Ženy lépe snášejí bolest i únavu
Nepochybně může někdo tvrdit, že muž je silnější a tím je biologicky dané, aby ovládal. Izraelský historik Yuval Harari ve své knize Sapiens: Úchvatný a děsivý příběh lidstva „teorii svalů“ vyvrací. „Ženy většinou lépe snášejí bolest, hlad, nemoc i únavu, a mnohé dokáží běhat rychleji a nosit těžší břemena než muži“ uvádí autor. Jeho slova podporuje fakt, že ženy byly vyloučeny především z povolání, která nevyžadují fyzickou dřinu. Byly jim zapovězeny funkce v politice, kněžství nebo v oblasti práva. Naopak pro ně zůstala námaha na poli, v řemeslech a domácnosti.
Další zastánci teorií, kteří si myslí, že dominance mužů byl záměr matky přírody, argumentují tím, že ženy se starají o děti a v důsledku toho potřebují od mužů ochranu a pomoc. Je to lákavé vysvětlení, ale podle Harariho naopak vede model soutěživý samec – závislá samice k matriarchátu. Samice si totiž navzájem pomáhají tím, že se sdružují a tím přestávají být na samcích závislé. Funguje to tak u řady savců jako jsou například u sloni nebo šimpanzi bonobo.
Zrodil patriarchát přechod k zemědělství?
Muži dosáhli svého dominantního postavení nejspíš někdy před 12 000 tisíci lety spolu s přechodem k zemědělské společnosti. Jak to bylo před tím, se můžeme jen domnívat. Antropologové a filozofové si kladou otázku, zda mohlo být zemědělství zlomovým bodem v rovnováze sil mezi muži a ženami.
Následující teorii šířil spoluzakladatel marxismu Friedrich Engels. Podle něj byl právě dějinným okamžikem, kdy ženy prohrály, přechod k lidí k zemědělství. S usazením se na půdě a jejím vlastnictvím se začal hromadit majetek, který si nárokovali muži a vytvořili konstrukt dědictví po mužské linii, vysvětluje odborný web New Scientist.
což vedlo k omezení svobod a práv žen a vznikl patriarchát neboli konstrukt mocného muže. Ale neplatilo pro všechny společnosti. Řada kultur nedělala mezi mužem a ženou rozdíl. Podle vykopávek pozůstatků lidí na území dnešního Turecka se zjistilo, že kosti nesly stejné známky opotřebení. Což naznačuje, že činnosti žen a mužů nebyly rozdílné. Na kostech byly i další známky, jež ukazovaly, že naši předkové trávili shodně podobně stejnou dobu okolo ohně ve svých špatně větraných obydlí. Jinými slovy neplatilo, že muž trávil čas venku a žena doma.
Jiní odborníci mají za to, že se patriarchální moc rozvinula s prvními státy. Lidé přestali fungovat pro své nejbližší, protože museli plnit zájmy státu. Ten chtěl muže bojující ve válce a ženy k plození dětí a výchovy dalších válečníků. Požadavky státu vytvořily z žen pečující a submisivní subjekt nástroj, zatímco z mužů udělal stroj stvořený k násilí. Což jsou generové stereotypy, v kterých žijeme dodnes.
Idea rozdělení sfér, kdy muži patřil život venku a žena se točila kolem plotny se s největší pravděpodobností zrodila v řecké kultuře a odtud se šířila dál. Stará řecká literatura líčí ideální ženu jako tichou, submisivní a schovanou doma.
I když se vědci jasně neshodnou na tom, kdy přesně začali muži ovládat svět, tak společně zastávají postoj, že postavení muže a ženy ve společnosti je výsledkem sociálně-kulturních vlivů a není předurčená výhradně přírodou.
Zdroj: New Scientist, BBC
