Je těžké uvěřit, kolik studií a knih, včetně kuchařek vzniklo v posledních letech například na téma jídelníčku lidí v předvečer jejich popravy.

Už ve starověkém Řecku musel být každý popravovaný zločinec před exekucí dokonale nasycen, aby mohl přejít řeku Styx do podsvětí. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by se vrátit zpět jako hladový duch. Tradice se později rozšířila do Říma, kde se gladiátoři účastnili poslední hostiny coby oslavy života večer před jejich mnohdy fatálním bojem v koloseu.

Puritáni (stoupenci protestanského hnutí v Anglii) zase pořádali velkolepé hody pro odsouzence, mající nejen symbolicky uctívat poslední večeři Krista, ale též představovat usmíření s pozemským světem. Časem byl zvyk přijat v USA, kde byl od počátku 19. století vnímán především jako humánní projev vůči odsouzenci. Tradice přetrvává dodnes.

Univerzitní profesor i šéfkuchař z cely smrti

Trest smrti ve své legislativě má a nadále uplatňuje více než 50 zemí, pouze Spojené státy ale disponují literaturou o jeho kulinářské stránce, a to jak populární, tak odbornou. Existují nesčetné články, výzkumy, knihy a fotografie dokumentující poslední přání v podobě smažených kuřat a hamburgerů, vaniček zmrzliny a čokoládových sušenek či mnohých dalších specialit mířících do cel smrti.

Analýza Christophera C. Collinse ze Southern Illinois University například detailně rozebírá 247 „posledních večeří“, které si v letech 2002 až 2006 objednali k popravě odsouzení vězni ve Spojených státech. Průměrná porce měla 2756 kalorií, ale objednávka čtyř jedlíků z Texasu a Oklahomy prý přesáhla 7000 kalorií. Sedmdesát procent odsouzených si v předvečer exekuce přálo smažené jídlo, 16 procent si objednalo coca-colu a tři vězni si vyžádali tento nápoj v dietní verzi.

Populární se stala fotografická publikace věrně rekonstruující poslední jídla odsouzenců americké umělkyně Jacquelyn C. Blackové nebo kuchařka z roku 2004 od Briana D. Price, bývalého texaského vězně, který během desetiletého pobytu za mřížemi působil mj. coby šéfkuchař cely smrti. Vlastnoručně připravil mnoho posledních večeří a knihou se chtěl o recepty podělit. Nazval ji výstižně: Meals to Die for (Jídla, pro která se umírá). Téma však různými způsoby zpracovali i mnozí další autoři.

Snad s výjimkou dokumentu Poslední večeře švédských filmařů Matse Bigerta a Larse Bergströma z roku 2005, který obsahuje výpovědi vězeňských dozorců z Thajska, Jihoafrické republiky a Japonska, je veškerý podobný materiál americký. Zřejmě proto, že v mnohých dalších zemích, které trest smrti udělují, jsou okolnosti poprav před veřejností spíš utajované.

Specifické postavení má Japonsko, kde se lidé sedící v celách smrti, dozvídají o času své popravy až v ten samý den ráno, pročež na poslední večeři už není čas. Ostatně i proto, když byla v Tokiu nedávno uvedena na nějaký čas do provozu nová pop-up restaurace servírující hostům poslední jídla vyžádaná vězni před jejich popravou, šlo o věrné recepty právě odsouzenců z USA.

Z mimoamerických oblastí je tak z nedávné doby veřejně známá zřejmě jen letošní poslední večeře šestadvacetiletého Thajce, kterého tamní úřady identifikovaly pouze jako Thirasaka. Svůj ortel si vyslechl kvůli zabití a okradení sedmnáctiletého středoškoláka. Než coby první vězeň popravený v zemi po dlouhých devíti letech natáhl ruku k zavedení smrtící injekce, objednal si grilované kuře s lepkavou rýží…

Stále jsme dav pod šibenicí

Mnozí psychologové a sociologové se zabývají otázkou, co lidi tak fascinuje na posledních jídlech odsouzenců k smrti. Někteří mají za to, že většina z nás si někdy položila otázku, jaké bychom si zvolili poslední jídlo sami. Jiní jsou přesvědčeni, že kulinářský aspekt je pouze součástí fascinace zločinem.

Ty Treadwell, autor knihy Last Suppers: Famous Final Meals from Death Row (Poslední večeře: Slavná poslední jídla z cely smrti), která poprvé vyšla v roce 2001 a pro velký úspěch dále vychází v nových a nových vydání, v této souvislosti prohlásil: „Hranice mezi zpravodajstvím a zábavou se nyní poněkud rozostřila. A lidé hltají informace o životech, které jsou rapidně odlišné od jejich vlastních, ať už jde o Kardashianky, nebo vězně odsouzené k smrti.“

Poněkud důkladněji v tématu zapátral Michael Owen Jones, emeritní profesor na Kalifornské univerzitě, prostřednictvím své analýzy z roku 2014 Poslední jídlo a berlička rituálu. Zkoumá v ní výběr posledních jídel v souvislosti s etnickým původem, sociální příslušností či pohlavím odsouzených.

Také tvrdí, že obřad posledního jídla, jenž má různý význam pro různé účastníky dramatu popravy, je jedním z nejmocnějších symbolických prvků vůbec. „Protože se už nemůžeme shluknout na schodech pod šibenicí a sledovat popravy zblízka, vystačíme si s představou posledních pokrmů, o nichž se dozvídáme zpovzdálí. A i na jejich základě se snažíme trochu více pochopit člověka, který stojí za hrůzným zločinem…“

NA POSLEDNÍ CESTU

ZÍTRA JE DEN VAŠÍ POPRAVY. CO SI DÁTE K VEČEŘI?

Gary Carl Simmons, Jr.

Bylo mu 49 let, když v červnu 2012 dostal smrtící injekci ve státní věznici v Mississippi za vraždu Jeffreyho Wolfa. Bývalý řezník použil své speciální nože na bourání masa k rozřezání oběti a pak ostatky rozptýlil v zátoce zamořené aligátory.

Před popravou za svůj ohavný zločin požádal o jídlo, které by mohlo nasytit několik desítek lidí.

Pizzu Hut s houbami, cibulí, papričkami jalapeños a feferonkami, pizzu se třemi druhy sýrů, olivami, paprikou, rajčaty, česnekem a italskou klobásou, balíček parmazánu, několik dresinků, rodinné balení sýrových nachos, jedny nachos jalapeños, dva velké jahodové koktejly, dva třešňové koláče, supervelkou porci hranolků McDonald´s s extra kečupem a majonézou a litr jahodové zmrzliny. Ač se snažil, všechno spořádat nedokázal.

Peter J. Miniel

Spolu se svým komplicem zabil dvacetiletého kamaráda v jeho bytě, aby ho mohli okrást. Bodli ho 37krát, způsobili deset řezných ran, šest hlubokých poranění hlavy pomocí těžkého skleněného půllitru a automobilového tlumiče, a když byl stále naživu, nacpali mu do úst část přikrývky a udusili ho. Nakonec mu ukradli stereo přehrávač a celkem 20 dolarů a odešli dát si hamburger. Zatímco Miniel se přiznal, jeho komplic, který nesl stejnou vinu, svědčil proti němu výměnou za „pouhý“ 50letý trest vězení.

V předvečer popravy si Miniel objednal hostinu vskutku královskou: dvacet hovězích tacos, dvacet hovězích enchiladas, dva dvojité cheeseburgery, pizzu s jalapeños, smažené kuře, špagety, půlku čokoládového a půlku vanilkového dortu, sušenky, smetanovou zmrzlinu, karamelovo-pekanovou zmrzlinu, ovocný koláč, dvě coca-coly, dvě pepsi-coly, dvě kořenová piva (americká limonáda) a dva pomerančové džusy.

Philip Ray Workman

Ve svých 28 letech žil s manželkou a osmiletou dcerou, ale zároveň byl silně závislý na kokainu. S pistolí v ruce přepadl restauraci Wendy´s a pokusil se ukrást tržbu. Během akce spustila zaměstnankyně podniku tichý alarm poté, co lupič vyhověl její žádosti vstát, protože měla křeč v noze.

Na poplach zareagovali tři policisté. Po jejich příjezdu se Workman pokusil uprchnout přes nedaleké parkoviště, při útěku měl zastřelit poručíka Ronalda Olivera. Důkazní řízení provázela řada nejasností, mnozí poukazovali nejen na fakt, že nebyl zohledněn zdravotní stav pachatele, ale také na to, že možná vůbec nestřílel on.

Někteří soudci hovořili o tom, že i řada mnohem závažnějších trestných činů měla za následek „pouze“ doživotní trest. P. R. Workman však nakonec přece jen popraven byl.

A byl to právě on, kdo si poslední jídlo nepřál pro sebe, ale pro bezdomovce ve městě, jimž chtěl dopřát vegetariánskou pizzu.

Vězeňští úředníci jeho žádost zamítli.

Následující den ale charitativní organizace i běžní občané po celé zemi začali připravovat obrovské množství pizz pro bezdomovce na počest Workmana a jeho poslední večeře…

John Wayne Gacy

Sériový vrah vstoupil ve známost pod přezdívkou Klaun zabiják. Během šesti let znásilnil a zabil 33 chlapců. Bývalý manažer KFC a otec dvou dětí pohřbíval své oběti pod podlahou sklepa, a když tam došlo místo, házel těla do řeky.

U výslechu prohlásil, že z pohřbívání pod zem ho stejně bolela záda. Ve vězení se věnoval zejména malování a jeho nejoblíbenější tematikou byli klauni, protože sám svého času jako klaun i vystupoval třeba pro děti v nemocnici.

K poslední večeři si objednal kbelík KFC, 12 smažených krevet, hranolky, čerstvé jahody a dietní colu. Svých činů nezalitoval, ani když měl nadosah smrtící injekci.

Thomas Joseph Grasso

Pomocí vánočního světelného řetězu uškrtil sedmaosmdesátiletou ženu a následně jí z kabelky ukradl 12 dolarů. Z jejího bytu si odnesl ještě televizi, kterou prodal za 125 dolarů. O půl roku později zavraždil jednaosmdesátiletého muže, jemuž ukradl šek na sociální zabezpečení. Tehdy ho zatkla policie a poté, co se přiznal i k první vraždě, byl odsouzen k trestu smrti.

Grassovo poslední jídlo představovalo 24 dušených mušlí, 24 dušených škeblí ochucených plátkem citronu, dvojitý cheeseburger z řetězce Burger King, šest grilovaných žebírek, dva jahodové mléčné koktejly, polovinu dýňového koláče se šlehačkou a jahody.

Zároveň si vyžádal plechovku SpaghettiOs (oblíbená konzerva se špagetami ve tvaru písmena O) s masovými kuličkami. Ty prý ale nedostal a personál mu naservíroval špagety obyčejné. Jeho poslední slova tak zněla: „Nedostal jsem své SpaghettiOs, dostal jsem špagety. Chci, aby to věděl tisk!“

Victor Feguer

Poslední oběšený vězeň podle federálního zákona USA. Už ve 13 letech se potuloval, byl odsouzen za vloupání a dva roky strávil v ústavu pro mladistvé. Po dalším vloupání byl odsouzen k 15 letům za mřížemi. Krátce po propuštění zavolal lékaři dr. Edwardu Bartelsovi s tím, aby přijel, že má nemocnou ženu.

Žádnou manželku však neměl a lékaře si vybral náhodně z telefonního seznamu. Zavraždil ho výstřelem do hlavy a tělo pohodil na pole. Předpokládá se, že motivem činu byla krádež léků, které měl lékař u sebe. Zlotřilec byl zadržen o devět dní později, když se pokusil prodat lékařovo auto. I když se několikrát odvolal, popravu zvrátit nedokázal, tehdejší prezident John Kennedy mu milost neudělil.

Jako poslední večeři si odsouzenec objednal jedinou olivu s peckou. Vězeňským úředníkům se svěřil, že doufá, že z jeho těla vyraší olivovník na znamení míru. S olivovou peckou v kapse tak byl i pohřben.

Lawrence Russell Brewer

Pořádně objemné bylo poslední jídlo spolupachatele jedné z nejhroznějších rasistických vražd vůbec, člena čtyřčlenného gangu bělošské rasy. Společně připoutali devětačtyřicetiletého Jamese Byrda řetězem k zadní části pickupu a táhli ho pět kilometrů po hrbolaté asfaltové silnici. Většinu času zůstal při vědomí, než jeho tělo narazilo na okraj hráze a oddělilo mu paži a hlavu od trupu. Vrazi jeli dál a nakonec odhodili torzo těla před černošský kostel.

Rasista si před popravou objednal dva kuřecí smažené řízky s omáčkou a cibulí, cheeseburger se slaninou se třemi placičkami, sýrovou omeletu s mletým hovězím masem, rajčaty, cibulí, paprikou a jalapeños, misku smažené okry (plod ibiškovce jedlého) s kečupem, půl kila grilovaného masa s půl bochníkem bílého chleba, tři fajitas, pizzu s masem, půllitr vanilkové zmrzliny, fudge z arašídového másla s drcenými arašídy a tři kořenová piva. Jídla se však ani netknul s tím, že nemá hlad.

Teresa Lewisová

Jedna z 16 dosud popravených Američanek si u svých dvou milenců objednala vraždu manžela a nevlastního syna. Motivem byla životní pojistka ve výši 250 000 dolarů, kterou její nevlastní syn uzavřel jako záložník americké armády v očekávání svého nasazení v Iráku.

Zatímco pachatelé vraždy byli odsouzeni k doživotí, ji čekala poprava. Obhajoba se pokoušela docílit mírnějšího trestu poukázáním na nízké IQ pachatelky, ale jejich žádost byla zamítnuta. Poslední jídlo odsouzené bylo střídmé a sestávalo ze dvou smažených kuřecích prsou, sladkého hrášku s máslem, nápoje Dr Pepper a jablečného koláče.

Před zavedením smrtící injekce se své nevlastní dceři, která přišla na popravu, za zabití jejího bratra a otce omluvila.

Zdroje:Květy 2023/49 https://deathpenaltyinfo.org/news/japan-performed-no-executions-in-2023-making-u-s-the-only-g7-country-to-use-capital-punishment-last-year https://www.9news.com.au/world/last-meals-what-serial-killers-ate-as-their-last-meal-on-death-row/ecfb2a5a-3ffc-4ab0-b4ed-fc55072d5108 https://www.chicagotribune.com/2020/03/11/last-meals-feasting-on-a-death-row-ritual/