V současnosti není mnoho jedinců s globálními vizemi. Nejlépe je to vidět na sociálních sítích: rozruch budí krátkodeché senzace, zatímco nad skutečně důležitými otázkami budoucnosti naší planety většina lidí jen rezignovaně mávne rukou. Ne tak Ing. Bernard Zich, křepký „skoroosmdesátník“. Své celoživotní úspory vložil do stavby budovy, která má přitáhnout všeobecnou pozornost k zamyšlení nad jeho názorem, že právě v tomto desetiletí se rozhoduje o budoucnosti lidstva. Jeho maják vypadá jako veselá stavbička vhodná třeba do akvaparku. Je však plná nejrůznějších symbolů, které je třeba návštěvníkům pečlivě vysvětlovat.
Určitě by mohla být turistickou atrakcí Troubska. Stane se však i majákem, který přitáhne vědce, experty a myslitele, pro něž je tu připraven meditační prostor a školicí zařízení? To je mimochodem v podobě obří ryby, která má střešní tašky-šupiny a hřbetní ploutev z nerezové oceli. Bernard Zich celou střechu sám sestavoval. Dnes je v ní restaurace. Také symbol.
Žijeme v klíčové době
Bernard Zich je ze stavařské rodiny. Jeho otec byl před válkou ředitel stavební části firmy Baťa a po válce postavil ve Zlíně jeden z prvních paneláků u nás. Pan Zich vystudoval stejný obor, po roce 1968 tři roky studoval ve Švédsku, ale na pokyn úřadů se musel vrátit do Československa. Tady se zabýval urbanistikou, lokalizací dálnic, výzkumy dopravy apod. V roce 1990 se pustil do podnikání – založil železářský velkoobchod, který teď vede jeho syn.
„Už aspoň padesát let je ale hlavním námětem mých úvah a snah problém světové populace,“ říká. „Jde o to vymyslet, jak vyřešit současnou situaci. Lidstvo si vůbec neuvědomuje, v jaké době se teď nacházíme. Když jsem se narodil, žily na světě asi 2,3 miliardy lidí. Dnes už je to přes osm miliard!“ připomíná a dodává: „Ten počet začíná být neúnosný. Hrozí apokalyptická třetí světová válka nebo epidemie po způsobu dávných morových ran. Shoduji se v tom s experty, kteří tvrdí, že teď už nejde o to, zda přijde katastrofa, ale kdy.“
Na základě statistik OSN a dalších pramenů pan Zich vytvořil několik variant budoucnosti lidského rodu (blíže na webu www.majakcivilizace.cz). Nejpravděpodobnější je podle něj pokračování dosavadního vývoje daného soupeřením supervelmocí a řadou menších válečných konfliktů. „Ty supervelmoci se ale mění, podívejte se na BRICS. Dosud to byl spolek Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, teď ale přibírá další země a brzy bude zřejmě zahrnovat více než polovinu obyvatel a obyvatelného území Země,“ upřesňuje. „Do pozadí pak ustupuje možnost kontinentálních unií. Velká Británie opustila EU a třeba panafrická unie, propagovaná Muammarem Kaddáfím (bývalý libyjský vůdce – pozn. red.), vlastně ani nevznikla.“
Světová unie moudrosti
Podle značně donkichotské představy Bernarda Zicha by lidstvo zachránilo „globální sjednocení světa, které by v blízké budoucnosti umožnilo zlatý věk prakticky bez válek“. Dává tomu pravděpodobnost 22 procent a OSN přitom pomíjí jako „bezmocné“. „Ať už si konečně lidstvo uvědomí, že musí zmoudřet a postupovat rozumně!“ zní hlas volajícího na poušti.
Naše země bývala na podobné hlasy v minulosti vcelku úrodná. Děti se ve škole učí o králi Jiřím z Poděbrad, který chtěl sjednotit veškeré křesťanstvo, o jednotnou Evropu usiloval hrabě Coudenhove-Kalergi. Po jistou dobu byla živá myšlenka panslovanské unie, tu ale Poláci i Češi zavrhli. Z dnešního hlediska je roztomile bizarní nápad Jana Ámose Komenského, který chtěl dát každému tureckému „nevěřícímu psovi“ do turečtiny přeloženou Bibli s tím, že po jejím přečtení se Turek stane křesťanem a bude po válkách.
Bernard Zich by za účelem prosazení svých myšlenek rád založil Světovou unii moudrosti. Dosud založil jen Ústav ochrany civilizace, který však pro nedostatek financí vyvíjí minimální činnost. „Chtěl bych, aby do unie vložili peníze největší podnikatelé a vstoupila do ní většina států světa,“ nastiňuje. „V unii by vznikla rada, která by pak řešila největší globální problémy.“
Jaké myšlenky by přitom měla uskutečňovat, najdete opět na zmiňovaném webu. Většina z nich zní rozumně, i když někdy jde o kopání do otevřených dveří, třeba v případě požadavku přechodu na obnovitelné zdroje energie, prodlužování životnosti výrobků, ekologizace dopravy apod.
Migranti nás ochrání?
V jiných nápadech páně Zichových se ovšem skrývá čertovo kopýtko. Požadavek „zajištění celoplanetární bezpečnosti vytvořením nadnárodních sil rychlého nasazení“ vypadá dobře, stejně jako požadavek omezení soukromého vlastnictví palných zbraní. Ona světová armáda by však byla spíše světovou Cizineckou legií.
„Byla by vytvořena z migrantů, kteří by tak získali vhodné zaměstnání,“ dozvídáme se. „Jednotlivé státy by pak mohly zrušit své armády a ponechat si jen policii. Světová armáda řízená unií moudrosti by zasahovala jen v krajních případech, jako třeba byla genocida ve Rwandě. Samozřejmě by pomáhala při živelních pohromách a podobných katastrofách. Hlavně by však garantovala celosvětový mír, v jehož rámci by se mohly všechny státy rozvíjet podle svých představ. Na rozdíl například od Evropské unie, kde je hodně věcí diktováno shora.“
Kde by měla tato armáda základny? Hlavně prý na vhodných ostrovech. Myšlenka je to zajímavá, ale tak trochu připomíná tu éru starého Říma, kdy většinu legií tvořili barbaři, kteří dosazovali i sesazovali císaře podle svých potřeb.
Tak vypadá třetí světová
Dost ale suchých úvah, vydejme se na prohlídku „mluvící“ stavby. „Maják symbolizuje vývoj civilizace zhruba od roku 1550, tedy od časů renesance,“ popisuje Bernard Zich. „Každé dva centimetry výšky znamenají jeden rok. Křivka zdi představuje vývoj populace, která prudce narostla, ale v budoucnu se ji snad podaří stabilizovat.“
Pro pochopení mozaik na majáku připomínajícím vodojem by asi bylo dobré dát na web něco jako výklad. Podobně jako v gotických katedrálách má totiž i tady téměř vše nějaký skrytý význam. Jsou tu zobrazeny jak války proběhnuvší (třicetiletá, napoleonské, první a druhá světová), tak děsivá vize třetí světové. Jednotlivé velmoci jsou zachyceny nejen formou medailonů se znaky jejich měn a dalšími symboly, ale i okny různě velkými podle velikosti jejich populace. S tím má Bernard Zich nyní problém, protože Indie lidnatostí předstihla Čínu, zatímco jeho okna stále tvrdí opak.
Nechybí ani představa o jednotlivých uniích, z nichž ovšem vznikla jen ta evropská. Pojednána tu je s lehkou ironií – představuje ji byrokratický oslík s razítkem.
Šéfe, hurá, nespadlo to!
Uvnitř majáku je několik pater sklepení, jež také mají svoji symboliku. To první ukazuje, na jakou úroveň bychom spadli po třetí světové válce: vrátili bychom se do doby otrokářské. „Chci sem dát lavice a organizovat besedy, přednášky apod. Vejde se sem na padesát lidí,“ říká Bernard Zich. „Mělo by to tu především sloužit k setkávání a přemýšlení. I nějaké víno by přitom mohlo být.“
Stěny podzemí jsou vyzděny z parádních historických cihel-půdovek. „Vybíral mi je na skládce jeden hrabě, který neměl důchod a takhle si přivydělával,“ líčí.
O patro níž je úroveň doby kamenné, kam bychom spadli po jaderné válce či mega-epidemii.
„Klenba je přečnělková, taková se dělala před šesti tisíci lety,“ vysvětluje vizionář. „Ta naše je ale zpevněná betonem. Dělali mi ji Ukrajinci, kteří vždy když sundali část bednění, tak půl hodiny počkali a pak nadšeně hlásili: „Šéfe, nespadlo to!“ Obavy z neobvyklého díla zřejmě zedníci zaháněli po východním zvyku, což dosvědčuje baterie lahví od vodky.
Z temných hlubin doby kamenné stoupáme do jednotlivých historických epoch počínaje renesancí a konče současností. Jsou symbolizovány jak tvary oken, tak materiálem podlah – v nižších patrech dřevo, ve vyšších mramor. Schody do nejvyššího patra, tedy do budoucnosti, symbolicky nejsou dodělány.
Na malém balkonu čeká bonbonek celého majáku – mozaika zobrazující apokalyptický boj křesťanství s islámem. Bohužel se ale prý už jednotlivá sklíčka odlupují a hrůzný výjev bude třeba opravit.
Dvě stovky od studentky
Na podlaze v jednom z pater majáku je z mramoru vyvedená vlajka navrhované Světové unie moudrosti. Je na ní Země a Měsíc, jejž prý už brzy ovládneme. V nejvyšším patře vidíme nedokončenou meditační plošinu z nerezových trubek, která by měla být pod střechou majáku.
Na dokončení stavby Bernard Zich neúspěšně sháněl peníze, kde se dalo, oslovil třeba i 50 českých miliardářů. „Odepsali mi jen čtyři, všichni tvrdili, že nemají peníze. Jediný sponzorský dar mi před časem dala jedna studentka: dvě stě korun. Hledám teď aspoň několik spolupracovníků, kteří by mi pomáhali se sháněním financí, rozvinutím mých myšlenek a jejich propagací,“ říká Bernard Zich.
Maják přeplněný symbolikou by si péči zasloužil. Aspoň jako doklad odvahy vizionáře, který se pokouší napravit běh věcí tohoto světa. Ve svém snažení je mimochodem Bernard Zich zcela osamělý, jeho maják, stejně jako řada jeho myšlenek nemají u nás ani v zahraničí obdoby.
Autor: Ivo Bartík
Zdroje: Autorský text, Květy 36/23 http://www.majakcivilizace.cz/