Asi nejvíce touží po jaru lidé v zemích, kde se v zimě světla dostává nejméně. Na Islandu je jeho vítání oslavou návratu Slunce, které po dlouhých, mrazivých a temných měsících konečně vyjde nad obzor. Jedním ze zdejších rituálů je společný výlet na vrchol nejbližšího kopce nebo hory a vyčkávání na vytoužený okamžik, kdy poprvé, byť zatím jenom na pár hodin vyjde a ozáří okolní zasněženou krajinu.

Děti ve školách už dlouho předtím malují na papír zlatavé usměvavé sluníčko s velkýma očima, vystřihují je a připínají si je na oblečení jako symbol blížícího se jara. Právě o prvním dni, kdy po zdánlivě nekonečné polární noci vyjde Slunce, pojednává největší množství zdejších tradičních pohádek a lidových písniček.

Skákání přes oheň

V týdnech, kdy je tma nejhlubší, nahrazuje Islanďanům světlo a teplo ze slunečního svitu tajemné divadlo polární záře, o níž legendy vyprávějí, že je předsunutým poslem Slunce. Na svědomí ji podle nich mají duše předků, které se vznášejí a tancují na obloze. Podobně je tomu i v dalších místech, kde vládne v zimních měsících polární noc, například ve Finsku, Grónsku, Norsku, Švédsku nebo na severu Ruska.

Jedním z rituálů oslavujících jaro uctívaných v germánské a severské tradici, je prastarý pohanský svátek Ostara, což je vlastně obdoba našich Velikonoc. Svědčí o tom už jeho samotný název, který je v mírně pozměněné formě dodnes používán v němčině (Ostern) a angličtině (Easter). Jde o oslavu jarní rovnodennosti a slaví se kolem 21. března. Pohané věřili, že právě tehdy nastává magický okamžik, kdy zima a tma přenechávají místo ohni a Slunci.

Podobně jako u našich Velikonoc i na dalekém severu je jedním z hlavních symbolů zrození nového života vejce malované červenou barvou, která je považována za barvu života. Také při Ostaře přináší podle legendy velikonoční vejce zajíc, který je symbolickým ztělesněním pomocníka bohyně Ostary a vrací ranní světlo zpátky na oblohu.

Při oslavě Ostary se lidé oblékají do červených a zelených šatů, zapalují velké ohně jako při našich čarodějnicích a chodí a tancují kolem nich. Vrcholem svátku je rituální skákání mužů přes oheň, což symbolizuje odvahu, vášeň, očistu a znovuzrození životních sil v čele se Sluncem.

Ocet a zrcadlo

Očistné skákání přes oheň zahajuje exotický svátek vítání jara v Íránu, který se v této zemi slaví v den jarní rovnodennosti a symbolizuje začátek nového roku zvaného Nourúz. Nejstarší člen rodiny tradičně přivítá nový začátek předčítáním úryvku z koránu a všechny postupně obdarovává sladkými zákusky. Děti symbolizující plodnost a novou budoucnost dostávají při této příležitosti také stříbrné a zlaté mince nebo drobné dárky.

Při oslavách nesmí na slavnostní tabuli chybět sedm předmětů: naklíčená pšenice jako symbol znovuzrození, sladký pudink z pšeničných klíčků coby znak hojnosti a bohatství, česnek vyjadřující lékařství a pevné zdraví, sušené divoké olivy značící lásku, koření sumaq symbolizující vítězství boha nad ďáblem, jablka zastupující krásu, lásku a plodnost a miska s octem považovaným v Íránu za magickou tekutinu trpělivosti, moudrosti a dlouhověkosti.

A to ještě zdaleka není všechno: na stole mají rovněž pevné místo kvetoucí hyacinty a hořící svíce, stejně jako zrcadlo odrážející podle legendy veškerou radost a slávu nadcházejícího nového roku.

Svátek bláznovství a svobody

Obřadní očistný oheň je hlavním atributem vítání jara také v Indii, kdy se po celé zemi rozhoří rituální hranice a pějí se ódy na všemocného dárce a stvořitele života Višnua. U ohně je zakončena oslava prvního dne svátku indického vítání světla na konci tunelu, který nese název Holí a slaví se vždy v den úplňku.

Po nočním tančení a zpívání kolem ohně, které se nezřídka protáhne až do východu Slunce, teprve začíná ten pravý jarní rej provázený nespoutaným veselím a bohatými hostinami. Hinduistické oslavy jara jsou jediným dnem v roce, kdy jsou si v tamní kastovní společnosti všichni bez rozdílu rovni a výjimečně přestává platit i většina dalších nepsaných společenských pravidel.

K bujaré zábavě neodmyslitelně patří i pití tradičního magického nápoje z mléka, cukru a hašišové pasty, který svými povzbudivými účinky ke všeobecnému veselí a bláznovství výrazně přispívá. Není divu, že lidé po celé zemi vycházejí do ulic, házejí po sobě bláto a navzájem se polévají vodou obarvenou na červeno.

Orgie vody a barev

Zajímavé paralely s našimi pohanskými velikonočními zvyky nabízí také vítání jara a nového roku v jihovýchodní Asii v zemích s převládající buddhistickou vírou. Slaví se tu vodními orgiemi, které jsou symbolem požehnání, vzájemně sdílené úcty a očištění. Podstata tohoto rituálu je prostá: lidé vycházejí do ulic, parků a na břehy řek či jezer a každého, koho potkají, polijí od hlavy až po paty vodou a pomazávají barevným křídovým prachem.

Při tomto svátku, slaveném nejdivočeji a nejintenzivněji v Barmě a Thajsku, podobně jako u našich oslav jara, má vzájemné polévání vodou symbolicky očistný smysl. Po návratu domů si všichni musí podle tradice promočené šaty svléknout a odhodit, protože buddhisté věří, že by jim v novém roce přinesly neštěstí, smůlu a nemoci.

V sousedním Nepálu se při oslavách jara označovaných jako Oranžový svátek všichni zúčastnění místo polévání vodou navzájem pomalovávají oranžovou barvou považovanou za symbol požehnání, mládí, plodnosti a zdraví. Na rozdíl od Indie, kde si lidé vylepšují náladu hašišovým nápojem, se v Nepálu pije alkoholický drink ze zkvašené rýže vzdáleně podobný pivu i silná pálenka rakší.

Místní dobře vědí, že trochu se v tento den opít není vůbec na škodu, zvláště pokud se někdo plánuje přihlásit jako dobrovolník ke krvavému rituálu, při němž mu následně bráhmani obřadně propíchnou jazyk velkým hřebíkem. Takto „požehnaní“ vyvolení mají podle legendy po smrti zaručený vstup do hinduistického ráje a jejich odvaha přináší štěstí a bohatství celé zemi.

Po vzoru Krista Spasitele

Zřejmě nejkrvavější a nejmorbidnější podobu má vítání jara na Filipínách, konkrétně ve starobylém městečku San Fernandu. Svátek je inspirován křesťanstvím a legendou o utrpení Ježíše Krista, jenomže evropskému chápání této víry je na hony vzdálený.

Při této přinejmenším specifické oslavě Velikonoc se mladí muži z města i blízkého okolí do krve bičují a poté se nechávají přibít hřeby na dřevěný kříž, aby dokázali odolnost, odvahu a nekonečnou sílu víry.

Na filipínském ostrově Marinduque se pro změnu během pašijového týdne odehrává divoký festival jara nazvaný Moriones. Jeho součástí je pestrý průvod mužů s barevnými dřevěnými maskami. Ty představují přísné tváře římských vojáků s urputnými výrazy, kteří hledají v souladu s příběhem staré legendy jednookého vojáka Longina. Přísahají mu pomstu za to, že propíchl svým kopím bok Kristovi přibitému na kříž, a ukrátil mu tak utrpení, jež mělo vykoupit hříchy celého světa.

Třešničkou na pomyslném velikonočním dortu je řádění mladíků během Popeleční středy, kdy vycházejí do ulic a na mořské pláže, kde v žertu straší a vyplácejí každého, kdo jim padne pod ruku.

Svoji tradiční, byť značně úsměvnou oslavu příchodu jara a nového roku, už mají letos za sebou Vietnamci, protože ji slaví na přelomu ledna a února. Místní vítají lunární Nový rok divokými a nesmírně hlučnými ohňostroji, házením dělbuchů a každá rodina vyzdobí svoje obydlí rozkvetlou větvičkou broskvoně nebo meruňky.

I ve Vietnamu se při této příležitosti hojně holduje alkoholu a pojídá kandované ovoce. V zemi, kde jsou jinak po celý rok přísně zakázány hazardní hry, je v tento svátek výjimečně tolerují a místní, kteří jsou náruživými hráči, toho jaksepatří využívají.

Jak se slaví u protinožců

Zatímco na severní polokouli se každoroční vítání jara uskutečňuje od ledna do dubna, u protinožců je to pochopitelně úplně naopak. Čas, kdy po zimě a dlouhých nocích přichází více světla, všechno se zazelená a rozkvetou květiny, připadá na období, kdy je u nás podzim, a slaví se většinou během září.

V Austrálii jsou oslavy poněkud civilnější a mají podobu rodinného setkávání, velkolepých hostin a několikadenních festivalů, kde všichni přítomní hodují, poslouchají hudbu a společně zpívají. Ideálním místem na oslavu australského „jara“ je město Perth na pobřeží oceánu.

Na nádherných písčitých plážích se tu pořádá Festival jara proslulý nevázanou atmosférou s nabitým programem koncertů, divadelních představení a diskoték. Vítání jara si festivaloví návštěvníci zpestřují očistnou koupelí v mořských vlnách.

Autor: Ondřej Mrázek

Zdroje: Květy 10/24, autorský text