Mirka Zlatníková: Co vám uteče, když máte malé děti

Seděli jsme spolu na lavičce na Brooklynském mostě. Jedli jsme koblihy a dívali se, jak se na řece East houpají lodě. Kolem se probouzel New York.

„Mami, který věci se ti v životě nesplnily?“ zeptal se mě můj osmnáctiletý syn. Měl za sebou rok na střední škole v USA a já si pro něj přijela, abych se ve čtyřiceti letech konečně poprvé podívala do Ameriky. Čtrnáct dní jsme cestovali a tohle ráno na Brooklynském mostě bylo naše poslední.
– „Chtěla jsem tu žít,“ vypadlo ze mně.
– „A proč jsi to neudělala?“
– „Protože jsi se narodil ty. Zatímco moji spolužáci z vysoké školy vyrazili do světa s Erasmem nebo batohem na zádech, já jsem kojila a prala pleny. Když začali plynně mluvit anglicky a francouzsky, já začala šišlat. Když si zakládali firmy, my jsme spolu mlátili na pískovišti do báboviček…“

Při představě, kolik mi toho v životě uteklo, mi začalo být mně samotné tak líto, že mi vyhrkly slzy do očí. David si toho vůbec nevšímal a dál pokládal zjišťovací otázky.
– „A co jsi tady jako chtěla dělat?“
– „Chtěla jsem jezdit na kole po tomhle mostě. Taky jsem chtěla chodit běhat do Central Parku, prolézt celé Soho a zkoušet  si boty na 5. Avenue. Chtěla jsem strávit půl dne v obrovským knihkupectví a jíst hot dog a koukat na reklamy na Times Square a…“
Znovu jsem začala nabírat.

David vstal z lavičky na Brooklynském mostě, opřel se o rám bicyklu a nechápavě zakroutil hlavou:
-„No, dyť to tady celý týden děláš!“ Údivem jsem otevřela pusu.
No jo, dělám…
A navrch k tomu mám skoro dospělé dítě.

Mirka Zlatníková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.