Odpovědi na tyto otázky bohužel nejsou ani jednoduché, ani jednoznačné. I jednovaječná dvojčata se stejným energetickým přebytkem a s identickou stravou budou hubnout úplně rozdílně, jak dokazují studie. Co tedy hubnutí a jeho rychlost ovlivňuje?
Metabolická adaptace
Jedním z hlavních důvodů, proč lidé nemohou zhubnout, přestože jedí málo, je tzv. metabolická adaptace. To znamená, že když budete v dlouhodobém kalorickém deficitu, tělo si na to zvykne a sníží svůj bazální metabolický výdej. Čím méně budete jíst, tím pomaleji budete spalovat, a tedy i redukovat váhu.
Čím míň kalorií, tím víc stresu
Přehnané počítání kalorií, hladovka a stres z toho, že přibereme, je vše zároveň velkým stresem pro tělo. Pokud totiž dlouhodobě držíme jakoukoliv redukční dietu, která významně omezuje příjem kalorií, naše tělo se dostává do krizové situace. To samé platí o různých lécích na hubnutí nebo extrémní fyzické aktivitě.
Psychika hraje velkou roli
Tvrzení, že je všechno pouze v naší hlavě, je už mnohokrát omílané a zároveň dost otravné. Stejně je na něm vždycky kousek pravdy. Představte si například cholerika, který na různé podněty reaguje velice expresivně, výrazně gestikuluje, máchá rukama a do mluvení dává přirozeně spoustu emocí a energie. Takový člověk bude mít bazální metabolismus s největší pravděpodobností úplně jiný než flegmatik, který toho moc nenamluví a občas se zmůže jen na pokrčení ramenou. Bráno samozřejmě s nadsázkou.
Na druhé straně pak stojí kalorický deficit a reakce naší psychiky. Pokud tělu odepíráme a snižujeme příjem kalorií, abychom zhubli, strádá naše tělo i mozek. Pro mnoho z nás je totiž jídlo formou psychické úlevy, která nám dělá instantně radost. S dlouhodobým kalorickým deficitem pak máme horší náladu, blbě spíme, nemáme dostatek energie a pak samozřejmě kila zdravě dolů nejdou.
Jím málo a pořád nic
V otázce, proč nehubnu, když jím málo, hraje také obrovskou roli subjektivita toho, co je to „málo“. Důležité je uvědomit si, jestli jíme málo v rámci velikostí porcí, počtu jídel během dne, v rámci jednoho týdně nebo měsíce. A pak samozřejmě také to, jestli jíme méně, než nám řekla kalorická kalkulačka, méně, než jsme jedli dřív, nebo dokonce méně, než nám přijde zdravé. Všechny tyto věci vedou k pouze jednomu – ideální energetický příjem každého z nás je úplně jiný a hubnutí není v žádném případě pouze o kaloriích.
Genetika a jojo efekt
Ne každý je geneticky predisponován k tomu, aby snadno zhubl. Biologická nastavená hmotnost se u každého z nás liší, a zatímco některým může být velmi obtížné přibrat, jiní mohou mít problém snížit svou váhu na ideální úroveň. Genetika hraje zásadní roli, ovlivňuje náš metabolismus a predispozice k různým zdravotním stavům.
Jojo efekt je pak fenomén sám o sobě. Jedno je jisté – všechny restriktivní a redukční diety k jojo efektu vedou. Proč? Příklad uvedl v podcastu Petra Havlíčka Fitness007 kulturista Jiří Vacek:
„Zdravá dívka má bazální metabolismus například 1 500 kalorií. Za normálních okolností přijímá 2 000 kalorií denně. Když se rozhodne zhubnout a sníží svůj denní příjem na 1 800 kalorií, její hubnutí se zastaví. Reaguje snížením na 1 300 kalorií, tedy 200 kalorií pod svým bazálním metabolismem. Její metabolismus se postupně přizpůsobí přijímat pouze 1 300 kalorií.“ Dále pak vysvětluje, že dívka byla reálně zdravá ve chvíli, kdy měla příjem 2 000 kalorií. Tím, že se ale její metabolismus adaptoval na příjem pouze 1 300 kalorií, jakmile se dívka vrátí zpět do normálního režimu, logicky přibere ještě nad váhu, se kterou začínala.
Univerzální lék na hubnutí
Univerzální lék na hubnutí zkrátka a dobře neexistuje. Klíčem k tomu, abychom měli zdravou postavu a cítili se celkově dobře a vitálně, je naslouchání vlastnímu tělu. Pokud budeme dodržovat základy zdravého životního stylu jako kvalitně a dostatečně spát, dodržovat pitný režim, vyváženě a nutričně bohatě jíst a denně se aktivně hýbat, naše tělo si samo řekne, co mu chybí, co mu nedělá dobře nebo co by chtělo změnit.
Zdroje: https://www.fitness007.cz/blog/jojo-efekt-jim-malo-ale-nehubnu-pribiram-garance-rychle-shozenych-kil/ https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJM199005243222101 https://jhpn.biomedcentral.com/articles/10.1186/s41043-024-00516-4