Chtěli byste mít domácího mazlíčka a nemůžete se rozhodnout? Rybičky si člověk zrovna nepomazlí, králík nebo morče nevydrží dlouho a vysvětlujte to pak dětem. Fajnšmejkři mají hady nebo pavouky, ale nejspíš to jsou samotáři, kteří doma nemají drahou polovičku, protože většina žen by z toho dostala infarkt.

Zbývá klasika, a to je pes nebo kočka. Jsou lidi, kteří budou stát za kočkami s tím, že jsou své, mají osobnost a je s nimi méně práce. „Psí“ populace zase nedá dopustit na psi, protože takovou lásku nejspíš nedostanete ani od svých nejbližších, jsou věrní až za hrob nebo minimálně kvůli misce se žrádlem udělají cokoliv.

Pes jako lék na samotu

Autorka článku má zkušenost se psem i kočkami a každé má svoje. Češi jsou psí národ, možná jak jsme trochu studení čumáci a nebudujeme si intenzivně vztahy kolem sebe, propadáme se do samoty, tak si společnost a lásku nahrazujeme čtyřnohým společníkem. Ten nám do ničeho nemluví, nekritizuje binec v bytě, je jedno když přibereme ani nekomentuje deprese zajídané čokoládou a hojně zapíjené druhou lahví vína. Mají nás rádi přesně takoví, jací jsme. Škoda, že tohle člověk těžko hledá i v lidském světe, absolutní přijetí.

Ale minimálně první dva roky jsou náročné. Pokud máte ještě někoho k ruce, s kterým se o pejska staráte, tak to jde, pokud je člověk sám, tak mu skončil společenský život. A venčí, jde do práce, venčí, navečeří se a opět venčí. Respektive společenský život po divadlech a kavárnách s podpatky a prosekem v ruce se změní na tepláky, místo prosecca třímáte v ruce pytlík na hovínka a marně hledáte koš. Protože pes pravidelně koná potřebu v místech, kde to nemáte kam vyhodit. A včleníte se do party pejskařů. Asi neznáte jejich jména, ale rozhodně znáte jména jejich psů a vídáte se s nimi skoro častěji než se svým manželem nebo manželkou.

Kdo má psa, tak ví, kdo ne, tak by měl vzít v úvahu, že si domů přinese roztomilé chlupaté klubíčko a to se během pár týdnů změní na malého Tyranousara, který všechno sežere, rozkouše a zničí. Za oběť padnou mobily, které na dvě vteřiny necháte na stole, všechny kabely, lišty, ty nejdražší boty (vždycky si vyberou ty nejlepší). S nadcházející pubertou (ne vaší, ale vašeho psa) přijde období, kdy miláček venku utíká, neposlouchá a vy se pravidelně plazíte pod zaparkovanými auty, abyste ho vytáhli, v tu chvíli popoběhne pod další a celkově to má za velkou zábavu.

Po třetím roce se trochu zklidní, ale jejich instinkty jim zůstávají. Takže válení ve smradech, aby překryli svůj pach je něco, co vás jako pejskaře bude děsit pořád. Lidské exkrementy jsou pro ně to nejlepší. Autorka textu zažila, když k ní přiběhl Bobeš s mrtvým holubem za obojkem, na chlupech zvratky a zbytky výkalů.  Ale jinak to jsou miláčci.

Kočky milují svoje sluhy

A teď ke kočkám. Každá kočka je trochu švihlá a užijete si s nimi hodně zábavy. Sice vám všechno nerozkoušou, ale jestli máte designově zařízený byt, tak je vážně si lepší pořídit rybičky. Rozškrábou gauč, křesla i židle. To je jedno, že jste za drahé peníze pořídili milion kočičích škrabadel. Nábytek je vždycky lepší. I když jsou kočky své, také svoje „páníčky“ milují, moc dobře je rozeznají od cizích lidí a považují je za větší kočky, co jim slouží. a vůbec můžete být rádi, že u nich bydlíte, jak říká jeden z vtipů o kočkách. Výhodou je, že nemusíte venčit, ale třeba v Praze často uvidíte někoho, jak si vede kočku na vodítku. Lidem na vesnici by z toho šla asi kolem, co si tu vymýšlíme, ale jiný kraj, jiný mrav. A také můžete zmizet na víkend a kočky to bez vás pohodlně zvládnou, konečně mají celý byt pro sebe a ty velké kočky jim tam nepřekážejí.

Podtrženo sečteno, když hledáte parťáka do života, je lepší pes, ale počítejte s tím, že vám to výrazně změní životní rytmus a přinese to nejen radost, ale i řadu omezení. Kočky jsou méně náročné na čas, ale s nimi nikdy nebudete jedno tělo a jedna duše.

Zdroj:
Autorský text