Španělská firma Nueva Pescanova ohlásila velký plán: ve městě Las Palmas na Gran Canaria se chystá vybudovat první farmu na světě specializovanou na chov chobotnic. Tento záměr ale vzbudil mezi vědci a ochránci přírody pozdvižení. Chov by prý byl „nepřípustně krutý“.

„Chobotnice jsou podobně inteligentní jako třeba kočky nebo prasata,“ řekl k tomu pro agenturu BBC profesor Peter Ulric Tse z americké univerzity v Dartmouthu. „Zatímco kočky hýčkáme a v poslední době se u vepřů výrazně zlepšily životní podmínky i jateční metody, chobotnice se chystáme trápit jak při chovu, tak při porážce. Něco takového je nepřípustné. Pokud bychom je skutečně chtěli chovat na farmách, museli bychom napřed důkladně prostudovat jejich životní styl a najít způsob, jak ho v umělých podmínkách napodobit.“

Nasypou jim granule

O chovu podivných tvorů s osmi chapadly či rameny s přísavkami (pozor, neplést s olihněmi – viz rámeček Oscar pro osm chapadel) se uvažuje už od 60. let minulého století. Jde o lahůdku oblíbenou prakticky na celém světě, patří mezi základní ingredience středomořského menu a není problém ji koupit ani v českých supermarketech. Mimochodem, v Asii (třeba v Jižní Koreji) existuje tradice pojídání chobotnic zaživa.

Problém ovšem brzy bude s jejich dostupností. V současnosti se jich celosvětově uloví ročně asi 350 000 tun, což představuje ve srovnání s polovinou minulého století více než desetinásobný nárůst. Řada tradičních lovišť je už vyčerpaná a odborníci upozorňují, že se chobotnice v dohledné době stanou velmi drahou a vzácnou lahůdkou. V této situaci vidí španělští „chobotnicoví farmáři“ svou velkou šanci. Plánovaná farma v Las Palmas by měla pro začátek ročně dodávat na trh asi 3000 tun chobotnic, což je zhruba milion jedinců. To by jistě představovalo skvělý byznys.

Labužníci se ovšem ošívají nad tím, že by nepochybně šlo o „nepřirozený chov“ podobně jako u lososů a velkého množství dalších ryb chovaných na farmách. Objem těchto chovů každoročně stoupá o pět procent, čímž se jedná o nejrychleji rostoucí sektor potravinářské produkce. Ryby, nyní tedy i chobotnice, jsou ale namísto přirozené potravy krmeny takřka výhradně jen granulemi vyráběnými hlavně z tržně nezajímavých druhů ryb a odpadků v rybném průmyslu. To samozřejmě mění chuť jejich masa, stejně jako nedostatek pohybu, stres, kanibalismus a další problémy v nádržích s uměle chovanými rybami.

Smrt jako na Titaniku

Obránci zájmů chobotnic našli více než sto vědeckých studií, které dokazují, že jde o tvory velmi inteligentní , a dokonce „citlivé“. „Chobotnice jsou hravé, zvědavé a kreativní. To dobře vidíme, když jim do akvárií hodíme gumové hračky,“ říká dr. Jakob Vinther z univerzity v britském Bristolu. „Náš kontakt s nimi bych přirovnal ke kontaktu s mimozemšťany, kteří jsou zatím na podstatně nižší úrovni vývoje než lidé. O to více bychom se jim ale měli snažit porozumět.“

Záhadní „osmirucí“ tvorové mají relativně velký mozek, díky němuž umějí velmi vynalézavě lovit potravu, prchat ze sítí a pastí rybářů či se ukrývat v opuštěných lasturách nebo slupkách kokosových ořechů. Dokonce bylo zaznamenáno, že chobotnice „myslí“ dopředu, to když si úkryt z kokosu připravily, aniž ho právě potřebovaly, a uchýlily se do něj až při útoku žraloka. Vědci také soudí, že některé zdánlivě nesmyslné činnosti provádějí jen tak – pro zábavu. Podle metastudie, kterou loni zpracovali britští odborníci, chobotnice dokážou cítit jak příjemné vjemy, tak bolest. S trochou nadsázky k tomu dodávají, že jejich momentální náladu můžeme nejlépe poznat pohledem do jejich velkých očí.

Chobotnice jsou živočichové samotářští, zvyklí pobývat a lovit v šeru u dna. Už proto vědci protestují proti jejich plánovanému farmovému chovu, kdy by byly „našlapány“ v poměrně malých nádržích. Nueva Pescanova ohlašuje, že počítá s úmrtností chovaných chobotnic ve výši až patnáct procent, což je ale podle odpůrců chovu neúnosné ekonomicky i z hlediska „welfare“ chobotnic. Rozhořčení budí také připravovaný způsob jejich usmrcování: chobotnice by se měly nechávat zemřít chladem při teplotě vody minus tři stupně Celsia; podobně jako když ledová voda usmrcovala pasažéry Titaniku. „Taková smrt je pomalá a bolestivá. To už je humánnější zabíjet chobotnice tradičním způsobem, kdy s nimi rybáři tlučou o palubu člunu,“ dodává Peter Ulric Tse.

Problém: nemají páteř

Protesty proti plánovanému farmovému chovu našich dávných příbuzných přicházejí z celého světa. V americkém státě Washington už například projednávají zákon, který to zakazuje. V Evropě zatím tak daleko nejsme. Zákony zakazující týrání zvířat už máme, v rámci Evropské unie se však uplatňují pouze na obratlovce, mezi něž chobotnice nepatří.

Zatím to tedy vypadá, že pokud španělští mořští farmáři od svých plánů sami neustoupí, budeme vbrzku jíst uměle odchované chobotnice. Jejich produkce prý alespoň pomůže trochu zabrzdit zvyšování cen této tradiční lahůdky.

VĚDĚLI JSTE?

OSCAR PRO OSM CHAPADEL

■ V roce 2021 získal Oscara dokumentární film Můj učitel chobotnice (My Octopus Teacher).

Craig Foster v něm zaznamenává své roční soužití s chobotnicí obecnou ve vodách Jihoafrické republiky. Osmiramenný tvor se s filmařem „spřátelil“, hrál si s ním a nechal ho zblízka pozorovat svůj život. Tak se například podařilo natočit souboj chobotnice se žralokem, při kterém přišla o jedno rameno (v průběhu tří měsíců jí dorostlo). Při jiném útoku zase žraloka přelstila tím, že se mu svými přísavkami přichytila na záda. 

■ Chobotnice, kterých známe na 300 druhů, jsou vybaveny osmi prakticky stejně dlouhými chapadly. (Na rozdíl od nich mají olihně dvě dlouhá a osm krátkých chapadel.) Úžas budí jejich maskovací schopnosti. Aby odehnaly nepřátele, dokážou napodobit barvu a strukturu kůže nebezpečných tvorů, třeba mořských hadů.

Naopak při lovu na sebe v rámci možností berou podobu lovených zvířat, například krabů, kteří se pak k chobotnici přibližují bez obav. Pokud „osminožky“ potřebují splynout s pozadím, zvládnou i šachovnicovou či puntíkovanou „kamufláž“ a některé druhy dokážou být téměř zcela průhledné! 

■ Skoro to vypadá, že čím více se vědci zabývají záhadným životem chobotnic, tím méně toho o nich s jistotou víme. 

Potvrzuje to i nejnovější výzkum mezinárodního týmu odborníků, který otiskl prestižní časopis Current Biology. Při něm byly přímo do mozků tří chobotnic implantovány speciální elektrody. Ty shromažďovaly data o činnosti mozků po 12 hodin.

Zaznamenané údaje ovšem jsou tak složité, že se je dosud podařilo dešifrovat jen zčásti! 

■ Určitě by posloužily jako skvělý výchozí materiál pro autory sci-fi, v některých momentech se totiž mozková činnost chobotnic velmi blížila běžné činnosti mozků savců, zatímco v jiných byla naprosto originální a „nepřeložitelná“. V živočišné říši zcela unikátní byla také data mozkové činnosti, která nesouvisela s momentálními pohyby chobotnice. Vypadá to, že provádí některé úkony mechanicky a „přemýšlí“ přitom o něčem úplně jiném. 

■ Jak se vlastně dá chobotnice – při vší své inteligenci – ulovit? Někdy uvízne ve vlečné síti nebo rybářské vrši, z nichž se ale umí dobře vyvléknout.

Tradiční způsob je lov na nástrahu v podobě kraba s ukrytým dvojháčkem, kterého rybáři pomalu vlečou po dně.

■ S chobotnicemi je spojena i řada legend. Podle té snad nejdivočejší si z nich obyvatelé bájné Atlantidy vyšlechtili „vojsko“ krakenů, jehož zbytky dodnes přežívají hlavně v severských mořích.

Zdroje: Autorský text, Květy 4/23 https://www.nuevapescanova.com/en/