Úklid nás provází po staletí, a byť i on podléhá trendům, stále jsme to převážně my, nikoliv zástupci chytré inteligence, kdo čas od času musí vzít do ruky hadr a kbelík s vodou.

Kořeny této činnosti lze vysledovat až ke starým Bybyloňanům, kteří začali vyrábět cosi jako mýdlo ze směsi živočišného tuku a popela z dřevěného uhlí. Z období asi 2800 př. n. l. pocházejí například hliněné nádoby, na jejichž stěnách byly nalezeny zbytky tohoto čističe. Různé následující hygienické prostředky obsahovaly rostlinný olej a alkalické soli, jíl či písek.

Primitivní formy košťat a kartáčů vyráběli už Mezopotámci, aby odstranili nečistoty z podlah a jiných povrchů v domácnostech. Mořské houby se používaly k čištění v mnohem ranější historii, než ve které vznikly ty umělé. Historici poukazují na to, že starověké civilizace dostatečně dbaly na čistotu svoji i svého okolí a k dramatickému poklesu hygienických standardů došlo zejména až v období středověku.

Tehdejší ulice mnohdy bývaly jednou velkou páchnoucí skládkou, neexistovala kanalizace, v důsledku toho se také objevilo mnoho nemocí. Není divu, když někteří Evropané ještě v 16. století používali coby čisticí prostředek, třeba i na prádlo, odstátou lidskou moč. Britské Museum of the Home podává důkazy o tom, že zamoření štěnicemi se mj. řešilo pomocí masti z pečené kočky, žloutků a tuku, jíž se pečlivě potíral nábytek.

Pračka s dřevěnými tyčemi

Jakmile vědci ve druhé polovině 17. století začali prokazovat spojení mezi hygienou a obranou proti nemocem, přístup k udržování čistoty se výrazně změnil. Podobně jako kuchařky s recepty začaly vycházet návody, jak si vyrobit nejrůznější čisticí prostředky.

Koncem 18. století získal Henry Sidgier první patent na pračku, která používala rotující bubny. Byla vybavena rukojetí pro otáčení oblečení, dřevěné tyče uvnitř házely prádlem sem a tam, což představovalo doslova revoluci v praní. První moderní vysavač vynalezl Hubert Cecil Booth v roce 1901 a o šest let později představila společnost Scott Paper Company první papírové utěrky, aby se pomohlo zabránit šíření choroboplodných zárodků z látkových ručníků na veřejných toaletách.

V přibližně stejnou dobu už byla na světě díky Josephu Listerovi první antiseptika. Tento lékař totiž objevil, že kyselina karbolová zabíjí bakterie a její použití před, během a po operaci vede k významnému snížení infekcí. Karbolové mýdlo bylo pro širší veřejnost představeno v roce 1894 a stalo se nepostradatelným při koupání, praní prádla i čištění koupelen.

Spolu s evolucí úklidových pomůcek a nástrojů nastal vývoj „úklidového personálu“. Sluhové a různí pomocníci bývali součástí domácností již od starověku, postupem času přestávali být výsadou extrémních boháčů a stávali se součástí i průměrně situovaných domácností. Velký technologický pokrok, který s sebou přinesl automatické pračky, sušičky, myčky nádobí a další spotřebiče, usnadnil úklid domácnosti a zároveň mnohde eliminoval potřebu hospodyně.

Jak často měníte povlečení?

Současné možnosti úklidu domácnosti jsou takřka neomezené, zvláště během pandemie a po ní dosáhly vrcholu. Reklamy na čisticí prostředky patří k těm nejčastějším, nejrůznější videa na YouTube či TikToku, v nichž „uklízecí influenceři“ dávají tipy, jak co nejefektivněji udržovat pořádek, zase k těm nejsledovanějším.

Podle jednoho z průzkumů Nielsen Admosphere utratí Češi za čisticí prostředky do domácnosti v průměru 427 Kč měsíčně. Z pravidelných činností, zejména tedy těch vykonávaných několikrát týdně nebo i denně, vede mytí nádobí (93 %). V této frekvenci je u nás obvyklé i vynášet odpadkové koše, zametat podlahu, čistit kuchyňskou linku nebo prát.

K nejčastějším činnostem vykonávaným jednou týdně se řadí výměna ručníků a osušek a dále také typické „víkendové činnosti“ jako utírání prachu, mytí koupelny, vysávání, vytírání podlahy nebo mytí toalety.

Mezi spíše měsíční úklidové činnosti patří hlavně výměna ložního prádla (i když skoro třetina lidí ho vyměňuje dvakrát nebo třikrát do měsíce), dále například mytí lednice, trouby nebo zrcadel. Čtvrtletní činnosti, tedy ty, které pravděpodobně připadají na sezonní úklid, jsou hlavně mytí oken a praní záclon a závěsů.

Díky různým statistikám máme i dobré srovnání se zahraničím. Podle údajů Lifestyle Cleaning Services například nejdéle uklízejí v Rusku (průměrně 5 hodin týdně), Brazilci nejvíce kašlou na ekologii (75 % preferuje silné chemické detergenty), Číňané nejvíce nesnášejí úklid kuchyně a až 90 % Francouzů při úklidu poslouchá hudbu. Japonci milují technologické novinky, 85 % Američanů si při úklidu (často nahlas) sumíruje své myšlenky a 75 % Britů sympaticky přiznává, že úklid víceméně šidí, ten velký provádějí pouze, když očekávají nějakou návštěvu.

Na druhé straně Britové, Američané i Australané věnují nadstandardní péči svým autům a v průměru polovina všech respondentů z těchto zemí uvedla, že svého plechového miláčka myjí alespoň jednou týdně.

Hybaj po matice uklízet!

Jedničkou v současných technologických úklidových vymoženostech je Japonsko. Není snad den, aby na svět nepřivedlo novou vychytávku usnadňující péči o domácnost. Zná mini pračku – snadné ruční zařízení vážící 200 g a disponující výkonem plnohodnotné pračky. Zamíříte jím na konkrétní odolné skvrny a ony zázrakem zmizí.

Super sací čistič Iris Ohyama je zase malý přístroj na odstraňování prachu vybavený nejmodernějšími funkcemi, jako je například senzor detekující nejjemnější prach. Má také barevný světelný indikátor, který ukazuje, jak čistý je pokoj. Dokáže prý odstranit 98 % prachu v místnosti za 3 minuty.

Oblibu si získal třeba i čisticí míč Mocoro Robot. Malá chlupatá uklízecí koule se kutálí po podlaze a čistí těžko dostupná místa. Průměrný dům zvládne za tři hodiny… Čistotou pověstné Japonsko však zdaleka nespoléhá pouze na technologie. Výchova k pořádkumilovnosti a uklízecím dovednostem je i pevnou součástí tamních školních osnov. Po vyučování děti neodcházejí domů, ale popadnou kbelíky, hadry, mopy a košťata a učitelé určí, kdo bude uklízet chodbu, schodiště nebo třeba záchody. Není divu, že většinu návštěvníků této země udiví v první řadě pořádek, který v ní panuje.

Autor: Judita Bednářová

Zdroje: Autorský text, Květy 6/24