Počátkem 20. let 20. století zuřila v bolestně se rodícím Sovětském svazu krvavá občanská válka mezi rudými, bojujícími o kontrolu nad územím nově vzniklého bolševického státu, a bílými, kteří se jim v tom za každou cenu snažili zabránit. Absolutního chaosu využívaly skupiny anarchistů, pašeráků, banditů a lupičů, z nichž nejobávanější řádily v multikulturním černomořském přístavním městě Oděsa, považovaném za kolébku ruského podsvětí i písňové kultury, která byla jeho neoddělitelnou součástí.

Tamní četníci byli na tyto bandy, které se do jejich města sjížděly z celého státu, krátcí. A tak Lenin rozhodl o vyslání elitních moskevských oddílů tajné policie, jejichž úkolem bylo Oděsu od kriminálních živlů jednou provždy očistit. Jednou z agentek mířících na divoký jih země byla i Maria Klimová. Dostala rozkaz vetřít se do přízně nejobávanější bandy obzvláště krutých a nelítostných hrdlořezů zvané Černá kočka a podávat zprávy o tom, kde se ukrývají a co mají právě za lubem. Její životní příběh, který se stal inspirací pro text slavné hospodské písně, připomíná detektivní román.

Koťátko od tajné policie

V originále kriminálnického šansonu o nesmírně šaramantní, ale zároveň kruté a nelítostné krasavici, před kterou se s respektem a hrůzou skláněli i ti nejobávanější zločinci, se hlavní hrdinka nejmenuje Máňa, ale Murka, což je výraz, který v sobě ukrývá hned několik různých významů: hovorovou variantu jména Maria, něžné oslovení milenky kočičko, koťátko… Anebo do třetice urážlivou přezdívku pro tajné agentky z Moskevské služby pro boj s organizovaným zločinem označované zkratkou MUR.

Maria Klimová odpovídala všem těmto označením najednou. Krátce po svém příchodu do Oděsy na jaře roku 1921 dostala za úkol vetřít se do přízně obávaného šéfa tamního podsvětí Vasji Brillianta, který si vysloužil svou kriminálnickou přezdívku tím, že vyloupil oděskou banku a jeden z ukradených briliantů nosil až do smrti zasazený do velkého zlatého prstenu.

Murka, respektive Máňa, věděla, že má slabost pro alkohol, zbraně a krásné ženy. Aby si v podsvětí vytvořila správnou reputaci, podnikla nejdříve několik krvavých loupeží a nájezdů na policejní stanice, při nichž bez milosti zastřelila každého, kdo se jí připletl do cesty. Potom několik nocí divoce slavila v barech a luxusních restauracích, kde se scházela oděská galerka, aby na sebe upozornila. Brilliant její lest neprohlédl. Pozval ji do svého tajného úkrytu v honosném paláci na mořském pobřeží za městem, zamiloval se do ní a učinil z ní vůdkyni své bandy.

Velké odhalení

Nejriskantnějším bodem celé operace bylo vymyslet pro mladou agentku falešnou identitu, která by mezi protřelými zloději a vrahy nevzbudila podezření.

Máňa se vydávala za Marusju Nikiforovou, bývalou milenku ukrajinského anarchisty Nestora Machna a zakladatelku Černé gardy, neslavně proslulé teroristickými útoky proti carské a později i sovětské moci. Využila přitom skutečnosti, že slavný anarchistický pár musel nedávno uprchnout před pronásledováním ze Sovětského svazu a skrýval se na neznámém místě v Rumunsku. Jenomže právě tato lest se jí nakonec stala osudnou.

Bandité totiž udržovali čilé styky s rumunskými černomořskými přístavy, odkud ve velkém pašovali zboží i zbraně. Při návštěvě Constanty se náhodou setkali se skutečnou Marusjou Nikiforovou a informovali o tom Vasju Brillianta právě v době, kdy čekisté zmařili několik velkých loupeží, takže bylo jasné, že v bandě pracuje udavač. Máňa marně zapírala, přísahala a vykrucovala se – Vasja Brilliant ji vlastnoručně zastřelil. „No tak vidíš, Máňo, přeci jsme tě lízli, tohle jsi nám holka, dělat neměla! Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly, teď dostaneš mordu do těla,“ zpívá se o tom ve slavné písni.

Záhada s kabelkou

Proslulou baladu o lásce, zločinu a zradě, která má v Rusku více než 20 různých verzí, považují mnozí za plod městského folklóru, ve skutečnosti ji ale na motivy skutečné události napsal oděský novinář, spisovatel a básník Jakov Jadov, blízký přítel literátů Ilfa a Petrova nebo Konstantina Paustovského.

Předobrazem Máni byla podle něj devatenáctiletá herečka s kriminální přezdívkou Dora, která děsila svou krutostí a krvelačností celou Oděsu nejdříve jako lupička a podvodnice, po zatčení a podepsání spolupráce jako nemilosrdná vyšetřovatelka bolševické tajné policie. V obou životních rolích střílela každého bez varování a za život podle vyprávění pamětníků zabila stovky lidí.

Vloni se v ruských médiích objevila zpráva o tom, že badatelé v oděském muzejním archivu našli kabelku s věnováním „Miláčkovi od Murky“, datovaným rokem 1941. To by svědčilo o tom, že se skutečné Máně nakonec podařilo před bandity uniknout.

Lidovka od Včeličky

A jak se píseň o královně oděského podsvětí dostala do Čech? Bylo to již krátce po jejím vzniku na přelomu 20. a 30. let, kdy ji v přístavních putykách Oděsy zaslechl během svého zdravotního pobytu u Černého moře český dobrodruh, cestovatel, malíř, muzikant a básník Antonín Eduard Včelička, známý jako Géza Včelička. Text volně přeložil do češtiny a jako vášnivý tramp ji zpíval u táborových ohňů na řece Sázavě. Tak se stalo, že zlidověla i u nás.

Autor: Ondřej Mrázek

Zdroje:Květy 15/2021 http://www.radioservis-as.cz/archiv10/40_10/40_tema.htm