„KACHNOU“ DO POUŠTĚ

Na slavném závodě Rallye Dakar nebyly nejrychlejší, zato přijely s nejkrásnějším a nejspíš i nejfotografovanějším vozem. Něco takového jako „kačenu“ Citroën 2CV Duckar ještě saúdskoarabská poušť určitě neviděla. Písečnou pustinou se v ní v závodě kategorie Classic řítily Barbora Holická, s níž je následující rozhovor, a Lucie Engová. Jejich Duckar – slovo vzniklo spojením duck (kachna) a Dakar – byl prvním vozem svého typu, který supertěžký závod úspěšně absolvoval.

Automobil, kterým jste jely, byl vyroben už v roce 1979. Jaký vztah ke starým „kachnám“ máte, čím jsou vám sympatické a co na nich oceňujete?

Svoji přezdívku „kachna“ Citroën 2CV dostal díky naklánění při jízdě. To si určitě dobře vybavíte při vzpomínce na honičku z filmu Četník ze Saint Tropez, kde v divoce se kymácející „kachně“ uháněly rozverné jeptišky.

Když jsem „kachnu“ koupila, a to ještě ani nebyla upravená a pomalovaná pro závod, tak kudy jsem jela, při stání na semaforech a vůbec všude, se na auto a na nás lidé usmívali a většinou i zamávali. To auto prostě budí emoce, a kdo ho vidí, má hned lepší den. „Kachna“ zkrátka rozdává radost. A to nás na ní baví. Je to vůz, který má duši.

Co všechno jste už s „kachnou“ zažily a používáte ji i v běžném provozu?

V přípravách během roku jsem s „kachnou“ jezdila, co to šlo. Do práce, na víkendy i na akce, abychom spolu srostly. To bylo dobře, v závodě se pak vyplatilo, že jsme na sebe byly zvyklé. Zažily jsme toho spoustu, procestovaly jsme celou republiku.

Až se „kachna“ vrátí – zatím pluje po moři na trajektu ze Saúdské Arábie – tak zase budeme spolu jezdit. S Luckou Engovou jsme také společně trénovaly závody pravidelnosti, kdy jsme se sehrávaly všechny tři.

Jak vás napadlo vyrazit na Dakar?

Dakar je sen každého závodníka. A když jsem dostala šanci, že bych se ho mohla v rámci týmu Czech Samurais zúčastnit, neváhala jsem ani vteřinu a otočila svůj život tímto směrem. Bojovala jsem za to, abych mohla stát na startu této soutěže. Věnovala jsem tomu každou volnou chvíli; jen do práce jsem musela chodit, jelikož moje výplata živila tento sen.

I tak jsem si ale na Dakar musela vypůjčit, protože tolik peněz jsem našetřeno neměla a ani jsem je nestihla vydělat. Také nás naštěstí podpořili fanoušci přes sbírku na Donio.cz a při různých akcích.

Vloni na jaře jsem se potkala s Luckou, se kterou se známe z automobilového mistrovství České republiky, které obě jezdíme. Daly jsme si kávu, ujistily se, že jsme obě dostatečně šílené a že to sice bude dřina, ale hlavně zábava a splněný sen pro nás obě.

Jak jste se připravovaly?

Náš režim příprav byl vcelku monotónní. Před šestou ráno vstávat, pak běhání nebo cvičení, od osmi do práce a hned po ní odpoledne jsme se přemístily na dílnu do Jesenice k Tomáši Nerudovi, třetímu členovi našeho minitýmu, abychom pomáhaly při přípravách a pak při balení na cestu, nebo se učily alespoň základní opravy, abychom si uměly poradit, když někde v poušti skončíme a auto nepojede. Víkendy byly dost podobné, navíc jsem doháněla práci.

Podle čeho jste zvolily barevnou výzdobu vozu, který byl na letošním Dakaru nepochybně nejhezčí?

Design navrhl pop-artový umělec Josef Rataj, který maluje odvážné barevné pop-artové obrazy a náš nápad se mu zalíbil. Neváhal a rozhodl se nám pomoci. Připravil design na míru autu, aby bylo stejně „šílené“ jako my a celý ten náš nápad. Vůz dozdobil srdíčky, protože tento sen byl naše srdeční záležitost.

Jaká byla konkurence ve vaší kategorii?

Od začátku jsme chtěly oslavit výročí 75 let od začátku výroby Citroënů 2CV tím, že jako první v historii dojedeme do cíle Dakarské rallye s originálním vozem, včetně předního náhonu kol a motoru o výkonu 35 koní. Před námi to v průběhu historie této soutěže zkoušelo 14 posádek, ale ani jedna neuspěla. O to víc nás těší, že jsme splnily náš cíl.

V naší kategorii byla konkurence veliká. Stály proti nám čtyřkolky a samozřejmě spousta aut s větším výkonem. Terén byl neúprosný – kamení, skály, lávová pole, pak zase hluboký písek, vyježděné koleje – no prostě masakr. My jsme bojovaly naplno, snažily jsme se všude projet a vše zvládnout.

Občas to nešlo, a tak nám pomohl kamion, který nás přetáhl na laně třeba přes velkou dunu nebo přes jiné místo, kudy jsme nemohly projet.

Byla trasa hodně obtížná?

Od ostatních vím, že trasa závodu letos byla ze všech dosavadních nejnáročnější. Ale o tom ten závod je, o prověření nás, lidí, a naší odolnosti i o prověření odolnosti a přípravy stroje. Naštěstí náš konstruktér a mechanik Tomáš Neruda nic nepodcenil a připravil auto tak perfektně, že na trati nemělo žádnou závadu, a každé ráno jsme ho měly dokonale připravené na další etapu.

Počasí v poušti může být nepředvídatelné…

Letos bylo počasí milosrdné. Nepršelo ani nemrzlo, všechno bylo tak akorát. Teploty přes den mezi 20 a 30 °C, v noci klesaly k šesti stupňům. Odpočinku bylo málo, ale adrenalin nás držel nad vodou. Teď to samozřejmě dospáváme a zjišťujeme, co nás kde bolí. Hned v pondělí po Dakaru jsme zase šly normálně do práce.

Jaké byly denní etapy?

Délka denní etapy byla většinou okolo 600 až 700 kilometrů. Z toho byl třeba 300 kilometrů přejezd a 400 kilometrů měřených, závodních. Takhle to šlo každý den, dva týdny v kuse, pouze s jedním volným dnem.

Absolvovat Dakar byl určitě skvělý zážitek. Co vám z něj nejvíc utkvělo v paměti, a je něco, na co byste raději zapomněly?

Obrovský zážitek a splněný sen. Asi nechceme zapomenout na nic. Všechny dobré a třeba i ty trochu horší vzpomínky mají své místo v naší mysli, nějak nás modelují a formují do budoucnosti. Někdy se nad nimi zasmějeme, někdy nám vyhrkne slza. To patří k věci, jsme lidé, máme emoce.

Je krásné umět prožít každý okamžik a ještě lepší je zapamatovat si ho a uchovat v srdci. A to je Dakar. Máme to všechno v sobě a po tom, co všechno jsme odmakaly, a občas si sáhly na dno svých sil, jsme se vrátily jako lepší a silnější bytosti.

Organizace klapala bez problémů?

Bylo o nás skvěle postaráno. Jak od organizátorů, tak od našeho týmu, Tomáše a Czech Samurais. Měly jsme se skvěle a fungovali jsme jako skvělý tým, jako švýcarské hodinky.

A co místní lidé?

Místní na nás někdy koukali divně, přece jen v Saúdské Arábii ženy začaly řídit až před pár lety, do té doby nesměly. A najednou přijedou dvě holky v barevném, pro ně zvláštním autě, které nikdy neviděli. Většinou nám mávali, zdravili a fotili si nás. A my jsme se zase chovaly uctivě a snažily jsme se, abychom nikoho neurazily.

Jak se vám řídilo v písku, měly jste s tím už nějaké zkušenosti?

Vůbec ne. Bylo to pro nás úplně poprvé. Pro mě řízení auta jako takového a pro Lucku navigace, která se liší od toho, co známe z rallye. Celkově pro nás byla nová i souhra nás dvou vzhledem k navigaci a jízdě v terénu.

Neměly jsme ale finance na to, jet někam po Evropě vyzkoušet si jízdu v písku. Takže jsme se kilometr po kilometru učily a zjišťovaly, co je dobrý, co je špatný, jak co dělat a občas i jak se co nejrychleji vyhrabat lopatou z písku. Rozhodně se ovšem máme v tomto ohledu ještě stále co učit.

Bylo na vůz spolehnutí? Nemusely jste po cestě bojovat s nějakými většími problémy?

Tomáš Neruda připravil auto tak, že nebylo třeba přímo na trati nic řešit. Jen nádrž jednou promáčkl kámen, kterého jsem si nevšimla, praskla a začala téct. I tak jsme dojely do cíle dne a kluci vyměnili nádrž za náhradní.

Také odešla převodovka, jelikož ta sériová se ukázala být slabým místem. I tu kluci vyměnili a ráno jsme mohly jet dál. Jinak jsme nemusely nic řešit.

Chystáte se na nějakou další podobnou superzajímavou akci?

Teď chystáme besedy o našem „kachním Duckar šílenství“. Pokud nás čtenáři budou sledovat na sociálních sítích nebo na webu www.duckar.cz, najdou tam termíny a místa akcí, kde se s nimi rády potkáme. Budeme rovněž hledat partnery – šílené jako my a „kachna“ – abychom vlítly do dalšího Dakaru ještě silnější a odolnější!

LUCIE ENGOVÁ - navigátorka a sestra Tomáše Engeho, dosud jediného českého pilota F1

1981 - Narodila se 5. června v Liberci.

2014 - Dělala navigátorku otci Břetislavovi.

2023 - Byla spolujezdkyní bratra Tomáše v Toyota Yaris Cupu.

BARBORA HOLICKÁ - pilotka

1986 - Narodila se 20. prosince v Praze.

2012 - Rozhodla se, že bude jezdit rallye.

2017 - Získala Zlatý volant v kategorii Cena Elišky Junkové.

Zdroje: Květy 04/24 https://www.duckar.cz/