Těžko bychom hledali jiný symbol zobrazovaný napříč historickými epochami i kulturami celého světa. Existuje asi 171 různých řečí, které mají výraz pro magického draka. Způsob, jak je zobrazován, a hlavně nakolik je považován za bytost dobrou, nebo zlou, ovšem od jedné kultury ke druhé značně kolísá. Jedna věc ale všechny rozmanité druhy draků spojuje: mají vlastnosti skutečných živých zvířat a jejich magické zásahy do přírody i lidského světa jsou reakcí na to, jak se k sobě navzájem nebo k okolní přírodě chovají lidé. Drak je tedy jakýmsi symbolem a ochráncem mravních imperativů, které máme v obavách před jeho strašlivým hněvem dodržovat, anebo – jako je tomu v českých pohádkách – ztělesněním zla, proti němuž je mravné bojovat.

Mezi hadem a lvem

Vůbec první dochovanou zmínkou o magické bytosti připomínající draka je nápis na hliněné tabulce v nejstarším psaném jazyce – sumerštině – z doby před čtyřmi tisíci lety. „V těchto starověkých textech je označován za magickou bytost s nadpřirozenými schopnostmi, jež v sobě spojuje atributy hada i lva. Sumerové, kteří žili na území dnešního Iráku, draka považovali za symbol moudrosti a nadpřirozené schopnosti působit na živly a ochraňovat před zlem lidské bytosti, které žijí poctivě a jsou prospěšné přírodě i ostatním ve společenství,“ říká v rozhovoru pro britskou rozhlasovou stanici BBC profesor historie Středního východu z americké University of Michigan Jay Crisostomo.

Jedním z nejznámějších draků sumerské mytologie je Mušmachchu se sedmi hlavami. „Asijští draci tedy nejenže nedští oheň a síru ani neunášejí princezny, ale jsou naopak posvátnými bytostmi, které se i bez křídel vznášejí po obloze, prostupují mezi mraky a způsobují vítr přinášející životodárnou vláhu dešťů. Jsou symbolem štěstí a požehnání,“ dodává.

Na jihu Číny a v severovýchodní Asii draci kromě atributů hada a lva podle jeho slov získávají i rysy mořských netvorů, jejichž původ vědci přisuzují obřím krokodýlům nebo dravým rybám.

Světy plné draků

Ve staré řecké a později římské mytologii je role dračího symbolu nejednoznačná. Nejrůznějších draků tu totiž vystupuje značné množství, někdy jako posvátné bytosti a vykonavatelé vůle bohů, jindy v pozici strážců pokladu. Najdou se tu ovšem i draci ničící vše živé a symbolizující zlo a zmar.

„Nejproslulejší z řeckých draků je známý z mýtu o zlatém rounu, který tento legendární poklad hlídá, aby byl nakonec přemožen jedním z prvních drakobijců, což je pojem, který hraje velkou roli zejména v evropské mytologii,“ vysvětluje Jay Crisostomo. Upozorňuje při tom na zajímavou skutečnost, že draci byli v evropských pohádkách a mýtech nejprve dlouho považováni za exotické bytosti pocházející ze vzdálených zemí v Asii a Africe, až později se jejich pomyslná bydliště přemístila blíž, nejčastěji na vrcholy hor a do rozeklaných skal s mnoha jeskyněmi. Podle profesora je vzájemný vliv mýtů z různých kultur na symbolu draka sice patrný, ale přesné cesty, kam kořeny té které pověsti sahají, není možné zmapovat.

Strašlivou a všemocnou bytost rozsévající smrt a neštěstí, jak si draka představujeme v evropských pohádkách, jako první v dějinách připomíná chetitská dračí obluda Illujanka. To byl podle pověstí obávaný agresivní mořský drak, jehož hlavní vlastností i zbraní byla všežravost, tedy na co přišel, to sežral. Není bez zajímavosti, že šlo o prvního draka, který bydlel v jeskyni, což je atribut, který je typický i pro jeho soukmenovce z evropských mytologií včetně té české.

Od svatého Jiří k Bajajovi

Obrazy sedmihlavého draka nebo stohlavé saně, jak je důvěrně známe z českých mýtů a pohádek, jsou částečně inspirovány starými slovanskými pověstmi, ovšem jejich výsledná podoba a vlastnosti byly zformovány nebo upraveny křesťanstvím. V Bibli je drak chápán jednoznačně jako symbol zla a chaosu, souputník satana a ďábla. Až překvapivě mnoho svatých se stalo světci právě díky tomu, že zvítězili nad zlým drakem a ochránili tak národ před zkázou. Jeho porážka je prokázaným a posvěceným důkazem hrdinství i v pohádkách, kde úspěšní drakobijci zpravidla získali za vítězství i sladký bonus v podobě poloviny království a sličné princezny. Tak jeho třeba Bajaja v pohádce od Boženy Němcové.

O tom, že mýtus o této bájné bytosti na svých nevyzpytatelných cestách světem zapustil kořeny i u nás, svědčí kromě pohádek nejen brněnský „drak“ zavěšený v průjezdu Staré radnice, ale také moderní socha draka před stejnojmenným loutkovým divadlem v Hradci Králové.

Zdroje: Květy 04/24, https://www.google.com/search?q=Jay+Crisostomo%2C&rlz=1C1ONGR_csCZ1071CZ1071&oq=Jay+Crisostomo%2C&gs_lcrp=EgZjaHJvbWUyBggAEEUYOdIBBzMxMWowajeoAgCwAgA&sourceid=chrome&ie=UTF-8