Pršelo nám štěstí. Aniž bychom to plánovali, přistáli jsme v Montrealu v době, kdy se tam konal jeden z nejslavnějších jazzových festivalů na světě a my jsme bydleli dvě ulice od centra dění. Kolem pódií jsme museli projít, kdykoliv jsme vyrazili poznávat město, abychom u nich nakonec večer zůstali. Zpěvák PJ Morton či zpěvačka Hannorah se mi dostali pod kůži natolik, že si je pořád pouštím v autě nebo při běhu do sluchátek.
Montreal se zajímavým olympijským stadionem, italskou čtvrtí Little Italy, parkem Mont Royal, pod kterým jsme si dali v restauraci Bílý kůň pivo Bělouš (majitel je Kanaďan, ale má rád Česko), katedrála a hlavně nábřeží nás navzdory mému příšernému dvoudennímu jet lagu nadchl.
VIDEO: Návštěva Kanady očima redaktorky Michaely Bučkové
V Québec City jsme zažili oslavy nejdůležitějšího svátku Canada Day. Hodně jsme se na to těšili, protože je na každém kroku vidět, že Kanaďani jsou na svou zemi pyšní. Nastudovali jsme si program a... začalo lít. V pláštěnce jsme si prošli těch pár atrakcí, které nebyli zrušené, a těšili se, až zase vykoukne sluníčko. Tři dny Québecu se Starým městem připomínajícím Latinskou čtvrť v Paříži, a artisty vystupujícími nedaleko Chateat Frontenac nás bavily. Stejně jako nedaleké vodopády Montgomercy Falls, které jsou větší a méně navštěvované než ty Niagárské. Ovšem stejně krásné. Jejich síla, burácivý zvuk a fakt, že vám stříkající voda totálně zmáčí triko, když se nim přiblížíte, jsou nezapomenutelné.
Ale dost bylo měst. Půjčujeme si auto a vyrážíme podél Řeky svatého Vavřince na východ. Vzdálenosti jsou nekonečné tak, že občas musíme ze svých plánů slevit, protože to, co na mapě vypadá kousek, jsou ve skutečnosti třeba tři hodiny jízdy.
Řeka jako moře
Procházím se po městečku Sainte-Anne-des-Monts, což je brána do Národního parku Gaspesie, a sbírám mušle z Řeky svatého Vavřince. Je tak široká, že na její druhý břeh nedohlédnu, a navíc tu pravidelně nastává příliv a odliv. Břeh omývají vlny jako u moře v Itálii a já nakukuju do dřevěných dřevostaveb nejrůznějších barev a tvarů tak typických pro Kanadu. Jedno mají společné. Na verandě každé z nich vevnitř a často i venku stojí dvě křesílka. Poklidný život východní Kanady.
Celý den lilo. Mezi ranním a odpoledním slejvákem jsme ale stihli oběhnout v mlze krásnou pětikilometrovou túru. „Udržujte padesátimetrovou vzdálenost,“ hlásaly cedule s obrázky losa v parku. Kamzíky z Jeseníků znám, ale že by se mi tady ukázal los, mi přijde dost nepravděpodobné. Ale je tam. A rovnou tři kusy. Pásly se přesně padesát metrů od nás, jakoby znaly pravidla parku. Toho prvního jsme asi naštvali. Otočil se na mě a vrhal pohled, jako já na dceru, když mi nechce pomáhat v kuchyni.
Druhý den jsme konečně zažili pravou Kanadu. Přestalo pršet a my se vydali na dvanáctikilometrovou túru, která měla všechno. Krásné zelené hory, průzračné řeky, chladné jezero Diable, lesy plné kapradí. Los dnes nedorazil, ale našim fotkám nechybělo kýčovité sluníčko.
„Nejkrásnější túra, jakou jsem kdy šel,“ prohlásil syn. „Tady to vypadá jako v Kanadě,“ opakovala jsem já, když jsem se ponořila do chladivé řeky. Natažená na vyhřátých kamenech jsem si pak přála, abych si tuhle chvíli zapamatovala napořád.
Na tulení pláži
Ale jedeme dál. Přes benzinku v horách, která měla v nabídce celkem deset produktů včetně polévky z pytlíku a kávy a byla by ideálním místem pro natáčení hororu, kolem oceánu do městečka Bathurst. „Jdeme na dobrou večeři,“ zavelel manžel a já se už v duchu těšila na rybu přes půlku talíře. Skončili jsme v Pizza Hut, jelikož tady všechny restaurace zavírají v devět.
Další den jsme vyrazili do národního parku, jehož název jsem si zapamatovala až po čtrnáctidenním tréninku: Kouchibouguac na území kmene Mi‘gmaq. Krásné pláže a pulzující ústí řek se zde potkávají s bohatými lesy a mokřady, v nichž se rozhlížejí volavky… Krásné, romantické a odpočinkové. Jenže to už nám v pravidelných intervalech pípají zprávy: „Kde jste?“ „Kdy dojedete?“„Těším se na vás.“ „Má se zkazit počasí.“
Píše nám kamarádka Monika z Halifaxu, emigrantka, která sem odešla v 80. letech. A tak přestáváme hledat kudy dál a vyrážíme za ní. Čtyři dny v Halifaxu jsou relaxační. Dlouho do noci si povídáme a moje osmnáctileté děti hltají příběh emigratky, která utekla před režimem v raném věku… A taky objíždíme okolní pamětihodnosti. Nejkrásnější maják v Kanadě Peggy´s Cove, městečka Lunnengurg a Mahone Bay. Zamilujeme se do poklidné atmosféry Halifaxu, jeho skalnatých pláží, na nichž pozorujeme tuleně, a na jedné z nich, s vodou ledovou tak, že mě bolí mozek, dokonce strávíme odpoledne. A já každé ráno cvičím na terase jógu a vybíhám po silnici vedoucí od Moničina domu podél oceánu na jih.
Nestihli jsme tak čtvrtinu našich plánů, každý přibral nejméně dva kila, přesto se celá rodina shodla, že tohle byla naše nejkrásnější dovolená a že se sem zase vrátíme.Ostatně, Kanada nabízí spoustu zajímavých výletů, třeba i po železnici.
Získejte to nejlepší z Kondice.cz do e-mailu!
- Tipy pro zdraví, krásu i psychickou pohodu
- 2x týdně do vaší e-mailové schránky
- Přihlaste se k newsletteru v horní lište teď hned!
Zdroje:
- Autorský článek
