K naší nelibosti se tato ochrana rezerv týká mimo jiné i tukových zásob. A ty – vyskytne-li se nějaká šance – bývají dokonce i navyšovány, protože „co kdyby se situace ještě zhoršila“. Je to jistě funkční a dobrý mechanismus pro přežití, ale v 21. století jsme vystaveni trochu jinému stresu, než jaký znali naši předkové. Už nečelíme nedostatku potravy, nepřízni počasí ani hrozbě nepřátel. Realita je taková, že potravy máme nadbytek, víme řadu dní předem, jaké počasí nás čeká, a největší nepřítel se na nás často dívá ze zrcadla.
Za skutečnost, že si stres připouštíme a necháme se jím užírat a ničit, si totiž můžeme často sami. Je to naše rozhodnutí, že setrváváme v zaměstnání, profesi, prostředí či vztahu, který nám neprospívá.
Ne vždy je reálné stres zcela eliminovat, určitá míra stresových situací nás bude obklopovat vždy. Proto dává smysl pochopit, co takový stres s naším tělem dělá a proč.
1. Stres omezuje schopnost spalovat tuky
Stres vede k uvolnění energie uložené ve svalech a játrech, v krvi se tedy v danou chvíli nachází zvýšená hladina glukózy, která způsobí vyloučení inzulínu. Ten mimo jiné blokuje spalování tuků, protože naopak vytváří podmínky pro ukládání tukových rezerv. A při dlouhodobě zvýšené produkci inzulínu navíc dochází k rozvoji tzv. inzulínové rezistence, která je jednou ze vstupních bran do království obezity.
Jsou to tedy i samotné metabolické procesy probíhající vlivem stresu, které nám brání hubnout.
2. Stres způsobí, že nám tloustne břicho
Nadbytek cukru, který je v těle k dispozici vlivem stresu, se mění v tuk a je náležitě uložen na horší časy (ano, podle našeho organismu by totiž mohlo být ještě i hůř). A protože stres mimo jiné zvyšuje i hladinu hormonu kortizolu, tak právě ten je příčinou, proč se většina nadbytečného tuku uloží v oblasti břicha.
Celá řada studií jasně prokázala, že lidé se zvýšenou produkcí kortizolu (ať už z důvodu stresu, či z jiné příčiny) mají vždy sklony k tloustnutí v pase.
3. Stres zpomaluje činnost štítné žlázy
Vlivem stresu je tělo neustále v pozoru, ale současně při dlouhodobém působení stresu začne šetřit energii, aby v případě zvýšeného nebezpečí zvládlo adekvátně reagovat. Vzhledem k tomu, že činnost metabolismu řídí ve velké míře štítná žláza, dojde ke zpomalení její činnosti, s čímž ovšem souvisí skutečnost, že tahle ředitelka metabolismu šlápne na brzdy tuky spalujícím procesům.
Teprve, když stres odezní, přijde signál, že se činnost štítné žlázy může vrátit k původnímu výkonu, a vy budete mít šanci nějaké tuky odbourat.
4. Stres zvyšuje hladinu estrogenu
Tělo vystavené dlouhodobému stresu musí za daných okolností produkovat kortizol, což má za důsledek sníženou produkci ženského hormonu progesteronu. Narušuje se tak rovnováha mezi dvěma hlavními ženskými hormony, kterými jsou již zmiňovaný progesteron a dále pak estrogen. Vzniká tzv. estrogenová dominance, která úzce souvisí s nárůstem váhy a ukládáním tuků v oblasti hýždí a stehen.
Ano, čtete dobře, takže kromě tlustšího břicha vlivem kortizolu je tady ještě tuk v oblasti zadku a stehen. Opravdu nejvyšší čas s tím stresem nějak zatočit.
5. Stres stimuluje chuť na nezdravé jídlo
Stres jako takový je pro tělo energeticky náročný. Organismus musí produkovat hormony, enzymy, neurotransmitery… Tohle všechno jede na plné obrátky a stav určité nabuzenosti trvá déle, než je zdrávo. Není divu, že vás sužují chutě na sladká či obecně vysokokalorická jídla. Snažíte se to celé nějak energeticky ustát. Ke slovu přijdou jednoduché cukry a nejrůznější stimulanty. Přitom žádoucí by bylo se zastavit (fyzicky i psychicky) a odpočívat. Nadbytek cukrů ale vede spíše ke zvýšené nervozitě, poruchám nálady, úzkostem či nespavosti. Vzniká začarovaný kruh, ze kterého je únik poměrně složitý.
6. Stres vede k impulzívním rozhodnutím
Stres v původní podobě nutil člověka během relativně krátké chvíle učinit rozhodnutí, jestli bude bojovat, nebo utíkat. A na správnosti, potažmo rychlosti takového rozhodnutí často závisel život jedince.
Stres způsobený mentálně náročnou a vyčerpávající prací už nás samozřejmě nenutí k rychlým rozhodnutí typu „budu se šéfem bojovat, nebo podám výpověď“, ale nutkání činit rychlá rozhodnutí stále máme. Takže když se na obzoru objeví kobliha nebo chlebíček… Nikde totiž není psáno, že rychlé rozhodnutí rovná se správné rozhodnutí.
7. Stres narušuje střevní mikroflóru
Stres se na našem zdraví podepisuje v mnoha směrech. Mimo jiné ovlivňuje i střevní mikroflóru. A těch příčin je hned několik. Svou roli sehraje hormonální prostředí vystresovaného organismu, nepomáhá ani špatná skladba jídelníčku. Nadměrný přísun jednoduchých cukrů užitečným bakteriím ve střevě neprospívá. A když k tomu přidáte zvýšenou konzumaci kávy, alkoholu či nejrůznějších léků, není divu, že tím trávení utrpí. A se střevní mikroflórou pak samozřejmě úzce souvisí i funkce imunitního systému.
8. Stres si rozumí s leností
A opět se ke slovu dostává kortizol. Jeho hladina – jak známo – klesá vlivem fyzické aktivity, koneckonců pravidelný pohyb nás chrání proti depresím, zvyšuje naši emoční odolnost, zlepšuje celkovou kondici atd. Jenže pokud je hladina kortizolu nadměrně a dlouhodobě zvýšená, není snadné se k fyzické aktivitě „dokopat“. Když tak neučiníte hned na začátku, jednoduše převezme velení emoční labilita, objeví se úzkostné stavy a nadměrná únava.
Do života vám vstoupí lenost v roli nepřítele, kterému v zádech stojí celá armáda stresových faktorů. Ideální by tedy bylo udržet se v pohybu opravdu „za každou cenu“, tzn. i když to bude stát spoustu energie a odříkání. Odkládat tréninky o den, týden či měsíc znamená příliš vysoké riziko, že se proberete za půl roku o deset kilo těžší.
Což se vám naštěstí nejspíš nestane, protože vyzbrojeni cennými radami a poznatky o stresu budete mít dostatek motivace i odhodlání ho odstranit, případně mu správně čelit.
Zdroje:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6296480/
Sledujte nás v Google Zprávách