Je velmi obtížné naplnit očekávání, která s sebou přízvisko „máma“ přináší. Matka chce instinktivně vychovat úspěšné a zdravé dítě. Zároveň je na ni vyvíjen obrovský společenský tlak
Podle nedávného průzkumu, který provedlo Pew Research Center, považují přibližně dvě třetiny matek rodičovství za těžší, než si myslely, a téměř polovina matek tvrdí, že být rodičem je únavné většinu času nebo po celou dobu. Téměř polovina matek navíc tvrdí, že se cítí být odsuzována za to, jak vychovávají své děti, svými vlastními rodiči nebo rodiči svého partnera. Místo odsuzování a nepřiměřených očekávání potřebují matky podporu – od přátel i partnerů.
Velká očekávání kladená na matky
Nedávná studie Evy-Marie Schmidtové a jejích kolegyň, která se zabývala výzkumem za posledních 20 let, zjistila, že naše společnost má pět základních očekávání ohledně toho, co dělá „dobrou matku“. Zároveň jsou však tato očekávání často nedosažitelná a zdrcující a udržují nerovnosti:
- Matka je svému dítěti vždycky nablízku, vždy sleduje jeho potřeby, takže ví, co dítě chce. A slouží jako prostředek k uspokojení jeho potřeb.
- Správná matka věnuje svůj čas i peníze dítěti. Neexistuje, aby odjela na dovolenou bez dítěte, a to nechal například na hlídání. Vzdá se svých volnočasových aktivit podle narativu, že „když si pořídila dítě, tak se mu má věnovat.“ Do dítěte věnuje finanční prostředky, aby mělo co nejzdravější potraviny, věnovalo se podnětným kroužkům a zajišťuje jeho úspěšný vývoj.
- Bude pracovat a sladí si práci, tak aby se zároveň věnovala dítěti.
- Pracující matka přizpůsobuje své pracovní závazky tak, aby nenarušovaly její rodinné povinnosti.
- Vypadá dobře a šťastně.
Po matkách se chce, aby se snažily být všemi těmito věcmi najednou, a pokud se jim to nedaří, často se po nich chce, aby se snažily ještě víc. Místo stoupajících nářků by matky naopak potřebovaly ocenění, podporu a občas i útěchu, že je vše v pořádku. A není to jen okolí, které klade na matky nepřiměřené nároky, ale i mámy samotné. Jsou na sebe přísné a trpí pocity, že selhávají, když není vše na jedničku.
Není možné pracovat nebo vydělávat stejně peněz jako dřív, uspokojovat potřeby malého dítěte, dávat sto procent energie partnerovi nebo manželovi a držet čistou domácnost jako před narozením dítěte.
Co si to namlouváme?
Očekávání, která na sebe klademe a která na nás klade naše kultura, jsou nejen nereálná, ale přímo směšná.
Přechod od bezdětnosti k rodičovství (nebo od jednoho dítěte ke dvěma či více) je největší změnou, kterou projdeme od chvíle, kdy jsme se sami narodili. Je třeba se přizpůsobit. Vyžaduje to praxi. Vyžaduje to soucit se sebou samým.
Když od sebe očekáváme příliš mnoho, jsme odsouzeni ke zklamání. Chronické zklamání v nás může vyvolat podrážděnost, vznětlivost, úzkost nebo depresi. Je utne všude ubrat, není nutné dělat věci perfektně, ale stačí, když budou vykonané relativně dobře. Největším úkolem v mateřství je snížit očekávání.
Ženy, které byly před narozením dítěte nejúspěšnější, si často nejhůře zvykají na pomalejší rodičovské tempo. Přijměte potřebu zpomalit a udělejte kompromis v tom, co je třeba udělat. A hlavně se naučte říkat „ne“, dětem, přátelům i partnerovi.
