Muž, který to umí v kuchyni, je výhra

Muž, který umí vařit, je žádaným „zbožím“, mužství totiž není jen o tom mít dobrou práci a naditou peněženku, ale také o dobrém vychování. A jakže souvisí vychování s vařením? Jednoduše, muž, který to v kuchyni umí, ukazuje, že nepřichází do vztahu jen s nároky, ale umí být pokorný, trpělivý a gentleman. Je to muž, který dohlédne dál, než je pocit moci spojený s finanční převahou.

Naučit se vařit vyžaduje určitou míru trpělivosti a pozornosti k detailům. Pokud je typem, který se vědomě zabývá procesem přípravy jídla, je pravděpodobné, že je trpělivý, a to se rozhodně přenese i do jeho vztahu k ženám: bude mít trpělivost ženu pochopit a správně s ní zacházet.

A třešnička na dortu? Bude organizovaný a metodický téměř ve všem, co dělá. Těžko bude typem, který by udržoval nepořádek. Praxe z mytí nádobí při a po vaření ho naučila víc než dost. Pokud zrovna neopatří mezi ty, který jednou nebo dvakrát za rok chce udělat ženě radost tím, že uvaří a zůstane po něm v kuchyni Armageddon. V ten moment sice my ženy útrpně poděkujeme za „krásné překvapení“, ale po celou dobu večeře se jedním okem v hrůze díváme na spoušť v kuchyni.

Lepší kuchaři jsou muži

Možná si budete říkat, že feminismus už zasáhl moc daleko, když ženeme muže do kuchyně. Zkuste si ale odpovědět na otázku, proč jsou nejlepší kuchaři světa muži? Když se podíváme do historie, tak muži jako živitelé museli být za svou práci placeni jako profesionálové. Žena doma v kuchyni dělala vždy zadarmo, ale muž si za stejnou práci (mimo domov) vymohl plat. A práce, která vyžadovala enormní nasazení a byla časově náročná, nebyla nic pro ženy, které se musely starat o děti. Proto máme dnes ty nejlepší kuchaře jen mezi muži. Zároveň to ukazuje i na to, že muži vařit umí.

Vaření není nic, čemu bychom měli vlohy od přírody, ale je to dovednost, kterou se člověk učí v průběhu života. Mohou být muži, kteří si neuvaří ani špagety a stejně na tom mohou být některé ženy. Přesto, když budeme genderově trochu nekorektní, se autorka textu přiklání k tomu, že muži mají pro vaření lepší předpoklady.

Muži jsou totiž odvážnější a nebojí se experimentovat. My ženy držíme v ruce recepty a kuchařky (dnes už mobily s videi), ale muž se toho nebojí. Nemá zapotřebí úzkostlivě vše odměřovat a vážit a často tak dojde k lepším a zajímavějším kulinářským výsledkům.

Dalším důvodem může být, že vaří s láskou. My ženy neseme na svých bedrech každodenní vaření, často ve spěchu a nezřídka mícháme omáčku s nechutí a představujeme si, jak by bylo lepší si zajít na jógu nebo na procházku než denně otročit. Muž, který uvaří jednou za čas, si to vyloženě užívá. Je to pro něj víc koníček než povinnost a vybírá si ty pokrmy, které ho baví dělat. A protože má ego, dá si záležet na tom, aby se to opravdu povedlo. A co teprve, když přijde od ženy nebo od celé rodiny pochvala za vykonané dílo.

Autorský text