Po prvním vyšetření v pneumologické ambulanci poslali lékaři mladou ženu ještě na IKEM na další vyšetření, aby měli jistotu, že je mladá maminka v pořádku. Odborníci ale na nic závažného zprvu nepřišli, a tak měla Kateřina na další kontrolu přijít až za rok.
Nemohla vyjít ani kopeček
Problémy s dýcháním ale neustávaly. „Bylo to jako na houpačce. Někdy mi bylo dobře, jindy jsem nemohla s kočárkem vyjít ani malý kopeček,“ říká žena. Když měla její dcera necelý rok, dýchalo se Kateřině už tak špatně, že se do IKEM raději objednala na dřívější kontrolu. ECHO vyšetření tehdy odhalilo vysoký krevní tlak v plicích.
Vysoký krevní tlak v plicích
„Normální hodnota systolického tlaku je do 30 mmHg. U mě se vyšplhala na 60 mmHG,“ upřesňuje Kateřina, kterou lékaři ihned hospitalizovali. Po několika dalších vyšetřeních se dozvěděla, že má tzv. idiopatickou plicní arteriální hypertenzi – onemocnění, u kterého dochází k abnormálnímu vzestupu krevního tlaku v plicních cévách. Ten brání správnému okysličování krve. „Vůbec jsem tuto nemoc neznala a prvotní informace o ní jsem hledala na internetu, kde jsem našla i skupinu pacientů se stejným onemocněním, s nimiž jsem se spojila. Lékaři mě uklidňovali tím, že se na nemoc přišlo včas, a i když ji nelze vyléčit, existuje terapie, která umí její průběh zmírnit,“ vysvětluje pacientka. S chorobou se nevyrovnávala snadno – i kvůli tomu, že musela doma nechat dceru, kterou v té době ještě kojila. „Nebylo to vůbec jednoduché. O dcerku se sice staral přítel a maminka, odmítala ale umělé mléko. Kvůli léčbě, kterou mi v nemocnici nasadili, jsem totiž musela přestat kojit,“ doplňuje maminka dnes šestileté Emy.
Infuze pumpou a záněty
Kateřina dostávala část léků prostřednictvím podkožních infuzí. „Pravidelně mi je dávkovala pumpa, kterou jsem měla stále na rameni,“ popisuje. S pumpičkou odešla po týdnu domů. Na pravidelné kontroly pak dál docházela do IKEM.
Terapie, kterou podstupovala, fungovala a její potíže s dechem se postupně mírnily. Trápily ji ale velké bolesti, zejména po přepichování pumpy na jiná místa. V místech vpichu se jí navíc tvořily záněty. V té době také často nosila malou dceru, a musela dávat pozor na to, aby se jí pumpa nevytrhla. Po roce a půl se proto po dohodě s lékařem rozhodla pro implantaci pumpy pod kůži v místě břicha. Z IKEM ji na tento zákrok poslali do Centra pro plicní hypertenzi ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Pumpa transplantovaná do břicha
„Do péče si mě vzal pan profesor Pavel Jansa,“ říká Kateřina, která po několika měsících podstoupila operaci. Zákrok dopadl dobře a Kateřině se ulevilo. „Tento způsob léčby je pro mě mnohem pohodlnější. Pumpu v břiše sice cítím, ale nijak zvlášť mě neomezuje. Pan profesor Jansa mi do ní jednou za čtyři týdny doplňuje injekcí lék. Terapii upravuje podle potřeby,“ upřesňuje Kateřina a dodává, že se díky panu profesorovi dostala přibližně před dvěma lety v rámci klinické studie k moderním léčivým přípravkům. Od té doby, co přešla na novou terapii, její potíže s dechem ustoupily a vyjde například bez zastavení více pater, což dříve nebylo možné.
„Bez léčby už bych tady nebyla. Jsem vděčná lékařům i panu profesoru Jansovi z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze za to, že žiji,“ zdůrazňuje Kateřina, která nyní pracuje jako realitní makléřka a aktivně působí ve Sdružení pacientů s plicní hypertenzí. „Snažím se ostatním nemocným co nejvíc pomáhat. Pravidelně se spolu setkáváme a vzájemně si vyměňujeme informace, často i s lékaři. Mně samotné na začátku nemoci také hodně pomohl kontakt s ostatními pacienty s plicní hypertenzí, hlavně po psychické stránce. Našla jsem je na sociálních sítích,“ říká Kateřina. O své nemoci píše také blog s názvem Můj dech – můj život.
Co je plicní hypertenze
- zvýšení krevního tlaku v plicních cévách
- onemocnění způsobuje zúžení a přestavba malých plicních cév, která vede k vzestupu tlaku v plicním oběhu a k dlouhodobé zátěži pravé komory srdeční
- postihuje zhruba 1 % dospělé populace, ve věku nad 60 let je ještě častější
- většina případů (95 %) souvisí s onemocněním srdce a plic
- léčba stojí na kombinaci léků, které vedou především k rozšiřování plicních cév
