Je považovaná ze nejlepší hráčku tenisu všech dob. Martina Navrátilová, jméno známé po celém světě. Cesta na sportovní vrchol pro ni byla tou snadnější životní etapou.

Sebevražda otce

Narodila se v Praze roku 1956 jako Martina Šubertová. Pochází z Řevnic. Rodiče se rozvedli, když jí byly tři roky a její táta spáchal o šest let později sebevraždu. „Nevěděla jsem, že můj táta spáchal sebevraždu. Bylo mi tehdy devět let a jak můžete říct devítileté holce, že se její otec zabil,“ svěřovala se Navrátilová v pořadu 13. komnata. Maminka se znovu vdala. Vzala si tenisového trenéra Navrátila, po kterém nevlastní dcera převzala příjemní, a který stál u zrodu její hvězdné kariéry. Co se doopravdy stalo, se dozvěděla až ve svých třiadvaceti letech.

Ne, že by komunistické Československo bylo tehdy Miroslavi Navrátilovi nijak vděčné, že na tenisovém kurtě vychovává špičkovou tenistku. Naopak socialistické zřízení nerado vidělo, že Martina jezdí na turnaje do kapitalistických zemí, a vedení strany jí začalo dělat problémy.

Osamocená v USA

Bylo jasné, že jestli chce uspět, musí pryč. A byl to Miroslav Navrátil, kdo pomohl své dceři odejít. „Já byla vždycky rebelka. Nedokázala jsem poslouchat, dělat věci kvůli nařízení, bez toho, abych chápala, proč to mám dělat…Chtěla jsem běhat po Řevnicích a hrát tenis, ne sedět a poslouchat páprdy,“ vzpomínala Martina.

V roce 1975 jí „páprdové“ zatrhli výjezd na US Open do Ameriky. A to byla poslední kapka. Nakonec se do USA dostala, ale už tam také zůstala. „A pak, kdybychom ti někdy třeba volali a přemlouvali tě, ať se vrátíš zpátky, tak nám nikdy nevěř a nedělej,“ byla jedna z posledních slov před emigrací otce Navrátila, který ji varoval, že komunisté mají svoje taktiky a nahrané prosby rodiny jsou jednou z nich. Martina dodneška lituje let, které nemohla strávit se svými nejbližšími, zároveň se jí konečně otevřely dveře do světa. Ale začátky nebyly jednoduché.

Ve vysněné Americe na ní nikdo nečekal s otevřenou náručí. Američanům nebyla sympatická, přišla jim moc tvrdá, neženská a cizí a vyčítali jí, že přibrala. Dokud byla dívkou z komunistické země, psali o ní hezky, jak se stala Američankou, psali o ní „že je „baculatá“. Což je dnešní optikou, kdy k nám z USA přišla celá hyperkorektnost a každé kilo navíc se v současné době oslavuje, dost paradoxní.

„Já měla tvrdou hru, ale lidsky jsem tvrdá nebyla…Ta kritika médií pro mě byla důkazem toho, že novináři hodnotili jen to, jak vypadám a ne to, jaká doopravdy jsem. Bylo mi to líto.“

Homosexuální orientace a rakovina

Kromě vzhledu se Martina potýkala s další komplikací, a to byla její homosexuální orientace.  Společenská atmosféra nebyla k menšinám rozhodně tak přátelská jako dnes. A jak to o sobě zjistila? „V podstatě jsem to věděla vždycky…Vždycky mě přitahovaly ženy.“ Jak vysvětluje, nešlo jen o fyzickou atraktivitu. „Mě ženy přitahují hlavně psychicky a emocionálně.“ Mnohem těžší, než to přiznat celému světu, ale bylo říct to rodině.

Mezitím v Československo rodina bojovala s důsledky Martininy emigrace a bylo to k nevydržení. Nakonec se rodiče i s její nevlastní sestrou Janou vydaly také do Ameriky a papaláši byli rádi, že se problémové rodinky zbavili, takže jim ani nebránili. A tam se také dozvěděli, že Martina žije se ženou.

Její táta šílel, vyhrožoval jí, že špatně dopadne a dával si to za vinu. Není se co divit. Odchován komunismem, měl pocit, že je to důsledek špatné výchovy. Nakonec se rodiče s Martininou orientací smířili. Další z překážek byla překonána. Ale to netušila, že nejtěžší část svého života má teprve před sebou.

V roce 2010 jí byla diagnostikovaná rakovina prsu, která se o 13 let později vrátila a k tomu se přidal i karcinom hrtanu. Jako všechny překážky v životě, i tuhle se jí podařilo překonat. Podstoupila léčbu včetně ozařování a s úlevou mohla prohlásit, že je vyléčená.

Zdroj: Wikipedia, Publikace 13. komnata, Česká televize, Praha 2008