Můj pohyb

Pohyb je pro mě způsob, jak na sobě pracovat, vystupovat ze své komfortní zóny, být připravená na výzvy, dobrodružství a život, který mě baví a naplňuje. Dává mi možnost sdílet sportovní zážitky se stejně naladěnými přáteli, z ničeho se nepo.rat (protože když se nevydaří závod, není to konec světa, ale začátek nového dobrodružství), být sama se sebou, užít si meditaci v přírodě nebo sportovní svátky v podobě závodů. Díky sportu jsem překonala spoustu těžkých životních situací a nebojím se říci, že je součástí i mé duchovní cesty. Skrze tělo k duši.

Moje jídlo

Jídlo je pro mě radost, potěšení, jsem gurmán a potrpím si na kvalitu. Je to palivo do nádrže – to co budu dolévat, takový budu podávat výkon – ve sportu i v běžném životě. To co jím, se přímo odráží na mém zdraví. Udržení postavy k tomu samozřejmě patří – ale to je jen vedlejší produkt, nikoli primární cíl. Moje strava je víceméně low-carb, stavím ji na kvalitních základních potravinách – alfou a omegou mého jídelníčku jsou kvanta zeleniny, vajíček, tučných sýrů, smetany a ořechů. Maso nejím úplně denně, ale vybírám si kvalitu. Semtam si dám nějaký ten ořechový dortík, hořkou čokoládu, výjimečně i dobrou zmrzlinu, nefiltrované pivo nebo skleničku bílého vína.

Moje práce

Moje práce je můj koníček. Poslání lékaře je pomáhat lidem – ale tato pomoc může mít mnoho podob. Vážím si moderní medicíny, která zachraňuje životy, ale cestu ke zdraví má každý ve svých rukou sám. Medicínu založenou na důkazech jsem už přenechala jiným a mojí cestou se stala medicína individualizovaná, s osobním a celostním přístupem a citlivostí ke každému jednotlivému příběhu. Snažím se inspirovat své klienty ke zdravému životnímu stylu, pomoci jim vyřešit zdravotní problémy, nasměrovat je k prevenci, pohybu a kvalitní výživě. A protože si myslím, že autorita lékaře by měla být především autentická, tak to co lidem radím, také sama žiju.

Moje já

Jsem Vodnář, s rozevlátou divokou duší a srdcem dobrodruha. Mojí zásadou je, že v životě nejde o výkony, o medaile, ale především o zážitky. A to platí nejen ve sportu. Snažím se žít přítomným okamžikem – stejně jeden z nich bude v životě ten poslední a to, kdy protneme cílovou pásku našeho života, nevíme. Nemá smysl spěchat, ale užít si cestu a výhledy do okolí. Mám svůj život ráda. Se zákrutami, roštím, které jsem cestou musela prolézt, s tím, že jsem mockrát nemohla najít v mlze cestu. To k tomu patří, protože jen skrze tyto zkušenosti poznávám sama sebe. A to je to kouzlo dlouhých tratí, výzev a dobrodružství života. Baví mě to.

Zdroje: Autorský článek, Kondice 2/2024, Hana Štefaničová