Jak na lidskou psychiku může působit neustálá mediální přítomnost špatných zpráv typu: doba míru skončila, Evropa se chystá na válku, potraviny opět podraží…?

Dlouhodobé sledování a vystavování se špatným zprávám pochopitelně přispívá k celkové ztrátě jistoty a pocitu bezpečí, což vede k poklesu nálady a motivace něco změnit. V důsledku toho nezřídka dochází k rozvoji úzkostných a depresivních poruch.

Jak to funguje?

Když pravidelně konzumujeme mediální obsahy, postupně mohou zkreslit naše vnímání světa. Ten pak začneme vidět jako převážně nepřívětivý až nebezpečný. Zneklidňuje nás přítomnost, obáváme se budoucnosti, svět se stává ohrožujícím.

To zásadně ovlivňuje naše naladění a chuť něco změnit, nebo dokonce tvořit. Pochybujeme, že situaci můžeme ovlivnit, že se svět může zlepšit. Ztrácíme naději. Život pak začne pozbývat smysl, stejně tak i naše existence.

Má to i nějaký fyzický dopad?

Zatížení psychiky špatnými zprávami se může projevit v podobě fyzických symptomů, například bolestí hlavy, nespavostí nebo gastrointestinálními problémy. Neustálé sledování negativních zpráv vede k bezcílnému přemýšlením nad negativními scénáři. To vytváří stres a tělo na to reaguje.

Setkáváte se ve své praxi s lidmi, jejichž psychický stav negativně ovlivňuje právě to, co se děje ve světě, a každodenní konfrontace se zpravodajstvím o těchto věcech?

Přicházejí lidé, kteří cítí úzkost, jsou depresivní nebo se zkrátka necítí dobře. Často tomu sami nerozumí a v průběhu terapie se společně dostáváme k tomu, co jejich stav způsobuje nebo umocňuje.

Každodenní vystavování se špatným zprávám je nejčastěji spouštěčem nebo zesilovačem jejich duševní nepohody, která ale pramení odjinud – ze vztahů k sobě či druhým a ze způsobu, jakým vedou svůj život.

Jaká reakce třeba překračuje míru únosnosti, případně už vyžaduje terapeutickou pomoc?

Nejde ani tak o vnější reakci, kterou vidí okolí, jako o subjektivní prožívání, které je vždy individuální. Důležité je, jak silné emoce nás v důsledku konzumace zpráv zaplavují, kolik nám berou svobody a schopnosti radovat se ze života, vidět a vnímat i jeho krásné stránky, plánovat a tvořit budoucnost.

Pokud se život zúží na neustálé obavy a úzkostné prožívání, je dobré vyhledat terapeutickou pomoc. S její pomocí může člověk hledat úlevu, pochopení svých stavů a nové osobní zdroje, které jej budou alespoň částečně chránit před hrozbami z vnějšího světa.

Jak se lze tomuto dopadu bránit?

Umění bránit se negativnímu tlaku médií vyžaduje stanovit si hranice, zejména v přijímání zpráv, a především aktivní péči o své duševní zdraví. Ta spočívá v péči o vlastní život, vztahy a životní možnosti.

Zdravě přiměřené sledování zpravodajství v určitém rozsahu může zabránit přetížení a snížit úroveň stresu. V dnešní době je více než dříve důležité vyhledávat důvěryhodné zdroje a odlišovat seriózní zpravodajství od bulváru a dezinformací. Namísto upínání pozornosti na negativní zprávy je potřeba více vnímat jejich kontext a vytvořit si celkový a vyvážený obraz událostí. To není jednoduché.

Existují nějaké obecné rady, jak si pomoci?

V době, kdy na nás na každém rohu číhá nějaká alarmující zpráva, může pomoci obrátit pozornost spíše do sebe samých, na vlastní život a nejbližší okolí. Relaxační techniky jako meditace či mindfulness, stejně jako aktivní pohyb a cvičení, mohou být účinným způsobem, jak průběžně snižovat úroveň stresu a udržet emocionální rovnováhu.

Klíčem k duševnímu zdraví je vyhledávat a pěstovat smysluplné blízké vztahy, pozitivní zážitky a aktivity v každodenním životě. Zaměřit se na drobné radosti, koníčky a vztahy. To vše poskytuje reálnou, hmatatelnou oporu.

V neposlední řadě je užitečné nezůstávat se svými obavami sám, ať už se týkají čehokoli. Cesta k tomu vede přes sdílení svých pocitů s blízkými, hovořit o tom, co s námi negativní zprávy dělají, získat pohled na věc od někoho jiného. V případě, že přes všechnu snahu duševní obtíže (úzkosti, obavy, strachy, napětí) přetrvávají, je vhodné vyhledat profesionální pomoc.

Jak podobné věci mohou působit třeba na starší lidi, kteří vyrůstali v hrůze z války?

Toto si netroufám obecně posuzovat. Prožívání je čistě individuální, a navíc se u člověka vlivem jeho vývoje a zkušeností v čase mění. Pro některé pamětníky celospolečenského napětí z dob studené války může současná situace působit jako retraumatizace, kdy opět hrozí něco, o čem jsme si mysleli, že je zažehnáno.

Samotné se mi vybavuje, jak jsem jako školačka často slýchala strašení zlými kapitalisty a atomovou válkou. K mému pocitu bezpečí a jistoty to rozhodně nepřispělo.

Ve světě se začíná mluvit o tzv. celosvětové únavě, případně celosvětové bolesti právě ze špatných zpráv. Vidíte v nich podobné nebezpečí?

Nejsem sociolog, takže nemohu mluvit o vlivu na celou společnost. Nicméně v mém oboru existuje termín „naučená bezmocnost“. Ta se projevuje u malých dětí poté, co opakovaně zažívají, že svým pláčem nic nezmůžou, že nepřijde žádaná odezva. Nikdo je nepřijde nakrmit ani utěšit.

Po čase rezignují a tento pocit bezmoci si odnášejí do dospělého života. Rezignace na to, že mohu ve svém životě něco změnit, ovlivnit a díky tomu mi může být lépe, vede k zastavení životního pohybu, beznaději a k depresi.

Zdroje: Květy 04/24, https://hedepy.cz/