Touha po láskyplné blízkosti partnera, něžném pohlazení, ale ani sexuální apetit u zdravých lidí nezávisí na věku, nýbrž na vzájemné empatii. To, co by osamělým starším ženám usmýkaným životem nebo rezignovaným seniorům mohlo znít jako otřepaná fráze, potvrzují nejnovější vědecké studie.

Láska kvete v každém věku. Platilo to vždy, ovšem v dnešní době, kdy se stále více lidí udržuje ve fyzické a psychické kondici i po šedesátce nebo sedmdesátce, to platí dvojnásob.

Jsou mezi námi šťastlivci, kteří se v mládí zamilují a žijí se svou láskou nerozlučně až do smrti. Je ovšem stále více těch, kteří žijí v manželství nebo partnerském vztahu trvajícím dlouhá desetiletí už jen tak ze zvyku, i přesto, že city už dávno vyprchaly a jejich soužití je čistě formální, nebo si dokonce po té době kvůli prokletým stereotypům pořádně lezou na nervy.

Nemají prostě sílu se z nefunkčního vztahu vymanit a vybočit ze zajetých kolejí, takže žijí sice v páru nebo rodině, ve skutečnosti jsou ovšem permanentně osamocení, nabroušení, mrzoutští a zapšklí.

A potom je tu stále početnější skupina těch, kteří se po padesátce nebo šedesátce rozvedli či přišli o partnera. Někteří z nich nikdy nepřestanou truchlit po zašlých časech a zařeknou se, že už chtějí být navždycky sami,  mnoho dalších se ale na stará kolena rozhodne udělat krok do neznáma a pokusí se najít novou lásku. A s ní i nový život.

Všechno začíná dotyky

Touha po doteku někoho blízkého, objetí nebo alespoň pohlazení je pro člověka nejen přirozená, ale zároveň blahodárně působí na jeho fyzické i psychické zdraví. Hodně osaměle žijících nebo ovdovělých starších lidí, kteří už nemají sílu, energii ani chuť k seznamování, sice sdílí svou lásku se zvířecími miláčky, plnohodnotný láskyplný vztah tím ovšem nenahradí.

„Lidská kůže je největším a nejcitlivějším orgánem našeho těla. Sociální izolace a absence doteku milované osoby je pro člověka dlouhodobě stresující a může vést až k depresím a odevzdání. Dotyk patří k nejpodceňovanějším smyslům a pocitům života,“ uvádí v rozhovoru pro britskou rozhlasovou stanici BBC psycholožka Natalie Bowlingová z Londýnské univerzity Goldsmiths. Podle jejích slov jde o nenahraditelnou formu kontaktu a komunikace nejen u lidí, ale u všech živých bytostí. A to už od narození nebo fakticky od třetího měsíce těhotenství matky.

„Už ve formě plodu žije malý človíček v hřejivém objetí matčiných orgánů a uvědomuje si její blízkost. Proto je tak důležité, aby hned po porodu ucítil její hruď a tlukot srdce, což je rytmus, který mu je povědomý,“ vysvětluje vědkyně, jež se společně s kolegy podílela na nedávném výzkumu účinků dotyků i dopadů jejich absence.

„Jestliže člověk v dětství nemá možnost zažít láskyplný dotyk, velmi obtížně se u něj rozvíjí laskavost, vřelost, soucitnost a schopnost zažívat a navazovat blízkost a citovou intimitu,“ dodává. Lidské tělo má podle ní na kůži šest až deset milionů dotykových senzorů a účinek doteku člověk pocítí nejprve v mozku, který tento vjem zachytí pět setin sekundy předtím, než jej vnímá na kůži.

Léčivá síla dotýkání

Fyzický kontakt, dotýkání nebo objetí jsou většině z nás jednoduše příjemné. Vědci ovšem v posledních letech provedli hned několik výzkumů, při nichž se snažili zjistit, jestli na nás mají dotyky účinky, které lze racionálně analyzovat a popsat.

„Fyzický kontakt pomáhá navazovat a uchovávat silné sociální vazby, výrazně zlepšuje duševní rovnováhu a pohodu, kromě toho ovšem zásadním způsobem upevňuje i fyzické zdraví,“ potvrzuje profesor sociální vědy na stejné univerzitě, sociální neurolog Michael Banissy, autor nedávno vydané publikace s názvem Kdy se dotýkáme s podtitulem Od podání ruky k objetí.

Shrnuje v ní nejnovější výsledky, k nimž dospěli vědci z oborů psychologie, sociologie, neurovědy, epigenetiky a kvantové fyziky. Ve stručnosti lze podle něj konstatovat, že dotýkání, které je nám příjemné, dokáže měnit chemické složení krve, pomáhá účinně tlumit v genofondu informace, které jsou nosiči genetického zatížení nemocemi, a naopak probouzí a posiluje ty, jež působí jako startéry uzdravování.

„Dotek pomáhá uvolňovat stres, celkově zklidňuje organismus a redukuje psychickou únavu. Bylo vědecky prokázáno, že dotýkání zásadně ovlivňuje i krevní oběh a posiluje celkovou imunitu. Nedostatek dotyků naopak způsobuje nebo zesiluje stavy úzkosti,“ dodává Michael Banissy. Přidává ještě dobrou radu pro ty nejnesmělejší: „Nemáte-li nablízku nikoho, s kým byste se mohli navzájem dotýkat, ani ho nechcete hledat, zajděte alespoň na masáž.“

Nebojte se lásky

Každému je asi jasné, že navzdory prokázaným léčivým účinkům masáže, dotýkání a objímání se s člověkem, který je blízký našemu srdci, v sobě nese přece jen o hodně hlubší, byť méně sofistikovaný zážitek. Jediným způsobem, jak se osamělý stárnoucí člověk může pokusit takový plnohodnotný zážitek okusit, je dodat si odvahy, vystoupit z vlastního pohodlí a soukromí a pokusit se najít možná svou poslední životní lásku.

„Je úplně pochopitelné, že ne každý, kdo zůstal z nějakého důvodu po šedesátce sám, dá na doporučení, aby začal v tomto věku hledat nový vztah. Muži mívají problémy s potencí, ženy ztrácejí sebevědomí, že už zdaleka nevypadají tak atraktivně jako před lety. Kdo to ale zkusí a svoji pozdní lásku najde, potvrdí, že to rozhodně stálo za to,“ říká v rozhovoru pro deník The Guardian psycholožka a vztahová koučka Jo Hemmingsová.

Podle ní je výhodou hledání lásky v pokročilejším věku skutečnost, že většina lidí má už srovnané priority. Na rozdíl od ztřeštěného mládí si mnohem lépe uvědomují, co je pro ně na partnerovi nebo partnerce nejdůležitější, a na čem jim zase tak moc nesejde. Navíc nejsou vystaveni tlaku k založení rodiny.

„Smyslem mojí práce je přesvědčovat lidi, že osamocením nic nezískávají, ale ztrácejí. Zásadní pro úspěch ovšem je nehledat nového partnera hned po rozchodu s tím bývalým, abyste si do nového vztahu nepřenášeli stereotypy a problémy z toho minulého. Kromě toho si musíte věřit,“ zdůrazňuje.

Vytyčte jasné hranice

Pro hodně lidí po šedesátce je problematická už samotná představa, že by se měli seznamovat jiným způsobem než v mládí. Natož pomyšlení na to, že budou muset komusi, koho ještě ani neznají, poslat svou fotografii. A už úplně se vyděsí, když jim někdo poradí, že v současné době jsou nejúčinnějším způsobem seznamování internetové aplikace.

Výhodu mají bezesporu ti, kteří udržují čilé sociální kontakty a chodí do společnosti. Není nad to seznámit se přirozeně, na procházce, na koncertě nebo třeba v divadle. Co ale dělat v případě, že žijeme izolovaně a z nejrůznějších důvodů zkrátka společnost nevyhledáváme?

„Hodně pomůže oslovit blízkého přítele nebo přítelkyni, aby vám při zvládání nuancí jednotlivých aplikací poradili, vyfoti- li vás na profilovou fotografii a krátce vás popsali tak, jak vás vidí oni,“ navrhuje Jo Hemmingsová. Pokud totiž lidé v pokročilém věku vyplňují do profilu svou charakteristiku, mají podle ní většinou tendenci být k sobě neúměrně kritičtí a podceňovat se.

„Na internetu sice máte největší šanci najít novou lásku, ovšem v prostoru seznamování se skrývá i značné nebezpečí. Proto si ještě dříve, než začnete, vyjasněte, jakou formu vztahu hledáte, a stanovte jasné hranice, kam až chcete zajít, co ještě budete na druhém tolerovat, a co už ne,“ radí manželský poradce Andrew G. Marshall v podcastu BBC s názvem Smysluplný život.

Zároveň je podle něj dobré připravit se na možnost, že můžete sedět hodinu u kávy s člověkem, který už daný den absolvoval podobných schůzek třeba pět. „A určitě je napoprvé lepší nechat se pozvat na kávu než na honosnou večeři. Kávu dopijete jedna, dvě, ale jít s někým neznámým na večeři, znamená, že nebudete moct schůzku okamžitě přerušit v případě, že na vás protějšek nebude působit dobře,“ dodává Andrew G. Marshall.

Netlačit na pilu

Velmi častou chybou při seznamování seniorů na internetových seznamkách je, že v počáteční euforii z velkého počtu lidí, kteří o ně jeví zájem, příliš lpí na korespondenci a ta je nakonec pohltí.

„Nemá cenu vysedávat dlouhé hodiny u počítače a odpovídat tak nějak víceméně ze slušnosti každému, kdo vám napsal. Ve chvíli, kdy máte pocit, že ten, s kým se seznamujete, je vám sympatický a mohl by být tím pravým nebo tou pravou, je mnohem lepší domluvit si s ním schůzku nebo si s ním alespoň popovídat po telefonu či přes videohovor. Podle hlasu se o něm dozvíte mnohem více,“ vysvětluje Andrew G. Marshall a zdůrazňuje, že tak jako tak je nejlepší se osobně setkat.

„Pokud vás první pokusy o seznámení na internetu odradí a tento způsob seznamování vám přijde poněkud ztřeštěný, nedá se nic dělat. Naděje na setkání s ideální pozdní láskou je sice mocnou motivací, i tady ale platí, že nejhorší ze všeho je tlačit na pilu,“ upozorňuje. V takovém případě je podle něj lepší soustředit se na činnosti, které vás v životě naplňují, chodit na procházky a mezi lidi, působit otevřeně a společensky a na všechny kolem se nemračit, ale usmívat se.

„Možná, že k vám bude osud milostivý, a zdánlivě náhodou se vaše cesty protnou s někým, o kom v duchu tajně sníte,“ povzbuzuje Andrew G. Marshall.

VĚDĚLI JSTE?

Pozdní lásky slavných

O tom, že zamilovat se ve stáří není jen hříšnou marností moderní ztřeštěné doby, ale že láska přichází v každém věku, často i tehdy, kdy ji nejméně čekáme, svědčí osudy mnoha známých spisovatelů a hudebníků. Jak tvrdil už anglický romanopisec a dramatik John Galsworthy, „láska nemá věk ani hranice a nezná smrt“.

Přímo legendární je osudové milostné vzplanutí geniálního německého básníka Johanna Wolfganga Goetha. Ten se ve svých 72 letech zamiloval do sedmnáctileté Ulriky von Levetzow. Podrobnosti o jejich vztahu se dozvíte v rubrice Velká výročí 2024 na str. 32–35. Další známou osobností, která se na stará kolena vášnivě zamilovala, byl hudební skladatel Leoš Janáček. Bylo mu už přes šedesát, když se zakoukal do Kamily Stösslové mladší o 37 let. Jeho pozdní láska byla vášnivá, po seznámení s ní v lázních Luhačovice překonal tvůrčí krizi a začal chrlit jednu úspěšnou skladbu za druhou.

Podobně jako u Goetha byla láska podle historiků pravděpodobně jednostranná a Janáčkovy city zůstaly neopětovány . Kamila za svým ctitelem na jeho naléhání v roce 1928 přijela na Hukvaldy, tehdy čtyřiasedmdesátiletý nešťastně zamilovaný génius ovšem po několika dnech ulehl s těžkým zápalem plic a zemřel na selhání srdce. Teprve ve svých šestašedesáti letech poznal svoji životní lásku také nedávno zesnulý filmový režisér a držitel Oscara Jiří Menzel. Slavné ocenění shodou okolností dostal o jedenáct let dříve, než jeho budoucí manželka Olga Kelymanová přišla na svět; vdávala se za něj jako šestadvacetiletá. Do té doby byl zapřisáhlým starým mládencem, který si ze ženatých kamarádů utahoval a tvrdil, že by nikdy nevyměnil svobodu za čisté ponožky.

Proč je dotýkání tak zdravé

■ Pocit harmonického fyzického kontaktu, vzájemného doteku, polibku či objetí spouští vylučování hormonů radosti a zdraví.

Hormony jako serotonin, oxytocin, vasopresin, dopamin, ale také růstový hojivý hormon nejen ovlivňují naši náladu, ale také redukují bolest a celkově zklidňují mysl.

■ Objetí či polibek zvyšují naši odolnost a celkovou imunitu. A to hned dvěma směry. Jednak vnitřně pomocí působení výše zmíněných hormonů, které eliminují stresové hormony blokující imunitní systém. A rovněž vnější cestou fyzického kontaktu, při kterém zdravě trénujeme svou primární imunitu při dávkovaném předávání virů a bakterií, kterých je kolem nás více než lidské populace. 

■ Objetí a polibek harmonizují a ukotvují naše vztahy. Každý máme jiný „jazyk lásky“, někdo více slovní ujištění, jiný dotyk, třetí dárky… Pokud svůj ranní pozdrav a večerní přivítání obohatíme o pevné objetí, podpoříme tím vzájemné partnerské, ale i celkově rodinné napojení. 

■ Pevné objetí a políbení snižuje zatížení stresem i krevní tlak a celkově pomáhá v procesu uzdravování civilizačních chorob. Ty totiž do vysoké míry souvisejí se stresovým zatížením. Podle některých studií má tělesný kontakt výborný vliv na redukci stresu, úzkosti a napětí díky snížení hladiny stresových hormonů, jako jsou kortizol, adrenalin a noradrenalin.

Autor: Ondřej Mrázek

Zdroje: Autorský text, Květy 6/24