Když se do něj pořádně ponoříte, vyžene vás zpod klenby rozložitých velikánů až soumrak, a to ještě určitě hned začnete plánovat, kdy se sem zase vrátíte. Areál o rozloze 10 200 hektarů je u nás unikátní tím, že je už od roku 1923 pečlivě kultivován těmi nejschopnějšími českými „lesmistry“ z Mendelovy univerzity v Brně (původně Vysoké školy zemědělské).

Zatímco jinde vznikaly plantáže smrků, sázených v řadách jako kukuřice, tady se k lesu přistupovalo s maximálním citem. Vhodné části byly uchovávány bez zásahů a s přirozenou skladbou dřevin. Postupem času z nich vzniklo dnešních 21 přírodních rezervací a památek plus tři arboreta s unikátními sbírkami vzácných stromů. Protože jde o školní les, není u něj důležité, kolik stromů dodá na pilu. Lesáci toho využívají a systematicky zde budují areál, ve kterém se krása snoubí s užitkem.

Naprostým unikátem pak je Lesnický Slavín – soubor desítek pomníků a pamětních desek, věnovaných českým i zahraničním lesníkům a umělcům i stromům samotným. Není divu, že se na takto pojednanou krajinu jezdí dívat odborníci z celého světa. Především tu však potkáte Brňany: pěšky, na kole či s kočárkem, ale vždy se spokojeným úsměvem.

Dub korkový, citronečník trojlistý

Jedním z nejkrásnějších míst v Masarykově lese je Arboretum Křtiny, do kterého se vstupuje cestou kolem rybníčku obklopeného exotickými stromy. Správu arboret má na starosti lesní pedagožka Ing. Petra Packová, Ph.D. Titul „lesní pedagog“ jsem ještě nikdy neviděl, tak se ptám, co vlastně znamená?

„Lesní pedagog je člověk s lesnickým vzděláním a s absolvovaným kurzem lesní pedagogiky. Mottem lesní pedagogiky je ,O lese učit v lese‘.“

Petra Packová vyrůstala na hájovně u smrkového lesa. „Jak se říká – obzor, který uvidíte prvně jako dítě, se vám vtiskne do srdce. Do mého srdce se rozhodně smrkový les obtisknul. Loni v létě na dovolené jsem objevila nádherné vlhké šťavnaté smrkové lesy v Krušných horách a byla jsem naprosto uchvácena.“

I tady v arboretu je ovšem krásně. Třeba když po dešti stoupá z lesa pára a omamně voní nejrůznějšími pryskyřicemi, listím a jehličím. Jak se podařilo vytvořit takové kouzelné místo?

„Pestré přírodní podmínky tady přímo vybízejí k pěstování druhově bohatých smíšených lesů, v nichž uplatňujeme přírodě bližší modely hospodaření. Navazujeme tak na naše předchůdce, kterým na srdci neleželo jen hospodářské hledisko, ale i krása lesů a jednotlivých míst. Postupně tu vybudovali 56 studánek, 76 památníků a 58 palouků věnovaných významným lesníkům a uměleckým osobnostem.“

K jejím nejoblíbenějším místům patří bučina s dvousetletými buky, kterou ponechávají samovolnému vývoji. „Pokud se chci ukrýt před světem, pak volím skrytou a tajemnou vyhlídku na rybník.“

Na jižní Moravě už zahrádkáři vysazují fíkovníky, zajímá nás tedy, zda také při nové výsadbě počítají s teplomilnějšími dřevinami. „Jistě, snažíme se vnášet i druhy teplomilnější, které budou schopné reagovat na klimatickou změnu. Naposledy jsme na palouku U Jezírka sázeli lísky turecké, kaštanovníky jedlé a na podzim k nim přibydou cedry himálajské, popřípadě atlaské. V arboretu zkoušíme vysazovat i středomořské dřeviny, například dub cesmínový, dub korkový či citronečník trojlistý.“

Petra Packová dodává, že se zatím mohou pochlubit sbírkou 800 cizokrajných druhů dřevin z celého světa.

V Čechách do jiného světa

Nejkrásnější les Moravy jsme tedy objevili – a kterému porostu bychom tento hrdý titul mohli přidělit v Čechách? V každém pří- padě by se na stupně vítězů dostaly Voděradské bučiny. Leží jen necelých 30 kilometrů na východ od Prahy, ale když do nich vstoupíte, ocitnete se v jiném světě.

Nejde pouze o to, že se jedná o největší chráněné území středních Čech, takže se tu můžete pěšky i na kole dosyta vyřádit, případně trochu zabloudit (jsou lidé, kteří chodí do lesa bez mobilu bloudit záměrně). Skvělé je, že tu najdete prastaré bukové porosty, které jsou vesměs svěží a zdravé. Převažující buky, vysoké někdy až 40 metrů (tedy jako Nuselský most), doplňují javory, jedle, modříny, habry a také smrky.

Víte, že tu mají i moře? Ovšem kamenné – složené z bezpočtu žulových balvanů a různých skalních útvarů. Právě odsud pochází i jeden z kamenů v základech Národního divadla.

V horkém létě se můžete svlažit v některém ze sedmi rybníků, které s bučinami hraničí. Čistotu jejich vody potvrzuje i výskyt ledňáčka říčního. A když je chladno, můžete třeba vyzkoušet, jak se jezdí na koni – je tu hned několik rančů. Velkou výhodou tohoto místa je, že se nachází v pouze mírně zvlněné krajině, takže se klidně můžete vydat na výlet i s kočárkem. Třeba na zdejší osmikilometrovou naučnou stezku. Domů vás nezažene ani déšť: vždyť jen kousek od bučin jsou Hrusice s muzeem Josefa Lady anebo Ondřejov se známou observatoří.

Pozor na vlky a bludičky!

Dnes pokládáme lesy za jakýsi „wellness pro duši i tělo“ a snažíme se je chránit; byť momentálně je pohled na velkou část z nich skličující. Ještě před zhruba tisíciletím ovšem byly považovány za životu nebezpečné místo, kde v noci vládnou lidožraví vlci a bludičky.

Dlouho se s lesy zacházelo jako s nevyčerpatelným zdrojem dřeva – až ve 13. století Pražané zjistili, že nemají čím topit, protože ty okolní jsou vytěženy. Tehdy se poprvé začalo do metropole dřevo plavit ve vorech.

V roce 1350 moudrý Karel IV. vydal zákoník Majestas Carolina, ve kterém zakázal neplánované kácení a hlavně vypalování lesů. („Lesuov našich snažnú stráží ode všeho rubánie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovati mieníme a nepoškwrněné věčně je jmieti chtiec.“) Do té doby totiž bylo běžné, že se nové osady a pole zakládaly na vypáleném lese (říkalo se tomu „žďářit“ – dodnes máme v Česku několik Žďárů).

Za husitských časů se poprvé objevil postřeh, že čím hůř se daří zemi, tím lépe se vede lesům. Každá větší válka či „morová rána“ totiž měly za následek vylidnění velkých částí země, kde pak mohl pár let v poklidu růst přirozený les. V největší míře k tomu došlo po třicetileté válce, kdy na našem území zanikla třetina vesnic.

Se vzrůstajícím blahobytem však lesy mizely jako sníh na jaře: nejrůznější hutě, sklárny a jiné podniky hltaly kvalitní tvrdé dřevo v obrovském množství. V 16. století byly například Orlické hory prakticky zcela holé. Řada hutí kvůli tomu zde i v jiných podhůřích krachovala. Nejlépe se tehdy dařilo lesům církevním – muži a ženy v kutnách plánovali lesní hospodářství na staletí dopředu (doufejme, že se k tomu nyní, kdy církev dostala lesy v restitucích zpátky, zase vrátí).

Poučíme se od Josefa II.?

Teprve za Marie Terezie a Josefa II. se lesům začalo vést lépe. Tereziánský lesní patent přikázal, že větší lesy musejí mít odborné lesní správce, také byla zakázána pastva dobytka v lese (okusoval pupeny a sazenice).

Spolu s vyhubením vlků u nás se ale neobyčejně přemnožili divočáci, kteří ničili úrodu i mladý les. Císař Josef II. tehdy přikázal divočáky vystřílet. Na chytrou černou zvěř se šlo zhurta: sedláci utvořili rojnici, kterou nadháněli prasata před pušky panstva. Pak byli divočáci v postavení mimo zákon (kromě obor) až do roku 1947, kdy znovu začala jejich nyní vrcholící éra škůdců. Přes dobrou vůli z nejvyšších míst se česko-moravsko-slezským lesům dařilo prabídně a koncem 18. století byly naše země historicky nejméně zalesněny.

Uhlí zachránilo dřevo

Naše lesy vlastně zachránily až doly; hlavně ty na Ostravsku. Uhlí totiž bylo výhřevnější a levnější než dřevo, proto po něm podnikatelé sáhli raději.

Po vzoru saských lesníků potom zhruba od roku 1800 ovládly české holiny plantáže smrků (prořezávky mladých smrčků z nich u nás pomohly zavést tradici vánočních stromečků). Podle zákona z roku 1852 pak měli lidé víceméně volný vstup do lesů všech majitelů, ovšem nesměli tam bez povolení sbírat houby, maliny aj. Na svoji dobu to bylo velmi pokrokové nařízení, jehož obdobu třeba ve Velké Británii přijali až v roce 2000.

Nedá se ale říci, že by uhlí zachránilo lesy definitivně – pořád tu byly pokusy o zvýšení těžby, která například v roce 1860 došla až na Praděd.

Šampiony jsou Finové

Jaký je stav českých lesů nyní? Situaci naznačuje pár údajů: tři čtvrtiny porostů jsou jehličnany, polovinu všech stromů tvoří smrky. Naopak vítěz „kategorie listnáčů“ buk má jen asi devět procent ploch. Je jasné, že se musí rychle něco udělat, jinak se na hory i doliny vrátí holiny.

Nejvíce lesů má nyní Liberecký kraj (45 procent plochy) a Karlovarský kraj (44 procent), nejméně má Praha (10,6 procenta) a Středočeský kraj (27,5 procenta). Do hry se vrací církevní a šlechtické lesy – například Colloredo-Mansfeldové mají 16 500 hektarů lesa, Schwarzenbergové 10 500 ha a česká katolická církev 120 000 ha.

Ještě pro úplnost – zalesnění Česka je asi čtyři procenta pod průměrem Evropské unie. V té vede Finsko (73 procent lesů), na chvostu jsou Nizozemsko s Velkou Británií (11 procent).

Bojujeme o každý strom

Do bitvy o opětovné zalesnění „hřbitovních“ smrčin se už pustil kdekdo: počínaje firmou Škoda Auto, jež už vysadila přes milion sazenic, a konče chataři, kteří na svých minipozemcích vysazují ovocné stromy. Největší lesní plochy má ve správě státní podnik Lesy ČR. Ten vloni vysadil 74 milionů sazenic a letos se chystá vetknout do půdy rekordních 85 milionů malých stromků. „Momentálně sázíme v průměru 67 procent listnáčů a 33 procent jehličnanů. Jde o pestrou směs stromů – lípy, duby, habry, jedle, javory, modříny, smrky, buky, olše, borovice aj.,“ vysvětluje generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.

Doufejme, že se správcům lesních ploch podařilo namíchat ten správný „stromový koktejl“, který odolá suchu, vichřicím, povodním, broukům, prostě kalamitám všeho druhu. Koktejl funkčně podobný tomu, jaký tu byl, než první člověk prvně zaťal sekerou…

Arboretum ve Křtinách provádí „průzkum bojem“. Jak se asi povede zde vysazeným lískám tureckým či cedrům himálajským?

Do vyschlého a poničeného lesa přibyla další sazenice doubku. Držme jí palce, ať je z ní pořádné dubisko! „Mottem lesní pedagogiky je ,O lese učit v lese‘,“ říká Petra Packová, která spravuje hned tři arboreta

Kam do lesa?

DIVOKÁ ŠÁRKA

Romantické údolí skrývá snad vše, co si můžete přát. Od rozeklaných skal přes louky a lesy až po příjemné starosvětské koupaliště. A pozor – stále jsme v Praze!

ŠUMAVA

V největším zalesněném území střední Evropy se budete cítit jako někde na Klondiku. Zlato tu sice není, zato ale krásné lesy i jezera.

JIZERSKÉ HORY

Zajeďte si sem na týden – nudit se nebudete. Stačí si projít pestrou nabídku zdejších naučných stezek.

BRDY

Tady to možná dost lidí nezná. Díky vojenskému prostoru, který zde dlouho byl, tu však naleznete lesy téměř neporušené.

KRUŠNÉ HORY

Ponořte se do voňavých smrkových lesů, které vás budou provázet až na hraniční hřeben s Německem.

ARBORETUM V CHUDENICÍCH

Málo známé arboretum nedaleko Švihova sloužilo původně jako školka pro pěstování dřevin. Řada stromů pochází z Ameriky.

NOVOHRADSKÉ HORY

Kde jinde na vás čekají hned dva pralesy? A k tomu božský klid – sem jezdí hlavně turističtí labužníci.

ČESKÁ KANADA

Drsná krajina jako stvořená pro drsné turisty. V pěkně hlubokých lesích se tu dá i zabloudit.

KŘIVOKLÁTSKO

Tady jsou ještě hvozdy skoro jako za Přemyslovců. Není divu, že zdejší krajinu miloval Ota Pavel.

VELKÝ BLANÍK

Krásné hluboké lesy střeží spánek českých rytířů. Moc tu nehlučte, ať je neprobudíte!

LUŽICKÉ HORY

Ideální lesy pro výlety na kolech i pěšky. I tady jsou stoupáky, ne však tak drastické jako třeba v Krkonoších.

BÍLÉ KARPATY

Jako by tu příroda z rozmaru vytvořila svoji vlastní verzi anglického parku…

MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP

Díky hadcovému podloží tu rostou trpasličí formy stromů – to se jen tak nevidí.

BESKYDY

Husté lesy vás zavedou na Pustevny či na druhou stranu na Slovensko.

Voděradské bučiny voní vlhkým přirozeným lesem. Ale pozor na dobré obutí, mech může klouzat!

ŽELEZNÉ HORY

V rezervaci Lichnice- -Kaňkovy hory najdete ještě původní porosty buků a olší.

PODYJÍ

Podél řeky Dyje se rozprostírají lesy, na které lidská ruka po desítky let nesáhla.

LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Poznejte kouzlo lužních lesů kolem řeky Moravy – od „normálních“ lesů se dost odlišují.

HRUBÝ JESENÍK

Na vysokých stráních se skvěle daří hustému lesu, který místy přechází až v prales. Můžete tu potkat kamzíka!

NÍZKÝ JESENÍK

Hluboké hvozdy jesenického podhůří mají pro milovníky lesů jednu specialitu: vzácný jesenický modřín.

POODŘÍ

Kousek od Ostravy se skrývá unikátní biotop řeky Odry. Projděte se jejími meandry pod korunami stromů.

ŽĎÁRSKÉ VRCHY

Vzhůru na Žákovu horu, kde jsou ještě zbytky prastarého jedlobukového pralesa!

STROMOVKA

Jedno z míst, kde se v Praze nadechnete lesního vzduchu. Původně královská obora, teď skvělé místo pro sport i procházky.

Zdroje: Autorský článek, Květy 24/2021

Autor: Ivo Bartík