložte pečicím papírem a pořádně potřete olejem. Tady nešetřete. Brambory nastrouhejte nahrubo. Přesypte do utěrky a zmáčkněte ze všech sil. Fakt ze všech sil. To je ten moment, na kterém záleží. Přesuňte do mísy, přidejte vejce, mouku, sůl a koření. Promíchejte. Lžící tvarujte placky na plech a přimáčkněte je. Měly by být tenké, ideálně půl centimetru. Čím tenčí, tím křupavější. Pečte 20–25 minut. V polovině otočte.
Zlatavá barva
220 °C není náhoda. Tuhle teplotu jsem zkoušela různě a tohle je to správné nastavení. Při nižší teplotě se placky spíš „paří" než aby se pekly. Horkovzdušný režim zajistí, že se opečou dozlatova ze všech stran rovnoměrně.
Víte, jak poznáte, že už jsou hotové? Mám pro vás jeden tip. Okraje zlatavé, povrch matný, ne lesklý. A když na placku lehce ťuknete prstem, ozve se pevné klepnutí. Žádné měkké zaboření prstu. To je ten správný signál.
Do zásoby i do mrazáku
Skvělou zprávou je, že se dají udělat do zásoby. Proto je dělám i ve větším množství, než zrovna potřebuji. Dopředu udělané: Upečené placky dejte do lednice, vydrží 2–3 dny. Před podáváním 5 minut v troubě na 180 °C a jsou jako čerstvé. Možná ještě křupavější než první den. Z mrazáku: Nechte vychladnout, zmrazte na tácu jednotlivě, pak přesypte do sáčku. Vydrží 2 měsíce. Pečte přímo ze zmrazeného na 200 °C, 15 minut — žádné rozmrazování, žádné čekání.
Křupavé jídlo a lehký pocit po jídle se nevylučují. Tyhle placky to dokazují pokaždé, kdy se mi nechce vymýšlet nic složitého. Deset minut přípravy. Trouba udělá zbytek. Na talíři nic nezůstane. A příště, až budete stát nad pánví s olejem, možná si vzpomenete, že to jde i jinak. Já si to pamatuji pokaždé.
